Jak procestovat Sulawesi

584

Ostrov ve tvaru K, dříve známý pod názvem Celebes. Nádherný, dobrodružný, a až na pár míst turisty málo navštěvovaný. Na Sulawesi poznáte jiný pohled na posmrtný život, okusíte netradiční pokrmy (co třeba vařeného netopýra, úhoře, nebo rýži v bambusu?), uvidíte pravěké malby, odpočinete si na nádherných plážích, navštívíte spoustu vodopádů a třeba se i zastavíte v plovoucím domě u místních a ochutnáte jejich výbornou kávu. V tomto článku přináším tipy, jak nejlépe ostrov procestovat.

Kdy, kam a jak?

Indonésie je obrovská, takže je třeba počítat s tím, že obecné rady o období dešťů se nedají aplikovat na všechny ostrovy. Od poloviny listopadu do konce ledna je ale jednoznačně to nejméně vhodné období. V listopadu nás zastihl déšť na jihu i na severu, nejhorší to bylo v okolí Gorontala, odkud vyjíždějí trajekty na Togianské ostrovy, ale jinde nám po celou dobu nepršelo. Oproti tomu v prosinci jsme se přes déšť nemohli dostat do národního parku Lore Lindu (silnice byla tak rozmáčená, že nebyla vůbec sjízdná).

Na jižní části ostrova bývá nejméně srážek v létě – červenec až září, na severu prší obecně více, ale nejvhodnější je srpen až říjen. Pokud máte v plánu projet celý ostrov, určitě bych tedy volila léto.   Na druhou stranu, v létě tu potkáte více turistů, ale to už je o prioritách. Pokud nemáte na vybranou a budete muset v zimních měsících, nemusíte to hned vzdávat. Až na pár oblastní (například zmíněný národní park) zvládnete cestovat i za deště – málokdy prší opravdu celý den bez přestání a teploty jsou pořád kolem třicítky.

Sulawesi je obrovský ostrov a doprava je místy docela složitá. Pokud tedy máte méně než dva týdny, bude nejvhodnější procestovat jen část – například jih. Na trasu Makassar – Manado bych doporučila alespoň tři týdny.

Možná předtím projedete Bali a zvyknete si na cestování na skútrech, což je velice pohodlné a zábavné. Takhle se dá samozřejmě projet každý ostrov, ale je to únavné a ne vždy je možné půjčit si motorku (nehledě na to, že ji pak musíte vrátit na stejném místě), takže pokud nemáte vlastní, bude nereálné to takhle absolvovat. Konkrétně na tomto ostrově je určitě vhodné využít místní hromadnou dopravu – z Makassaru se jednoduše dostanete autobusem nebo travelem (kde si koupíte pouze místo ve větším autě) až do Ampany, odkud vyjíždějí lodě na Togiany. Sever je autobusem naprosto bez problémů.

V turistických oblastech si skútr pronajmete jednoduše a většinou do 200 Kč na den (ano, je to dražší než na Bali – to kvůli nízké poptávce). Je super, pokud si půjčíte motorku v Makassaru a projedete celý jih, včetně jezera Tempe.

Je také dobré projet jižní část, poté z Makassaru přeletět do Gorontala a procestovat sever. Na Togiany máte dvě možné cesty – z Ampany, což je dražší, ale rychlejší, nebo z Gorontala, odkud jezdí trajekt. Velice levná alternativa, ale připravte se na patnáctihodinovou cestu.

Co se týče ubytování, v turistických oblastech není problém sehnat hotel přes booking. Za jednoduchý, ale hezký pokoj dáte přibližně 150 – 250 Kč na osobu se snídaní. V méně navštěvovaných částech ostrova se vždy alespoň jedna nabídka ubytování najde (ve městech, samozřejmě). A kdyby ne, najděte nejbližší mešitu a přespěte zadarmo. Rantepao, Makassar, Manado, Gorontalo, Tentena… není potřeba rezervovat dopředu.

Pokud přijdete a budete smlouvat, dostanete se na lepší cenu než na booking.com a podobných webech. Na Togianech určitě rezervujte – jinak budete muset spát na pláži mezi kraby velkými jak fotbalový míč. 🙂

Milí a vlídní lidé

Mám takový pocit, že platí pravidlo čím dál od turistického epicentra, tím milejší místní. Kdekoli po Sulawesi vám každý rád pomůže výměnou za nějaké to společné selfíčko. Starší generace se s vámi anglicky nedomluví, ale mládež více méně ano.

V některých částech vyznává většina obyvatel islám, v jiných zase křesťanství. V Manadu je dokonce poměrně hodně početná skupina adventistů sedmého dne, buddhistů a konfucianistů. Tam na severu totiž žije velká čínská komunita. Pokud projedete ostrov od jihu na sever, potkáte různé lidi, ale všichni vám rádi pomohou. 

Která místa rozhodně nevynechat?

V následujících odstavcích bych chtěla vyzdvihnout místa, o kterých si myslím, že by byl skoro hřích je při cestě po Sulawesi minout.

