Přichází mi mnoho emailů s otázkami ohledně cestování na Bali, ubytování, výletů, jídla, zdraví a dalších témat, a proto jsem se rozhodla je všechny sepsat na jedno místo. Pokud tady nenajdete odpověď na svůj dotaz, klidně mi napište a pokusím se vám poradit.
To je hodně individuální. Záleží na tom, jestli si chcete jen odpočinout u moře, zůstat v jednom hotelu a jen párkrát vyjet na nějaký výlet, nebo naopak máte dobrodružnější povahu a rádi byste procestovali ostrov víc po zajímavých místech než po plážích. V prvním případě si myslím, že stačí deset dní, v druhém případě se přikláním k minimálně dvěma týdnům. Ale nejdražší položkou je letenka, takže pokud máte čas, doporučuju tři až čtyři týdny a kromě Bali se zastavit i na sousední ostrov Lombok nebo Jávu.
“S platností od 10. června 2015 zrušila Indonéská republika vízovou povinnost pro občany České republiky, kteří hodlají zemi navštívit jako turisté a jejich pobyt nepřesáhne 30 dní.” (http://myurl.cz/prohlaseni)
Upozornění: V době pandemie se Indonésie pro turisty uzavřela. Aktuální informace o možnostech, jak se do země dostat, naleznete na stránkách MZV, případně mi napište email.
V tom případě existují dvě možnosti – koupit visa on arrival přímo na letišti (35 USD/30 dní) a poté si pobyt prodloužit na imigračním, nebo si v Praze na indonéské ambasádě zažádat o vízum na 60 dní.
Upozornění: V době pandemie se Indonésie pro turisty uzavřela. Aktuální informace o možnostech, jak se do země dostat, naleznete na stránkách MZV, případně mi napište email.
Ani cestovatelé ze Slovenska už nemusí platit vízum, pokud se jedná o návštěvu o maximální délce 30 dní. Ale pozor, ne všechna letiště jsou zahrnuta. Více informací zde: mzv.sk
Upozornění: V době pandemie se Indonésie pro turisty uzavřela. Aktuální informace o možnostech, jak se do země dostat, naleznete na stránkách MZV, případně mi napište email.
Na Bali je období dešťů od konce listopadu do poloviny února, ale moje zkušenost je, že po Novém roce už prší méně (i když před pár lety si pamatuju ty nejvydatnější deště na přelomu ledna a února). Ale ani tak to není žádná hrůza – nejde o celodenní vydatný déšť, jako je tomu třeba na Sumatře nebo západní Jávě. Přes letní prázdniny je tu turistická sezóna, takže já doporučuju buď březen/duben, nebo září/říjen.
Oproti tomu na ostrovech jako Sumba a Timor prší v období dešťů třeba i jen jednou týdně, v horách trochu častěji. Na tyto “suché ostrovy” se tedy můžete v klidu vydat klidně i v období dešťů.
To záleží na tom, jestli chcete cestovat, nebo zůstat na jednom místě. Pokud cestovat, zamluvila bych si pouze jednu noc, maximálně dvě, abyste nebyli po příletu úplně dezorientovaní. Ale pokud není zrovna turistická sezóna, nebudete mít problém sehnat hotel ani na poslední chvíli. Často je lepší jet “na prázdno”, protože potom seženete ubytování s lepší cenou, můžete i smlouvat. A hlavně jste flexibilní. Pokud ale chcete zůstat celou dobu na jednom místě, určitě si zařiďte hotel už z domova.
Já osobně využívám Agodu a Booking. Na Agodě mají širší nabídku levného ubytování, Booking má ale obecně větší výběr a delší tradici. Pokud není turistická sezóna (léto a Vánoce), pak si klidně můžete hotel na internetu jen najít a o pokoj požádat až na místě. Většinou dostanete lepší cenu (protože hotel nemusí platit zprostředkovateli provizi).
Ano, na letišti funguje úschovna. Cena je Rp. 50.000/den (údaj z 01/2022). Často není problém domluvit se i s hotelem – například, pokud si půjčíte motorku na tři, čtyři dny, a poté se zase vrátíte na stejné místo. Stejně tak se dá domluvit i v půjčovně motorek.
