Nikolas Jestli jste někdy slyšeli nějakou anekdotu v cizím jazyce, určitě mi dáte za pravdu, že pochopení vtipu není jen o tom, jak dobře ovládáte jazyk, ale taky o porozumění dané kultuře. To, nad čím se my můžeme doslova potrhat smíchy, cizincům nemusí připadat vůbec legrační. A protože se mě občas někdo zeptá, čemu se Indonésané vlastně smějí, nachystala jsem si pro vás v tomto článku malou ochutnávku indonéského humoru.
Obecně musím říct, že ačkoli místní vtipkují často, klasické anekdoty tu moc často neslýchávám. I tak jsem si jich ale během posledních let pár zapsala. Pokud se učíte nebo už umíte indonésky, můžete si text nechat zobrazit v originále.
Manžel se ptá manželky, která až moc sleduje telenovely: “Proč pláčeš a vzlykáš nad něčím v televizi, kde lidi, které ani neznáš, předstírají smutek?”
Manželka odpoví: “Ze stejného důvodu, proč ty řveš, když se nějaký muž, kterého ani neznáš, trefí do brány.”
Seorang suami melihat istrinya terlalu banyak menonton sinetron, bertanya kepada istrinya. “Mengapa kamu menangis dan terisak pada program TV dengan kesedihan pura-pura dari orang yang belum pernah ketemu denganmu?”
Istrinya menjawab, “Untuk alasan yang sama, ketika kamu berteriak keras ketika seorang pria yang tidak kamu kenal sedang mencetak gol.”
Paní: “Parjo! Rozepni mou košili, rychle!”
Parjo: “Ano, paní.” (třese se)
Paní: “Netřes se a dělej!”
Parjo: “Ano, paní.” (třese se ještě víc)
Paní: “Stáhni i mou sukni.”
Parjo: “Ano, paní.”
Paní: “Podprsenku taky.”
Parjo: “Jistě…” (ukloní se)
Paní: “A teď i moje kalhotky!”
Parjo: “Ano… paní.”
Paní: “Dávej si pozor! Jestli si na sebe ještě jednou někdy oblečeš moje oblečení, tak tě vyhodím!”
Nyonya: “Parjo! Cepat buka bajuku!”
Parjo: “I…Iya bu…” (gemetaran)
Nyonya: “Ko, gemeteran gitu sih, buka cepet!”
Parjo: “Iya… iya.. bu.” (tambah gemetaran)
Nyonya: “Buka rokku juga!”
Parjo: “Sssiap ndoro.”
Nyonya: “BHku juga!”
Parjo: “Enggeh ndoro.” (tertunduk)
Nyonya: “Sekarang celana dalamku!”
Parjo: “Iya… ndoro”
Nyonya: “Awas ya! Kalo besok kamu masih pake bajuku… aku pecat kamu! Dasar pembantu banci!”
Jeden z mužů má v peněžence fotku své manželky. Když si toho všimnou jeho kamarádi, hned mu řeknou, že je moc dobrý manžel.
Jednomu z nich to ale nedá a zeptá se, k čemu to vlastně je mít fotku manželky u sebe. Ženáč mu odpoví: “Když mám v práci jakýkoli problém, podívám se na tu fotku a problém hned zmizí.”
“Tak to musíš být nejšťastnější, že máš takovou ženu. Jak ale ta fotka může takhle fungovat?”
Ženáč hned odpoví: “To víš, když se podívám na fotku manželky, tak všechny moje problémy, včetně těch v práci, najednou nemají žádnou váhu, když si vzpomenu, kolik problémů mi způsobuje ona.”
Ada seorang suami yang di dalam dompetnya terdapat foto istrinya. Saat teman-temannya melihat, ia dipuji sebagai suami yang sangat baik.
Lalu, satu di antara temannya bertanya apa fungsinya membawa foto sang istri. Dia menjawab: “kalau aku punya permasalahan di kantor, aku selalu memandang foto itu, dan permasalahan yang dihadapi hilang begitu saja”.
“Wah alangkah berbahagianya kamu mempunyai istri seperti itu, bagaimana bisa begitu?” tanya teman-temannya.
Sang suami menjawab kembali: “Ya, kalau saya melihat foto istri saya, semua permasalahan apa pun di kantor, menjadi tidak ada apa-apanya dibandingkan dengan permasalahan dengan dia!”
Jeden den si babička vykládala se svým vnukem Saprim: “Cena dolaru zase stoupla, že, Pri?”
Sapri: “No jo, babi. Bude se nám žít ještě hůř. Ceny určitě porostou.”
Babička: “Tenkrát, když jsem byla ještě ve věku tvé mámy, jsem mohla jít do obchodu s pětitisícovkou a odešla jsem s mlékem, chlebem, sýrem, čokoládou, cukrem, máslem, moukou, parfémem, pudrem, rtěnkou, šamponem, mýdlem, kalhotkami, olejem na smažení a dokonce jsem mohla dostat i jeden karton cigaret pro tvého dědečka!”