Togianské ostrovy

Těmi musím začít, protože jsou opravdu parádní. Nádherné pláže, bílý písek, super šnorchlování, palmy nahnuté nad vodu (to je například něco, co mi na Bali chybí). Doprava je sice trochu komplikovaná, ale stojí to za to. A navíc – přes den budete bez elektřiny, což vás donutí opravdu vypnout mozek a odpočnout si. Jen je důležité si dopředu zarezervovat ubytování, poslední dobou začínají být ostrovy víc a víc turistické, takže může být problém tam něco volného sehnat.

Tana Toraja

O této oblasti se dočtete v každém průvodci a je to asi největší lákadlo, za kterým turisté jezdí. Více se dočtete zde.

Danau Tempe

Jezero, které se jmenuje stejně jako oblíbená vege-pochoutka. Nachází se ve vnitrozemí jižního Sulawesi a kromě super projížďky na malé dřevěné loďce po řece, kde žijí hadi s hlavou velkou jako mužská pěst, také můžete navštívit místní, kteří bydlí v plovoucích domech. Jsou to jednoduché dřevěné obydlí většinou o jedné místnosti a kuchyni, ale k životu úplně stačí.

Tentena

Sympatické menší městečko na sever od Tana Toraja. Žijí tu převážně křesťané a narazíte tu na dva pěkné kostely. Můžete tu také vyzkoušet pár zajímavých jídel, viz poslední podkapitola. Za městečkem je krásný vodopád, kde jsme byli kdysi úplně sami. A pak ještě nějaké další.

Bantimurung a okolí

Nedaleko Makassaru se nachází městečko Bantimurung, které sice nabízí pohled na “úžasné vodopády”, nicméně jsou dost turistické – chodí tam hlavně Indonésani. Ale nedaleko jsou vápencové jeskyně Leang Leang, na které je nádherný pohled. Je to zase úplně jiná příroda, a to je právě to, co na Indonésii tolik miluju – tu rozmanitost. Schovávají se tu několik desítek tisíc let staré nápisy a malby na jeskynních stěnách a spousta škaredých velkých stonožek. 🙂 Nedaleko je také motýlí park, který je dle mého názoru lepší než ten na Bali.

Gorontalo

Je tu perfektně schovaný vysoký vodopád, kam vás nebudou chtít pustit bez průvodce, ale dá se to uhádat. Blízko něj jsou termální bazény, které slouží spíš místním, ale můžete se tu za pár rupií také vykoupat.

Tomohon

Chcete navštívit opravdu hrozný trh? Navštivte Tomohon. Koupíte tu jakékoli maso – snad kromě lidského. Co třeba psa, kočku, krysu, hada nebo netopýra?

Pulau Bunaken

Trochu dražší a turističtější záležitost, ale vhodná alternativa za Togiany, pokud se na ně nedostanete. Skvělé šnorchlování i potápění.

Samozřejmě je tu mnohem víc krásných a zajímavých míst, jako třeba právě ty národní parky, jihovýchodní Sulawesi a podobně – ale o tom zase někdy příště. Jen pozor – ceny do národních parků jsou děleny do tří kategorií a také na místní/cizince, což je šílený rozdíl. Je potřeba počítat se stovkami na den.

Jídlo, jídlo, jídlo

Když už cestovat, tak i ochutnávat! Kdo nezkusí v Tenteně vařeného netopýra (sníst i s křidýlky, samozřejmě) a v Tomohonu psa, jako by tu nikdy nebyl.

Kromě těchto “chuťovek” jsou tu ale i méně kontroverzní jídla. Určitě stojí za zmínku smažený úhoř, kterého můžete ochutnat také v Tenteně. Mě osobně moc neoslovil, ale kamarádovi zase ano. Podávaný s rýží a zeleninovým chilli salátem.

Typickým jídlem je ságo. Tato škrobovitá příloha je bohatá na železo a vápník a často je náhradou rýže, která v některých oblastech není tolik dostupná. Získává se z vnitřní části palmy ságové a nemá sama o sobě žádnou chuť. Více v tomto receptu od Sarifa, mého sulaweského kamaráda.

Na jihu často dostanete es pisang ijo, což je oblíbený dezert v Makassaru. Banán obalený ve sladkém těstíčku, který plave v misce s (většinou růžovou) sladkou vodou z kokosového mléka, vanilky, sirupu a dalších přísad. Člověk od člověka vám tam přimíchá ještě různé další dobroty, třeba želé, ledovou tříšť, bonbony.

Osobně mi ale nejvíce zachutnal papiong. Dobrota, kterou koupíte často přímo u silnice (já na ni nejčastěji narazila kolem Tana Toraja, Tenteny a Ampany, ale možná je všude po ostrově). Je to rýže vařená s kokosovým mlékem uleželá v bambusu. Levné, chutné a syté.

No a musím zmínit místní kávu, která je vyhlášená nejen po celém souostroví, ale i v zahraničí.

To by byly základní obecné tipy, o které mi často píšete na email. Pokud vás bude zajímat více, můžete si na mapě Indonésie (úplně nahoře na stránce v šedém boxu) najít vše, co jsem o tomto ostrově doposud napsala. Pokud sem plánujete cestu, napište mi email pro individuální plán cesty nebo průvodcovské služby.