Pokud budete mít nějaké lepší ubytování, pravděpodobně vám bude nabídnut i odvoz (často za poplatek). Pokud je to jen na vás, jeďte taxíkem. Kyvadlová doprava na Bali zatím nefunguje. Na taxíky však pozor – chtějte vždy jen BlueBird (modrá auta s logem ptáka). Ostatní společnosti nejsou spolehlivé. Přímo na letišti najděte stánek BlueBird, který má fixní ceny po celém ostrově. Jiné společnosti používají taxametr. Pokud máte možnost připojit se k internetu, pak můžete využít ještě možnost objednání auta přes aplikaci, například Gojek nebo Grab.
Na Jávě fungují tyto online taxíky dobře, na ostrovech východně od Bali budete pravděpodobně muset smlouvat přímo s místními řidiči. Dejte si ale pozor – nemají licenci a často neumí téměř vůbec anglicky.
Věčná otázka. Samozřejmě dost záleží na aktuálním kurzu, ale obecně doporučuju spíše eura. S dolary můžete mít problém ve směnárně – pokud jsou moc staré, nebo naopak moc nové. Často na ně bývají dva rozdílné kurzy. Ať už si zvolíte cokoli, hlavně dávejte ve směnárnách pozor. Někteří Balijci mají velice rychlé a šikovné ručičky.
Bankomaty (ATM) jsou tu dostupné téměř všude. Existují desítky různých bank, ale asi jen polovina z nich podporuje Visu. Takže to chce hodně kontrolovat, nebo ideálně mít dvě karty – jednu Visa a jednu Mastercard. Pokud nepojedete do malých vesniček, seženete bankomat téměř všude. Většinou vám vydá maximálně 1.500.000 – 2.500.000 IDR, ale dají se najít i takové, které vám vydají 3.000.000 IDR. Většinou jsou to ty, které nabízejí stotisícové bankovky. Dávejte si ale pozor, protože většina bankomatů v Indonésii vám nejdřív vydá peníze a až poté vrátí kartu. Je potom velice lehké ji tam zapomenout. Může se vám stát, že budete mít s výběry problém. Nevěšte hlavu, najděte si bankomat CitiBank, a ten by vám měl pomoct vždycky.
Osobně mám špatnou zkušenost s výběry u banky BRI. Její bankomaty už mi třikrát zahlásily chybu (nedostatek hotovosti v zařízení), ale peníze se mi z účtu strhly. Řešit to s českou bankou sice lze, ale je to zdlouhavý proces.
Není na škodu mít s sebou kartu od Revolut. Je to určitá jistota, že vám nikdo nezkopíruje údaje z karty, na které máte své veškeré úspory.
Stejné jako u nás. Není potřeba žádná redukce.
Pokud jedete více jak na deset dní, už bych doporučovala pořídit si lokální simkartu s internetem. Pro představu, já momentálně využívám Telkomsel (balíček Combo Sakti: 32 GB internetu, 150 minut volání, 400 sms za 77.000 IDR).
Pozor! Pokud jedete pouze na dovolenou (do 3 měsíců), pak si můžete koupit libovolnou kartu. Pokud však jedete na delší dobu, číslo je nutné registrovat na váš pas. Učinit tak můžete přímo na letišti nebo v jakémkoli kiosku Grapari Telkomsel.
Podívejte se do záložky Místní průvodci nebo mi napište. Pokud plánujete hledat průvodce až po příletu na Bali, přečtěte si tyto osvědčené rady, které vám pomohou nenechat se nachytat.
Do celé Indonésie není povinné žádné očkování, ale osobně si myslím, že žloutenka A+B a tyfus je něco, co by měl každý turista mít. Je to hodně o osobním názoru a přesvědčení, ale znám hned několik osob, které na Bali dostaly tyfus. Beru to tak, že je jednodušší se naočkovat a pak spoustu věcí neřešit, než jet “čistí”, ale přemýšlet nad každým místem, kde se chcete najíst. Rozhodně je lepší najít si přímo doktora cestovní medicíny a vyhnout se velkým očkovacím centrům. V těch se vám totiž většinoubudou snažit “vnutit” vše, co můžou. Ačkoli to není potřeba.
Upozornění: Vzhledem k pandemii je možné do Indonésie přicestovat POUZE s kompletní vakcínou (aktuálně dvě dávky).
Na Bali vzteklina hrozí převážně od opic, které jsou ale téměř u každého chrámu. Pokud je však nebudete provokovat, nemělo by se vám nic stát. Stačí respektovat pravidla – sundat si před vstupem do chrámu všechny výrazné šperky, brýle, schovat igelitky a cigarety. Zbytečně je nekrmit (navíc tím aspoň nebudete podporovat ten místní byznys, kdy si koupíte předražený banán a nakrmíte tím jejich vlastního “mazlíčka”). Mimo Bali už bych doporučovala o očkování uvažovat. Vzteklina vám nezajistí stoprocentní ochranu. Pouze vám do určité míry prodlouží dobu, během které budete muset dostat protilátku. Na méně turistických ostrovech však může být problém tuto protilátku sehnat.
