Jak se učit indonésky: Úvod a pár tipů pro samouky

Jedno ze základních pravidel pro cizince je, že pokud chtějí pohodlně žít v jiné zemi a porozumět odlišné kultuře, měli by se naučit místní jazyk. Nejen, že to usnadňuje spoustu věcí – od řešení různých problémů až po seznamování se sousedy, ale konkrétně v Asii je to také záruka větší úcty a nižších cen. Jelikož mám zkušenosti taky s doučováním indonéštiny a jelikož v Indonésii žije spousta Čechů, sepsala jsem několik rad a tipů pro všechny, kteří by se rádi naučili indonésky.

Článek je rozdělený na dvě části. Pokud vás zajímají jen samotné tipy, přeskočte rovnou sem.

Musím uznat, že já jsem měla při učení indonéštiny výhodu, protože jsem na to nebyla sama. Poprvé jsem se k ní dostala v roce 2010, kdy jsem přijela do Indonésie a snažila jsem si zapamatovat pár slovíček, která mi připadala hrozně složitá a nezněla mi vůbec dobře. V roce 2011 jsem začala indonéštinu studovat na univerzitě v ČR a pak i jeden rok na univerzitě přímo na Bali.

Musím však zmínit, že ačkoli už mluvím plynule, pořád se ještě učím – tento jazyk je totiž mnohem flexibilnější než čeština, takže se poměrně liší podle věkové skupiny mluvčího, ale taky podle oblasti, ve které se zrovna nacházím. Každopádně jsem posbírala zkušenosti i materiály, ze kterých jsem se učila já a níže se dočtete, co vám může při učení pomoci.

Nejdříve si ale musíme ještě říct něco málo o kulturním prostředí, do kterého byla indonéština vsazena, protože bez znalosti některých faktů pak možná její studium rychle vzdáte, nebo se alespoň budete pořád nechápavě ptát Proč…?.

Není indonéština jako indonéština

Jak jsem řekla – na Bali jsem ji studovala rok. Bohužel můj příjezd do Indonésie byl tehdy trochu jako “facka”, kterou jsem ale potřebovala dostat. V Praze jsme se učili spisovnou indonéštinu a měli jsme výbornou vyučující, Míšu Budiman, která mimochodem v současnosti vychovává další generaci indonesistů a příští školní rok přibude ještě další generace. Její hodiny byly skvělé a opravdu jsme se toho hodně naučili – pro život v Indonésii však až příliš mnoho (na druhou stranu musím zdůraznit, že my jsme samozřejmě nestudovali pro to, abychom žili v Indonésii, ale proto, abychom byli schopní poprat se i s oficiálními texty – a to se mi díky naší úžasné vyučující prostě podařilo).

Tak proč píšu, že jsme se toho naučili až příliš mnoho? I když jsem tehdy věděla, že se od sebe spisovná indonéština a hovorová dost liší, po příjezdu na Bali jsem byla v koncích, jelikož mi nikdo z obyčejných lidí na ulici nerozuměl. Ne snad kvůli výslovnosti, ale kvůli gramatice. Přestože se totiž jedná o poměrně mladý jazyk, prochází neustálými změnami. Slang, anglické výrazy, zjednodušování gramatiky – to vše je tu mnohem častější než u češtiny.

Místní jsou docela pohodlní, neradi se učí a lidem z chudších oblastí se často ani nedostane dostatečného vzdělání. Rodina děti často ani v učení nepodporuje a nedává jim takový ten pocit touhy po vědomostech a lásky k jazyku.

Když jsem tedy přijela studovat sem, zjistila jsem – a to bez nadsázky – že toho z gramatiky vím víc než drtivá většina místních. Často se smáli a říkali: “Ty mluvíš jako náš první prezident Sukarno.”

Jo, tedy jako někdo, kdo žil právě v době zrodu tohoto jazyka a už je skoro padesát let po smrti. A tak jsem se musela naučit zkombinovat tu spisovnou formu s tou nespisovnou – s tou, která se používá v každodenním životě.