Sapri: “Páni, to je vážně hodně zboží, babičko. A co teď?”
Babička: “Teď je to těžké, Pri. Teď už to nejde. Na každém rohu jsou bezpečnostní kamery!”
Suatu hari seorang nenek berceloteh kepada cucunya, si Sapri: “Dollar udah naik lagi ya Pri?”
Sapri: “Iya nek! Tambah susah aja hidup kita nek! Harga-harga pasti pada naik lagi.”
Nenek: “Jaman dulu, waktu nenek masih seumuran emak kamu Pri, bawa duit 5 ribu perak ke supermarket bisa dapat susu, roti, keju, cokelat, gula, mentega, terigu, parfum, bedak, lipstik, shampo, sabun mandi, celana dalam, minyak goreng, bahkan bisa nambah rokok kakekmu 1 slop!”
Sapri: “Wuiiih, banyak banget nek! Kalau sekarang gimana nek?”
Nenek: “Sekarang mah susah Pri! Kagak bisa lagi! Dimana-mana ada CCTV!”
Častá je hra se slovy, kde už prostý překlad opravdu nestačí, pokud člověk sám indonésky nemluví. To vysvětlování pak zabere víc času než samotný vtip. Ostatně, podívejte se sami:
Muž přijde do restaurace a objedná si steak s bramborami. Začne jíst, a pak zavolá na obsluhu: “Paní, ty brambory nejsou dobré!” (baik = dobrý, hodný)
Servírka brambory vezme a udeří je. Následně je vrátí na talíř a řekne: “Pokud budou ještě zlobit, dejte mi vědět.”
Seorang pria pergi ke sebuah restoran dan memesan steak dengan kentang panggang. Ketika tengah makan, ia memanggil pelayan.
Pria: “Bu, kentang ini tidak baik.”
Pelayan: (Mengangguk, mengambil kentang, dan memukul kentang itu. Lalu ia meletakkannya kembali piringnya) “Pak, kalau kentang ini menyebabkan masalah lagi, tolong beritahu saya.”
Mladý Javánec: “Promiňte, jsem tu v Jakartě nový, zrovna jsem přijel ze Střední Jávy. Je tohle Tanah Abang?”
Mladý Batak: “Ale není… tohle není můj pozemek. Já jsem taky zrovna přijel, z Medanu. Takže taky nevím, čí půda tohle je.”
(pro vysvětlení: Tanah Abang je název městské části v Jakartě. Tanah však znamená “půda, země” a Abang označuje mladého muže, v tomto případě je tedy význam “tvoje (mladíkova) půda”)
Pemuda Jawa: “Maaf, saya orang baru di Jakarta, baru datang dari Jawa Tengah… apakah ini Tanah Abang?”
Pemuda Batak: “Oh bukan… ini bukan tanah aku, sumpah! Aku juga baru datang dari Medan, jadi aku juga tidak tahu tanah siapa ini…”
Zpočátku bylo Atengovým cílem jen jezdit velkým autobusem po Jakartě. Okázale nastoupil do zeleného autobusu. Ale vůbec nevěděl, kam pojede.
Cestou řidič zakřičel: “Ahmad Yani… Yani… Yani!”
Z autobusu vystoupili mladý muž a dívka. Ateng jen sledoval, jak autobus opouštějí.
Později řidič zase zakřičel: “Gatot Subroto… Gatot… Gatot!”
A zase někdo vystoupil, tentokrát muž s plnovousem. Ateng byl víc a víc zmatený.
Potřetí řidič zakřičel: “Sudirman… Sudirman… Sudirman!”
Z autobusu vystoupil starý muž a vůz tak zůstal prázdný.
Už bylo osm večer a Ateng byl jediný cestující. Ale pořád ještě nechtěl nic říct. Až nakonec autobus zamířil do vozovny.
Řidič: “Co je? Proč nevystoupíte, pane? To se mnou chcete až do depa?”
Ateng: “Ne, pane. Jen jsem zmatený, jak je možné, že jste ještě nevolal moje jméno. Ty ostatní už jste vyvolal (vyzval) dávno…”
(všechna jména jsou, logicky, názvy zastávek)
Tujuan awalnya sih Ateng hanya ingin jalan-jalan aja naik bis besar keliling Jakarta. Dengan soknya dia naik bis warna hijau. Tapi Ateng tidak mengetahuinya, dia cuman ikutan naik aja.
Di tengah perjalanan, sang sopir berkata: “Ahmad Yani… Yani.. Yani!”
Seorang pemuda dan pemudi pun turun dari bis. Ateng hanya melihat mereka turun.
Lalu sang sopir berkata lagi: “Gatot Subroto… Gatot… Gatot!”
Lagi ada yang turun dari bis tersebut, yaitu seorang bapak yang brewokan. Ateng nampak semakin bingung.
Untuk ketiga kalinya sang sopir berteriak: “Sudirman… Sudirman… Sudirman!”
Seorang kakek tua turun dari bis. Hingga bis pun akhirnya sepi penumpang.