Na Bali určitě ne. Nejedná se o malarickou oblast. A pokud by tam bylo nějaké nepatrné riziko, pořád je lepší doufat, že vás to nepotká, než se dopovat takovým “driákem”, jakým antimalarika jsou. V Indonésii jsem od roku 2013 strávila většinu času, cestovala jsem po Bali i mimo něj a nikdy jsem se ani nesetkala s někým, kdo by malárii dostal.
Edit: Potkala jsem jednoho Kanaďana, který dostal malárii na ostrově Sumba. Teď, co tu žiju, sama zjišťuju, že Sumba je velmi malarickou oblastí. Jsou tu na to ale dobře vybaveni. Test na malárii zde stojí jen 14.000 IDR. Když se léčba zahájí hned, nemusíte se této nemoci vůbec obávat.
Dalšími malarickými oblastmi jsou Kalimantan (Borneo), Siberut na Sumatře a Papua. Vždy se ale pečlivě rozmyslete, jestli jsou antimalarika potřeba. Například byste je totiž neměli brát, pokud se chystáte na výstup do vyšších nadmořských výšek.
Mám vyzkoušené, že evropské repelenty občas nefungují, a proto nedám dopustit na Autan. Prodává se buď ve spreji, nebo jako krém. Seženete ho v každém obchodě. Můžete koupit také speciální spirálu (Baygon), která se zapálí a komáry odežene pryč. Pro vystříkání pokoje pak Baygon sprej. Po vzoru místních pak mimo civilizaci můžete vyzkoušet například citronovou trávu (rozmělnit v dlaních a potřít se).
Obvykle beru jen několik prášků z Čech, které mám pro tu největší nouzi (černé uhlí, endiaron). Určitě jeste hodně guavy (indonésky jambu), pijte z ní džusy a za chvíli budete jako rybičky. 🙂
V posledních letech se hodně probíral virus zika, který je přenášen typem komára vyskytujícím se i v Indonésii. Dále samozřejmě i horečka dengue (taktéž komáři).
Pokud budete chtít jet taxíkem, stačí na něj mávnout na ulici. Určitě berte jen BlueBird (na Bali Pusaka), což jsou modrá auta s logem ptáka na dveřích. Mají taxametr. Můžete si je přes telefon i objednat na následující den. Více ale doporučuji stáhnout si aplikaci Grab nebo Gojek. Jsou to levnější a pohodlnější varianty.
V případě online taxi si však dejte pozor, kde plánujete vyzvednutí. Na nejvíce turistických místech (letiště, některé turistické památky, oblast Jl. Legian v Kutě…) vás řidič může odmítnout. Místní taxikáři totiž nemají rádi, když se tyto online služby využívají. Ostatně, je to jako před pár lety v Praze.
Záleží na tom, co preferujete – pokud komfort, volila bych auto, pokud dobrodružství a (hlavně) ušetřený čas a peníze, tak motorku, respektive skútr. Pokud jde o otázku, jestli si najmout místního řidiče, nebo sednout za volant sami, doporučuju první možnost. V Indonésii se jezdí vlevo a doprava je poněkud hektická. Navíc za každou nehodu může na většině ostrovech automaticky běloch. Rozhodně si myslím, že je lepší si připlatit za řidiče a mít o starost méně.
Jedná se o motorku, většinou s obsahem 125 ccm, která má tři až pět rychlostí, ale nemá spojku. Výhody jsou ve výkonu a spotřebě, ale mezi nevýhody patří například malý úložný prostor a horší manipulace na špatných rozbitých cestách.
Ano. Na Bali stoprocentně, na ostatních ostrovech se bez něj pravděpodobně obejdete, ale je lepší to neriskovat. Na některých místech vám bez něj nepůjčí motorku, nebo jako řidič nepřejedete na trajektu.
Mezinárodní řidičák vám vystaví na magistrátu, poplatek je 50 Kč a vyhotovení je na počkání. Na motorku (včetně skútru) byste však měli mít razítko i u “Áčka”, klasické “B” pro auto v Indonésii pro řízení skútru totiž nestačí. I bez “A” vám však motorku většinou půjčí. Problém může být jen při policejní kontrole, ale záleží na oblasti, kde vás budou kontrolovat. Dá se říct, že mimo Bali nikdo ani neví, jak by měl být mezinárodní řidičák správně vyplněný.
