Balijský hřbitov národních hrdinů Margarana

10,2K

Pokud vás zajímá historie a pojedete na Bali na delší dobu, pravděpodobně budete rádi za tipy na místa, která nejsou mezi turisty tolik známá, a která mají zvláštní atmosféru. Prostě místa, která ani po návratu domů nedostanete zcela z hlavy. Jedním takovým je právě Margarana, o které bude řeč v dnešním článku.

Toto místo, celým názvem Taman Pujaan Bangsa Margarana, je totiž hřbitovem balijských hrdinů, kteří padli během boje proti Holanďanům v roce 1946. Nachází se v regentství Tabanan a je volně přístupný veřejnosti. Jen je potřeba chovat se tiše, s respektem a mít na sobě vhodné, rozumějte slušné, oblečení.

Puputan

Balijci jsou znám svou klidnou povahou, která však dokáže velmi rychle vymizet, pokud se dostanou do situace, kdy mají bránit svou čest a hodnoty. A pokud se podíváme do historie, najdeme tam několik případů, kdy se obyvatelé Ostrova bohů rozhodli raději ukončit svůj život, než aby o své hodnoty, svobodu a volbu přišli.

Řeč je o tzv. puputan. Jde o akt hromadné rituální sebevraždy, ke které v minulosti na Bali došlo několikrát. Ty nejvýznamnější proběhly v letech 1849, 1906, 1908 a nakonec právě 1946. Princip, který je k puputan vede je prý jednoduchý – pro vojáka či bojovníka je smrt na bojišti považován za největší čest. A navíc, Hinduisté věří, že duše člověka, který zemře v boji, zamíří vždy rovnou do nebe.

Bitva u Margarany

Holanďané kolonizovali dnešní Indonésii poměrně dlouhou dobu. Už v roce 1602 založili Východoindickou společnost (VOC), která získala monopol na obchod v souostroví a o sedmnáct let dobyli město Jayakarta (dnešní Jakarta), které pojmenovali Batavia a udělali z něj hlavní město pro svou společnost. Bali byl jedním z posledních ostrovů, který se nizozemským kolonizátorům bránil. Nakonec ale podlehl taky.

Když v roce 1945 vyhlásil indonéský lid nezávislost, Nizozemsko se této rozsáhlé oblasti samozřejmě tak jednoduše vzdát nechtělo. Trvalo další čtyři roky (plné bojů po celém souostroví), než byla indonéská nezávislost uznána na mezinárodní konferenci v Haagu.

A jedním z těchto bojů byla právě i bitva u Margarany, která vyvrcholila dvacátého listopadu 1946. Balijští vojáci, vedeni podplukovníkem I Gusti Ngurah Rai, věděli, že tento boj nemohou vyhrát. A tak se rozhodli vykonat zmíněný puputan. Podle oficiálních zdrojů tenkrát zahynulo devadesát šest mužů, včetně samotného podplukovníka, který byl později posmrtně jmenován brigádním generálem a stal se jedním z indonéských národních hrdinů, po kterém je kromě mnoha ulic pojmenováno i mezinárodní letiště na Bali (a je také vyobrazen na padesátitisícové bankovce).

Nahlédnutí dovnitř

Taman Pujaan Bangsa Margarana je nejen hřbitovem národních hrdinů, ale také památníkem, kde si každoročně tuto technologicky i početně nevyrovnanou bitvu Balijci připomínají.

Už když vjíždíte na parkoviště, místo na vás zapůsobí. U vjezdu vás majestátně vítá obrovský strom stojící uprostřed řádně uklizené cesty. Jakmile vstoupíte za vysokou kamennou zeď, spatříte sochu balijských bojovníků držících indonéskou vlajku.

Celý přední prostor vypadá jako běžný hinduistický chrám. Za ním se však nachází velký památník věnovaný I Gusti Ngurah Rai, před kterým jsou většinou položeny malé hinduistické obětiny.

Když půjdete po chodníčku dál, projdete kolem malého muzea postaveného v klasickém balijském stylu a ohraničeného jezírkem. A pak se dostanete do části, které se říká Taman Bahagia neboli Zahrada štěstí.

Tento poetický název představuje samotný hřbitov, kde je úhledně v řadách vyskládáno 1 372 náhrobků vojáků, kteří padli během celé revoluce na Bali. Na některých z nich si můžete všimnout šátků v indonéských národních barvách. Každý z náhrobků má destičku se jménem, místem narození a datem úmrtí. Je hrozné, když si člověk uvědomí, že údajně mnoho z těchto hrdinů zemřelo dřív, než mohlo oslavit své osmnácté nebo dvacáté narozeniny.

Nechybí tu ani náhrobek neznámých vojínů, nad kterým visí indonéská vlajka. Celé místo působí neuvěřitelně klidně a velké staré stromy, jejichž listy potichu šumí do větru, tuto atmosféru ještě umocňují.