Waktu sudah menunjukkan pukul 8 malam, penumpang hanya tinggal Ateng seorang. Tapi Ateng masih belum berani bilang. Hingga akhirnya bis pun masuk ke pulnya.
Sopir: “Ngapain si mas, kok ndak turun? Mau ikut ke pul bis?”
Ateng: “Endak pak, aku cuma bingung kok belum dipanggil? Tadi yang lain kan udah dipanggil semua…”
Nejběžnější jsou ale takzvané lelucon bapak-bapak (tátovské vtipy). Jsou to krátké vtipy složené z otázky a odpovědi. A proč se jim takhle říká? Prý protože vlastně nejsou ani vtipné, ale ten, kdo je vypráví, se u nich sám může potrhat smíchy.
Proč jsou koleje vyrobeny ze železa?
Protože kdyby byly z pásky, bylo by na nich pořád hodně much.
Kenapa rel kereta terbuat dari baja?
Karena kalau terbuat dari tape pasti ada banyak lalat.
Proč kohout přivírá oči, když kokrhá?
Protože už si pamatuje text.
Kenapa ayam kalau berkokok, matanya merem?
Karena sudah hafal teksnya.
Černá, bílá, červená. Co je to?
– Zebra po terapii kerokan. (kerokan ke druh tradiční “masáže”, při které se kovovou mincí přejíždí po kůži)
Hitam, putih, merah, apakah itu?
– Zebra habis dikerokin.
Proč má Superman na oblečení písmeno S?
Protože kdyby měl M nebo L, tak by mu to bylo moc velké.
Kenapa baju Superman ada huruf ‘S’?
Karena kalau ‘M’ atau ‘L’ kegedean.
Možná vás napadá, jestli třeba mají v Indonésii vtipy i o nás, cizincích. No, podařilo se mi najít jen dva:
Jeden den se v domě starostky koná oslava jejích narozenin. Jedna mladá cizinka, krásná a sexy, taky dostala pozvání.
Všechny ženy si hned začnou šeptat: “Vypadá jako lonte (prostitutka).”
Běloška to zaslechne a hned se zeptá: “Co je to prostitutka?”
Protože se místní žena zastydí, rychle odpoví: “To znamená kráska.”
O chvíli později je oslava zahájena a cizinka je požádána, aby se představila a řekla ve své lámané indonéštině pár slov: “Dobré odpoledne, dámy prostitutky. A zejména všechno nejlepší paní starostce, která je největší prostitutka ze všech.”
Suatu hari di rumah Bu Kepala Desa sedang ada acara ultahnya. Ada seorang bule cantik dan seksi yang juga ikut acara itu.
Ibu-ibu langsung berbisik: “Kayaknya dia lonte deh!”
Si bule gak sengaja ngedenger, lalu bertanya: “Lonte itu apa bu?”
Karena malu, salah seorang ibu tadi pun menjawab: “Lonte itu cantik!”
Singkat cerita, acara dimulai. Si bule diminta untuk memperkenalkan diri dalam bahasa Indonesianya yang belum lancar. Dia pun berkata: “Selamat sore ibu-ibu yang lonte-lonte. Tak lupa juga Ibu Kepala Desa yang paling lonte dari semua…”
Dvě dívky v plavkách na pláži pozorují vlny a cizince z různých koutů světa. Najednou jedna z nich říká: “Tut, podívej se, ten krásný běloch úplně obdivuje tvoje lýtka.”
Tuti se podívá stejným směrem a všimne si mladíka, který opravdu hledí na její nohy. Chvíli se cítí hrdě, ale pak už jí to přestane být příjemné, protože to trvá dlouho.
Běloch k ní z ničeho nic přijde a obě dívky znervózní. O to víc, když na ně mladík promluví indonésky: “Promiňte slečno, ale stojíte mi na kšiltovce, kterou mi odfoukl vítr.”
Dua orang gadis berpakaian renang sedang asyik mengawasi gelombang laut yang tampak tenang dan para turis yang terdiri dari berbagai bangsa.
Tiba-tiba gadis yang seorang berkata, “Tut, coba kau lihat bule ganteng itu tampaknya sedang terpukau mengawasi betapa indahnya betismu!”
Tuti melirik ke arah yang dimaksud temannya. Memang dilihatnya ada seorang pemuda bule yang sedang mengawasi ke arah betis kakinya. Diam-diam Tuti merasa bangga, tetapi lama-kelamaan ia menjadi muak juga karena bule itu masih saja terus mengawasi.
Bule itu akhirnya datang mendekati, membuat Tuti dan temannya dag-dig-dug-der tidak tenang. Di luar dugaan mereka, ternyata bule itu dapat berbicara bahasa Indonesia secara fasih: “Maaf nona! Kaki nona menginjak topi saya yang tertiup angin tadi.”
Tak co, zasmáli jste se aspoň u některého? Dejte mi vědět do komentářů. A v budoucnu se určitě můžete těšit na článek, ve kterém shrnu, jak naopak Indonésané reagují na některé naše české vtipy.
Ahoj měla bych na tebe pár dotazů, ale nejde mi najít tvůj…