To by bylo na samotný článek, ale velice stručně řečeno – přizpůsobte se stylu jízdy ostatních řidičů, používejte klakson, používejte blinkry (i když je místní tolik nevyužívají). Pokud potřebujete jet pomaleji než většina místních, jeďte při kraji. A také noste vždy helmu, sledujte dění okolo sebe, nespoléhejte se na to, že ostatní mají své stroje pod kontrolou. Noste dlouhé oblečení a pevné boty.
Vytáhněte mezinárodní řidičák a techničák, někdy mohou požadovat i váš český řidičák. Hlavně buďte milí, pokuste se jim říct nějakou větičku indonésky a nepodplácejte – to považuju za velice důležité, ačkoli je to tu mezi turisty (a vlastně i mezi mnoha místními) běžná praxe. Zaplatíte však nakonec stejnou cenu, ale už je jen na vás, jestli peníze putují na úřad, nebo policistovi do kapsy. Vždy si nechte vypsat bloček a zkontrolujte si částku. Drobné neshody se můžete pokusit vyřešit domluvou, ale pokuste se chovat k policistům vždy s úctou, aby neměli důvod vám vyhrožovat vyšší cenou.
Existuje hodně dobrých půjčoven, nebojte si půjčit skútr klidně na ulici. Vždy si ale zkontrolujte, jestli všechno funguje, jestli jste dostali správný techničák a předem se dohodněte na ceně. Je dobré si půjčované vozidlo vždy před opuštěním půjčovny vyfotit ze všech stran. O konkrétní kontakt na půjčovny mi prosím v případě zájmu napište.
Ano, vyhledejte si let přes Skyscanner. Můžete také využít aplikaci Traveloka, která přijímá i zahraniční platební karty.
Všude kromě kamenných obchodů, kde mají na zboží cenovky. Ale mnohdy se vám může podařit něco usmlouvat i v klasickém kamenném obchodě, jde však spíš o množstevní slevy. Na trhu smlouvejte hodně. Nebojte se toho. Neurazíte. Naopak jde o činnost, která se v rámci jakéhosi slušného chování při nákupu vyžaduje. Vždy začněte tím, že si stanovíte maximum, které jste ochotní za zboží dát. Tuto cenu neříkejte nahlas, ale naopak ji ještě podstřelte a řekněte mnohem nižší částku (osobně začínám na 30 % z částky, kterou jsem maximálně ochotná zaplatit).
Na Bali není třeba se nějak více zahalovat, ale pokud chcete cestovat tak, abyste byli v kontaktu s místními, chtělo by to se i na tomto ostrově oblékat rozumně (žádné výstřihy nebo mini kraťase). Získáte si tím respekt, který se při prostě hodí. Na muslimských ostrovech bych doporučovala kalhoty pod kolena a tričko s krátkým rukávem (zahalená ramena). Vždy ale záleží na situaci, a tak buďte připravení na sebe mít co hodit.
Záleží na druhu pomoci a kolik času tím dotyčný strávil. Mužům se nejlépe odvděčíte cigaretou, ženám sladkostí (nejlépe z ČR). Nebo například pohledem z ČR s věnováním na zadní straně. Důrazně bych všechny chtěla požádat – nedávejte peníze. Balijci jsou už tak poměrně dost zkažení turismem. Tímto jen přispíváte k tomu, že “zadarmo” nakonec opravdu už nikdo nepomůže.
Na Bali a ve větších městech na ostatních ostrovech ano.
Ne, ale bylo by to dobré. Uděláte si mnohem dříve přátele. Je dobré znát alespoň základní slova – umět poděkovat, pozdravit, zapamatovat si číslovky. Místní budou potěšeni.
Především to, že budete středem pozornosti. Každý se s vámi bude chtít fotit (pravda, na Bali to už není tolik časté jako na jiných ostrovech). Každý se vás bude vyptávat na osobní otázky (Máte manžela/ku? Máte děti? Jakého jste vyznání? Odkud jste? Už jste jedl/a? Kde nocujete? Kam jedete? Líbí se vám v Indonésii? Kolik stála letenka? Jaký máte plat? …). Je dobré se zhluboka nadechnout a odpovídat. Jsou milí a budou se vám snažit pořád se vším pomoci, ale nenechte se napálit, co se týče cen. Balijci jsou hodně na peníze.