Dnes už to nějak kombinuju a dorozumím se všude. Ale pořád mě nepřestane udivovat, jak málo tomu vlastnímu jazyku Indonésané rozumějí. Jeden příklad – začala jsem před několika měsíci pracovat na korekturách indonésko-českého slovníku. K tomu samozřejmě nepoužívám jen svoje znalosti, ale taky indonéský výkladový slovník (http://kbbi.web.id/). Někdy se tam však objeví heslo, kterým si nejsem jistá – například jsou tam dvě slova, která mají stejný základ, ale liší se příponou, a vysvětlivka je matoucí. V takovém případě se ptám manžela i kamarádů, kteří by mi jako místní měli pomoci. Ale ne – vždycky dostanu jednu ze tří jednoduchých odpovědí, a to Tohle neznám, Tohle se dneska nepoužívá, tak to neřeš nebo To má asi stejný význam.

Tím jsem chtěla jen ukázat, že někdy je prostě lepší učit se hovorovou podobu jazyka, než si zbytečně motat hlavu s něčím, co na základní komunikaci v cizí zemi není tolik potřeba. Teď už se ale pojďme podívat na pár tipů, jak se indonéštinu naučit snadno, zábavně a rychle.

Učebnice a knížky

Určitě je dobré pořídit si nějakou učebnici. Nejen, že vám poskytne přehledné shrnutí všeho, co o jazyce potřebujete vědět, ale taky vás to, že ji fyzicky máte doma, motivuje se opravdu začít učit. V češtině existuje jedna učebnice (Indonéština / Zorica Dubovská), která je srozumitelně napsaná a má pěkně vysvětlené základy gramatiky, ale bohužel už je poměrně zastaralá. Pokud se budete učit jen podle ní, budou vás místní označovat za prezidenta Sukarna – stejně jako za něj měli mě. 🙂

My jsme při hodinách používali učebnici Basic Indonesian / Stuart O. Robson, Yacinta Kurniasih. Ta má víc různých cvičení, obsahuje i CD s poslechy a má zajímavé texty. Ale bohužel prolouskat se prvními lekcemi bez pomoci někoho, kdo už tento jazyk ovládá, je docela náročné, protože je zpočátku učebnice dost zmatečná.

Každopádně pro začátek vám stačí, když si budete plnit hlavu slovíčky. Přečtete si jen základní gramatiku, naučíte se slova, kterými se dá vyjádřit minulý a budoucí čas (je to jednoduché – do minulosti přidáte slovo sudah/už a do budoucnosti akan/takové anglické will) a teprve po nějaké době, až budete s jazykem sžití, se vrhněte do gramatiky. Nejlépe ale s někým, kdo vám může poradit, na co se opravdu zaměřit, a co rovnou vynechat či odložit na neurčito.

Slovíčka, slovíčka, slovíčka

Slovní zásoba je důležitá. Vím, že indonéština českým uším nezní zrovna libozvučně, takže se hůř pamatuje. Ale hlavu vzhůru, dneska už je spousta možností, jak si ulehčit (samo)studium.

Základem je mít dobrý slovník. Protože spoléhat se jen na internet není vždycky ta nejrozumnější věc. Máme v češtině pár možností, doporučila bych Indonésko-český slovník / Jaroslav Olša (existuje i Česko-indonéský) a Indonésko-český česko-indonéský praktický slovník / Lingea. Nejlepší ale je koupit si nějaký v angličtině a nejlépe ještě výkladový. Jenže to už se bavíme o trochu jiné cenové kategorii a hodí se spíš pro někoho, kdo chce opravdu poctivě studovat. Ten od Lingea je malý a dá se vzít všude s sebou, což podle mě pro začátek úplně stačí.

