Indonéská hudba, 2. část: Pop, hudba pro děti a karaoke

236

V předchozím díle jste si mohli přečíst o gamelanu, dangdut a qasidah. Dnešní článek však bude o moderní hudbě, převážně o popu a folku. No a samozřejmě o karaoke, protože bez něj by nebyla Indonésie tou správnou asijskou zemí!

Pop music a folk

Moderní indonéská hudba není vůbec špatná, pokud víte, po kterém zpěvákovi sáhnout. Bohužel často nese až moc zřetelné prvky korejského popu, což se podle mě nedá poslouchat, ale místní to milují. Avšak kromě vlivů z Koreje, Japonska či dalších asijských zemí, byla indonéská hudba ovlivněna také západem. Samozřejmě největší vliv měly USA a Británie. Jednou z prvních zahraničních skupin, která výrazně zasáhla do podoby moderní hudby, byli Beatles.

Koes Plus

Za průkopníka popu a rock ‘n rollu je považována skupina Koes Plus (nebo původně Koes Bersaudara – jednalo se totiž o sestavu čtyř bratrů), která byla v šedesátých a sedmdesátých letech velice kontroverzní, a dokonce byl jejich styl hudby zakázán tehdejším prezidentem Sukarnem. Nakonec byli i v roce 1965 zatčeni, ale ještě ten rok zase propuštěni, protože nastal politický převrat.

Koes Plus jsem chtěla zmínit proto, aby bylo vidět, že každý nový trend či styl si potřebuje svoji cestu vybojovat, ale ačkoli to tak možná nejdříve nevypadá, potom může ovlivnit celou lokální hudební scénu. Ostatně, ukázku si můžete pustit ve videu.

Chrisye, Iwan Fals a Agnes Monica

Mezi největší osobnosti indonéské populární hudby však bezpochyby patří zpěváci Chrisye, Iwan Fals a v posledních letech i Agnes Monica. O tom, že první dva se stali opravdovou legendou, není pochyb.

Chrisye vystupoval téměř čtyřicet let a před několika lety získal ocenění “Třetí největší indonéský hudebník”. Jako příklad si můžete poslechnout jeho píseň Natalie, kterou mám osobně asi nejraději. Zpívá se v ní o rozchodu, pustit si ji můžete zde.

Ještě raději mám zmiňovaného Iwana False. Je skvělý, jeho hudba si mě kdysi naprosto získala a od té doby mě drží. Nejde ale ani tak o pop jako o folk či pop s prvky balady a country. Narozen v Jakartě, začínal jako pouliční zpěvák a na konci sedmdesátých let vydal společně s novou kapelou první album, které však nebylo úspěšné a kapela se brzy rozpadla. Trochu úspěchu přišlo až později, když vyhrál v country pěvecké soutěži a díky tomu mohl představit několik alb. Zpíval o pozitivních věcech, ale často i o negativních, které ho v osmdesátých letech dostaly do vězení, když se opřel do demokracie a tehdejšího prezidenta Suharta. Iwan Fals je známý právě díky písním o aktuálních politických tématech. Ale má samozřejmě i spoustu jiných, například zamilovaných písní.

Popravdě mi to dalo zabrat, ale vybrala jsem tři, které skvěle ukážou rozmanitost hudebních stylů, do kterých Iwan Fals zasahuje. První je píseň Ibu (Matka) vypráví o mateřské lásce a o tom, jak se byla žena schopna obětovat za život svého dítěte. Jedná se o baladu, text je zpívaný z pozice syna pociťujícího beznaděj. No, pravda, tohle je trochu depresivní, ale i tak stojí za poslech. Pustit si ji můžete zde. Jako druhou přidávám písni Aku Milikmu (Vlastníš mě / Jsem tvůj), která je klasickou “slaďárnou”. Osobně ale mám moc ráda jeho tón hlasu, když zpívá tento typ písní. Tuto písničku si můžete pustit i s videem a níže naleznete český překlad.

Třetí z písní do výběru je podle mě úplná bomba. Myslím, že tento hit by šlo určitě zařadit i do mezinárodních playlistů. Podle mých indonéských kamarádů, je to vrchol jeho tvorby. Píseň se jmenuje Bento a ačkoli vím, že možná ne každý o to stojí, přidávám opět video i s překladem.