Většina obyvatel na Bali jsou hinduisté, ale bezpochyby se setkáte i s mnoha muslimy a také s křesťany. V Indonésii je oficiálně povolených šest náboženství: islám, katolictví, protestantství, hinduismus, buddhismus a konfucianismus. Nemusíte se bát, situace je zde klidná. Všichni se vzájemně respektují. Až na občasné střety (například Jakarta 2016), které ale vymizí tak rychle, jak se objeví.
Zde je pouze jedna důležitá informace – pokud se vás někdo zeptá na náboženství, řekněte cokoli, ale neodpovídejte, že jste ateista. V Indonésii obecně totiž ateista rovná se komunista. A to není dvakrát dobrá vizitka.
Především Nyepi a následně po něm Omed-omedan (“líbací rituál”). Pokud budete mít štěstí, tak v únoru/březnu můžete zajet na Perang Api. Dalšími velkými svátky jsou Galungan a Kuningan. Více si přečtěte ve článcích Události a svátky, které při cestě na Bali nevynechat a Festivaly na Bali, které vám zpestří dovolenou.
Co se týče ostatních ostrovů, byl by tu až moc dlouhý výpis. Pokud vás tedy zajímá jiný ostrov než Bali, zkuste “zalistovat” v mých článcích, které si můžete vyselektovat podle konkrétního ostrova. Nebo můžete projít pouze rubriku Kultura.
Pokud jde o Bali, na mši je nejlepší zajít do Paroki Roh Kudus v Denpasaru. Konají se denně, o víkendu i vícekrát. Mnoho turistů tam nezavítá a je to úžasný zážitek v nádherném novém prostředí.
V Jakartě pak můžete navštívit Gereja Katedral v těsné blízkosti památníku Monas.
Ano, na osobu 150 ks cigaret.
Ačkoli to spoustu turistů i expatů může překvapit, prodej alkoholu je v Indonésii oficiálně zakázán. Výjimky platí pouze pro turistické oblasti, hotely a vybrané obchody. Zákaz však nevznikl kvůli náboženství (jak by mohlo někoho napadnout). Důvodem bylo zamezení prodeje alkoholu nezletilým. Mimo turistické oblasti tak může být docela složité sehnat i pivo, ale konzumace jako taková v Indonésii zakázána není (vyjma provincie Aceh).
V Indonésii se smí pít alkohol od 21 let.
Po celém souostroví najdete spoustu lokálních pálenek, které stojí za vyzkoušení, ale dávejte si vždy pozor, od koho nápoj kupujete. Za zmínku stojí arak (zejména Bali, ale i na ostatních ostrovech), tuak (kdekoli, nejznámější je z Madury a od Bataků na Sumatře), sopi (Východní Nusa Tenggara), moke (Východní Nusa Tenggara) a ciu (Jáva).
Aktuálně 2,25 litru na osobu (MOT No. 20 2021).
Lidé, kteří vám budou tvrdit, že na Bali můžete potkat pravého šamana, prostě lžou. Nebo sami pravého šamana nepoznají.
Zaprvé, tohle se stalo populárním tématem poté, kdy přišel do kin film Jíst, meditovat, milovat – takže si dokážete představit, jak se tím dokázal rozjet dobrý byznys.
Zadruhé, pokud se dostanete k šamanovi přes agenturu, průvodce nebo hotel, můžete si být jistí, že je to podvodník. Ačkoli jsou šamanismus a přírodní léčitelství na Bali pořád ještě poměrně běžné praktiky, lidé si tyto schopnosti stráží a jen tak někoho k sobě nepustí. Není jich mnoho a rozhodně to nedělají pro peníze.
Pokud chcete opravdu potkat šamana, jeďte na Jávu nebo Sumatru a poptejte se místních někde daleko od turistických oblastí. Je důležité si uvědomit, že to není žádná atrakce. Jednou mi jeden místní kamarád hezky řekl – až to (šamana či jeho schopnosti) budeš potřebovat, přijde to k tobě samo.
Dobrého šamana poznáte například i podle toho, že nemá pevně stanovenou cenu. On by si totiž ze své pozice o peníze vůbec říkat neměl. Ačkoli na mnoha místech už se dnes běžně jeho pomoc odměňuje penězi, částka by měla zůstat výhradně na vás a měli byste platit až na konci sezení. Dříve (a v mnoha tradičních oblastech i dnes) přijímají šamani pouze potraviny (rýži, cukr apod.).
Ano, jsou. Jako turistu vás to však nijak neomezuje.
Nenašli jste zde odpověď na svůj dotaz? Napište mi:
Mohlo by se hodit:
