Nikolas Nápad na tento článek jsem dostala už před dlouhou dobou, když jsem se snažila pochopit, proč lidé ze severní Sumatry říkají každé motorce Honda, i když se ve skutečnosti jedná o úplně jinou značku.
Postupně jsem si začala všímat, jaké další názvy se takhle uchytily. Ale před pár týdny jsem na Facebooku narazila v jedné indonéské diskuzi o cestování na příspěvek, který mi přinesl nejvíce materiálů. A musím říct, že jsem se při sledování onoho vlákna pěkných pár dní bavila.
Indonéština je velice kreativní a pružný jazyk. Z mého pohledu není tak hravá jako čeština, ale je dost přizpůsobivá, takže není divu, že si s ní lidé tak nějak dělají, co chtějí. Navíc se jedná o uměle vytvořený jazyk, který vznikl teprve před sto lety – v době, kdy bylo ještě souostroví pod správou Holandska a lidé začínali bojovat o nezávislost. Aby se bylo možné v zemi, kde se používá více než 700 různých jazyků, domluvit, bylo potřeba vybrat jeden, který by mohli používat všichni. Tím se stala malajština, která byla následně ještě zjednodušená.
Dnes se každé dítě učí indonésky buď odmalička, nebo od první třídy. Ve většině oblastí se v rodinách ještě stále mluví lokálním jazykem, ale indonéštinu ovládá téměř každý (narazila jsem jen párkrát na někoho ze starší generace, kdo žil v malé izolované vesničce a uměl pouze bahasa daerah, tedy místní jazyk.
Jelikož je však v indonéštině mnoho převzatých slov z angličtiny, holandštiny, portugalštiny a například i z arabštiny, občas to může působit zmatek. Když se tedy objevily níže uvedené značky a staly se populárními, lidé začali tyto názvy používat místo původních slov. Další generace to pak převzala a mnoho mých indonéských vrstevníků opravdu ani netuší, že se jedná o název produktu, ne o přesné indonéské slovo.
Místo pasta gigi (zubní pasta) se říká Odol. Když jdete do obchodu koupit pastu jiné značky, tak prostě řeknete, že jdete koupit odol značky Pepsodent. A každý vám rozumí. Toto je zrovna příklad, který se používá víceméně po celém souostroví, i když ne v úplně každé rodině. Ve zmiňovaném příspěvku na Facebooku se indonéská slečna podivovala, když v pražském obchodě objevila právě zubní pastu Odol. Doma si jí totiž asi nikdy nevšimla a v Praze jí poprvé došlo, že se jedná o značku.
Na severní Sumatře se nejezdí na sepeda motor (motorce), ale na Hondě. Nikdo už asi neřeší, že si koupil Hondu značky Yamaha. Honda byla pravděpodobně nejrozšířenější, a tak toto slovo zlidovělo.
Vraťme se ale ještě k drogérii. Spousta žen tu nekupuje deodoran, ale prostě Rexonu.
Stejně tak si nekupují pembalut (vložky), ale Sotfex. Musím podotknout, že výběr je tu v tomto ohledu velký, opravdu tu ani Rexona ani Softex nemají monopol.
Miminka nenosí popok (plínky), ale Pampers.
Na školách si studenti zvýrazňují text tím, že používají Stabilo (a já vlastně ani nevím, jak se správně zvýrazňovač indonésky řekne).
Někteří lidé nenosí rifle, ale prostě Levis. Třeba Levis značky Diesel.
Opravdu často ale narazíte na místní, kteří nebudou pít air (vodu), ale Aqua. Ačkoli Aqua je jedna z dražších značek balené vody. Takže ji vlastně nikdo nekupuje, protože taková Aqua značky Indomaret je prostě lacinější. Jednou jsem dostala krásný kompliment od svého dvorního řidiče na Bali. Řekl, že je vidět, že už nejsem žádný bule (běloch, turista), ale že už tu opravdu žiju, protože používám právě výraz aqua.
Když si budete chtít dát mie instan (instantní nudle), určitě si rovnou ve warungu poručte Indomie. Opět jde o nejrozšířenější značku, i když ony každé nudle v Indonésii chutnají dobře. Třeba Indomie Supermie.
Někteří také proti komárům používají Baygon do zásuvky, jiní zase místo pracího prášku říkají Rinso. A pipa PVC (PVC trubky) nahrazují slovem Pralon, ačkoli často ani značku samotnou neřeší.
Dále značky jako Chiki (křupky pro děti), Royco (bujón), Sasa (glutamát), ale třeba také i Primus (značka outdoorového vybavení, taky zlidověla jako jiný výraz pro neopren).
Abychom však nezůstávali jen u názvů, jedna slečna se v komentářích u výše zmíněného příspěvku vyjádřila, že u nich v Samarindě (město na ostrově Kalimantan) se místo angkot (levný malý dopravní prostředek pro cca 10 lidí, který jezdí ve většině indonéských měst) říká taksi. Je to zvláštní, na tom stejném ostrově totiž místo na motorce jezdí na kereta (povoz, vagón…).
V Jakartě se také často říká naik Gojek (jet Gojekem), i když objednávají Grab nebo Uber. Určitě je takových slov mnohem víc, ale tato se na internetu řešila nejvíce a s většinou z nich se setkávám poměrně často v běžném životě.
Zaráží mě však jediná věc. Když jsou místní tak svolní k užívání názvů značek, proč mi pořád každý vyčítá, když říkám, že jedu dotankovat benzín na Pertaminu (navíc tu mimo Jakartu ani moc jiných benzínek není) nebo když jim nabízím Autan (repelent) a přitom je to vlastně značka Soffel.
Holt, evidentně nelze tyto inovace provádět úplně s každým slovem a člověk se tu tak má pořád co učit.
Ahoj měla bych na tebe pár dotazů, ale nejde mi najít tvůj…