Perang Api – ohnivá kokosová válka

V dubnu jsme se vydali do vesničky v oblasti Karangasem, jejíž jméno už jsem úspěšně stihla zapomenout. Byla to jedna z těch maličkých vesnic, která je tak maličká, že skoro ani nepoznáte, jestli už jste na místě. Konal se zde rituál, který jsem chtěla vidět už před svým příjezdem na Bali. Nazývá se Perang Api, neboli “Ohnivá válka”. A že tu nejde o oheň pouze v obrazném slova smyslu, to se můžete přesvědčit níže.

V naprosté tmě a za křiku diváků jsem se odvážně po pár minutách s foťákem vydala přímo ke kraji silnice, abych mohla udělat alespoň nějakou dobrou fotku. Rozžhavené kokosy lítaly kolem mě a několikrát mi nějaký spadl do klína. V tom okamžiku jsem se přesvědčila o tom, že taková rána opravdu bolí. Ale když mé dva kamarády napadlo, že by si chtěli boj také vyzkoušet, nebyla jsem proti. Zeptali jsme se místních, jestli není neslušné se přidat, ale ti hned nadšeně odpovídali, že to není vůbec žádný problém. Byli rádi, protože jsme tam byli jediní bule. To už samo o sobě způsobilo povyk a najednou se kolem nás shromáždilo tolik lidí, že jsem byla na pochybách, jestli rychle nepřijela i celá sousední vesnice.

Nejdřív si vše vyzkoušeli kluci a já jen fotila. Nepřišlo mi vhodné se přidávat, když jsem jediná žena. Ale nakonec jsem neodolala a vstoupila do “ringu” taky. To způsobilo ještě větší rozruch a spousta lidí si nás začala fotit. Byla jsem ráda, že se můžu zúčastnit, protože například na ostrově Sumba, bych se jako žena jejich úžasného boje pasoly zúčastnit nemohla. Nejdřív jsem zaútočila proti náhodnému Indonésanovi, který se ale bál mě pořádně udeřit. A tak odcházel dobytý, s propáleným tričkem, ale já byla naprosto nedotčená. Poté se proti mě postavil jeden z mých kamarádů. Ten už mě opravdu nešetřil. Dostala jsem od něj několik silných ran, ale nejhorší byla do spodní části zad, kde jsem druhý den měla modřinu o velikosti talíře. Lidé skandovali a my si to celé náramně užili. Je úžasné být v tom dění, moci si to vyzkoušet. Nejen, že máte skvělý zážitek, ale pro mě je důležité, že vás to sblíží s lidmi. Nebyl to zážitek jen pro nás, ale také pro ně. 

Nepochopila jsem, jaký trik mají místní na uchopení slupek, protože já jsem měla po pár minutách docela dost popálené prsty. Druhý den mě bolelo celé tělo, na polštářcích svých ukazováčků jsem měla puchýře, kamarád si propálil košili na několika místech, ale všichni jsme byli opravdu spokojení, protože to není příležitost, která by se vám naskytla u nás, nebo jen tak jako obyčejnému turistovi. 

Ráda bych řekla, že tuto ohnivou válku doporučuji všem, kteří na Bali přijedou. Na druhou stranu – opravdu doufám, že takových odvážných bude co nejméně a ze žhavých kokosů se nestane turistická atrakce. “Jeden úder do zad limapuluh ribu, mister!”