Ačkoli je mnoho dobrých hudebních skupin, ze současného popu zmíním jen Agnes Monicu, protože je opravdu dost oblíbená po celém souostroví, hlavně u mládeže. Začala zpívat už v šesti letech a dnes, ve třiceti, má na kontě několik místních prestižních cen. Poslechnout si ji můžete například v písni Matahariku (Moje slunce), která podle mě patří k těm nejznámějším. Video naleznete zde. Ať si každý udělá názor sám, ale já si myslím, že má moc dobrý hlas a většina písniček se opravdu dá poslouchat, i když nejsme Indonésané a máme trochu jiný vkus.

Za poslední rok se snad největším hitem stala píseň zpěváka Al Ghazali s názvem Lagu Galau (Zmatená píseň), která vypráví o zamilovaném mladíkovi, který se bojí o svých citech říct své vyvolené, aby ho náhodou neodmítla. Tohle tu hrálo v rádiích snad několikrát denně. Pustit si ji můžete zde.

Další hudební styly

Kromě indo popu a mistrů typu Chrisye je docela populární i rock. Například v Jakartě probíhá jednou ročně třídenní festival Jakarta Rock Parade, kde to vypadá, no, asi nějak takhle. Stejně tak probíhá Jakarta International Java Jazz Festival, což je jeden z největších jazzových festivalů na světě. Asi nejznámější jazzovou skupinou jsou Maliq & D’Essentials, kteří se stali známými právě po účinkování na tomto festivalu, v roce 2005.

Indonésie je země, ve které je všechno možné. Není tedy divu, že se tu rozmáhají i alternativní styly, je tu velká počet fanoušků lokálního metalu, hip hopu, indie nebo třeba i taneční hudby. U té bych zmínila snad jen muslimskou “dýdžejku”, která vystupuje zahalená v nikábu, tedy jsou jí vidět oči. Její videa obletěla snad celý internet. Podívat se na ni můžete zde. 

Hudba pro děti

Děti hudbu milují. Rodiče si s nimi v Indonésii ale nezpívají, jak jsme tomu zvyklí u nás. Spíš jim pouští klipy v televizi nebo na YouTube. Je mnoho výchovných pořadů zaměřených na islám či jiné náboženství nebo na výuku jazyka. Vzpomínám si, že jsme se na vysoké (v Česku) díky naší skvělé vyučující učili taky díky indonéským dětským písničkám.

Výhodou je, že jsou k dispozici také s titulky, a tak se slova zapamatují jednoduše. Jen upozorňuji, že tyto písničky většinou nemají moc dlouhý text, ale za to ho několikrát opakují. A tak se z toho lehce můžete zbláznit. 🙂 Jak příklad dávám známou písničku o mém oblíbeném zvířátku.

Klipy jsou buď kreslené, nebo v nich vystupují vyšňořené holčičky. Lepší je ta první varianta, to mi věřte. Indonésané mají pravděpodobně smysl pro kýč, ale na druhou stranu – hlavně, že se to dětem líbí. Ostatně, podívat se můžete sami.

Tohle asi někdo, kdo nikdy v Indonésii nebyl, neocení, ale musím to zmínit – místní neuvěřitelně rychle reagují na všechno, co se stane populárním. Například poté, kdy internetem proběhla výzva Om telolet om (lidé křičeli tato slova na projíždějící autobus, který jim za to “zatroubil” na pozdrav, ale vtip byl v tom, že indonéské autobusy nemají často jen tak obyčejný zvuk klaksonu – prostě telolet), vznikla nová dětská písnička se stejným názvem, která je úplně šílená. Viz video zde. 

Karaoke

Tento typ zábavy je v Indonésii velice populární. Existují různé karaoke bary, ve kterých si můžete pronajmout místnost na hodinu či déle. Je to odlišné od karaoke, které známe například z amerických filmů, kde stojí jeden člověk u mikrofonu a zpívá na celou hospodu. Tady máte soukromí a můžete se pořádně vyřádit.

Mě osobně karaoke vůbec nic neříká, to si raději zazpívám s bandou místních kluků s kytarou večer na pláži, ale v Jakartě i v dalších velkých městech se mladí u mikrofonu scházejí i několikrát za měsíc a na ostrovech jako je Sumba či Timor třeba i dvakrát, třikrát týdně.

YouTube je navíc plné videoklipů s titulky vhodných pro karaoke, což se zatím o našem “českém” Youtube říct nedá. Oblíbené jsou však nejen indonéské, ale i zahraniční hity.

Přijde mi, že místní nemají takový stud jako my – nebo možná trochu více exhibicionismu. Jen pro zajímavost, v Jakartě jsem na mapě napočítala na 160 karaoke barů, a to jsou jen ty, které jsou dohledatelné na internetu.