Teď ale k té internetové části. Je skvělé, kolik aplikací je dneska k dispozici a jak nám mobil může ulehčit život. Osobně naprosto miluju Memrise, kde jsou kurzy v mnoha jazycích (a můžete si dokonce vytvořit i vlastní) a aplikace vám denně připomíná, že byste měli strávit alespoň pár minut učením. Během celého studia v Praze jsem se slovíčka učila právě přes ni. Vytvořila jsem si vlastní kurz přesně podle toho, co jsme se učili a pak každý den deset až patnáct minut opakovala (no dobře, skoro každý den… týden…). Existuje ještě i Duolingo, které mě osobně ale tolik nenadchlo. No a nesmím zapomenout zmínit aplikaci, která je výborná na učení frází – Naučte se indonésky – 5 000 frází, která je dostupná i offline. Na poslechy je dobrá jednoduchá aplikace Učte se indonéštinu od ASI Edu.

Jak praktikovat

Pokud se už nacházíte v Indonésii, máte to jednoduché – můžete mluvit úplně všude. Základem je se nebát. Nemusíte vůbec řešit, jestli něco říkáte dobře nebo špatně, nemusíte se stydět. Protože Indonésané jsou upřímně rádi, když potkají bělocha, který se chce naučit jejich jazyk.

Dávejte si ale pozor na lokální jazyky – jak už jsem řekla, v Indonésii je více než 700 jazyků, které se běžně používají v běžném životě (indonéština je někdy odsunuta až na vedlejší kolej – používá se ve škole, na úřadech a podobně, ale na trhu na východní Jávě na sebe například všichni mluví javánsky). Tyhle jazyky si kolikrát nejsou vůbec podobné. Když se budete učit za pochodu, dejte si pozor, abyste se na Bali místo indonéštiny nevědomky neučili balijsky, protože to by vám pak při přejezdu na Lombok bylo vesměs k ničemu.

Pokud jste v Čechách, máte to složitější, ale naštěstí u nás existuje početná indonéská komunita, takže pokud se chcete potkat s nějakým Indonésanem, na něco se poptat nebo zkusit konverzovat, není problém to zrealizovat. Minimálně v Praze máte velkou šanci, že na někoho takového narazíte.   Dále se pak můžete učit přes knížky a filmy. V Indonésii se prodává spousta knih od světově známých autorů, což je skvělé, protože v češtině jste tato díla určitě četli a v indonéštině tak snáz text pochopíte. Koupila jsem si takhle Malého Prince, nějaké příběhy Sherlocka Holmese, Cestu kolem světa za 80 dní a pár dalších. Je tu k dostání i spousta přeložených evropských pohádek. Mimochodem, podle mě jsou dětské knížky na učení to nejlepší.

Z filmy je to trochu horší. Pokud umíte dobře anglicky, můžete si stáhnout nějaký indonéský film s anglickými titulky. Ale v češtině jich moc není. Vím, že kdysi někdo přeložil Laskar Pelangi a já jsem udělala titulky k Soekarno, což ale není zrovna vhodný film na učení (protože tam používají právě tu spisovnou indonéštinu, kterou dneska moc místních neovládá).

Vhodnější je sledování Youtube. Někteří youtubeři dělají vyloženě videa o indonéštině pro začátečníky. Můžete se taky podívat na můj vlastní kanál, kde mám drtivou většinu videí v indonéštině a skoro u všech jsou české titulky (poznáte to tak, že má video český název a indonéský text na miniatuře).

No a pak samozřejmě zase ty pohádky. Dají se najít takové, kde je i psaný text, takže si to můžete hezky přeložit pomocí slovníku. Například Anak Penggembala dan Serigala. A výborně se učí přes hudbu. Ze začátku jsou lepší zlidovělé nebo dětské písničky. Takhle jsme se učili i my na univerzitě a vážně to pomohlo. Inspiraci můžete dostat v článku o hudbě, který jsem psala, nebo se rovnou podívejte, které písně už jsem pro vás v minulosti přeložila.