Nikolas Články o jídle píšu nejraději. Obecně hodně ráda jím, ale tady v Indonésii, to bych mohla plnit své břicho neustále. Je to možná tím, že rýže dvakrát denně neuspokojuje ani mé chuťové buňky, ani moje tělo. Místo toho, aby tady pak člověk hubl, přibírá, protože musí pořád něco pojídat. A teď, když jsem objevila tohle, budu přeplněná asi neustále.
Jeden den jsme se večer procházeli po trhu, když jsem uviděla kaki lima (malý pojízdný stánek s jídlem), na kterém bylo napsané bakpao. Mojí filozofií je, že musím vyzkoušet všechno, co neznám. Je to důležité, protože jinak člověk přijde o spoustu dobrých věcí jen proto, že se bál je vyzkoušet.
A tak jsem automaticky zamířila k prodavači a zeptala se, cože to vlastně vaří. Ani nemusel nic odpovídat, když jsem si všimla velkých kynutých knedlíků a ceny – 2 500 rupií za kus. Řekl mi, že jsou plněné čokoládou, borůvkami, sýrem nebo zelenými fazolkami (kacang hijau).
Vybrala jsem si s čokoládou a muž mi jeden z knedlíků hodil do hrnce s párou. Za pár vteřin ho vytáhl, vložil do igelitového sáčku a já se s chutí zakousla. Byla jsem šťastná, když jsem zjistila, že je to opravdu knedlík. Jistě, od babičky je lepší, ale tady v těchto podmínkách jsem vděčná i za trochu podobnou chuť. Hned po dojedení jsem si koupila ještě jeden borůvkový, a z toho se mi už úplně rozzářily oči, protože ten chutnal naprosto evropsky. Vzpomněla jsem si na domov a hned se mi zlepšila nálada.
Příště vyzkouším taky další dvě varianty, protože po těchto dvou kusech už jsem byla naprosto plná a taky jsem si po pravdě nechtěla zkazit chuť. I když kluci vyzkoušeli sýrovou náplň a prý byla docela dobrá, i když sýr nebyl skoro vůbec cítit. Nakonec jsem prodavači řekla, že mi udělal radost a určitě se za ním několikrát zastavím. To víte, rýže už mám plné zuby…
7 comments
Je to zvláštní, číst jak jsi hladová a že rýže je pro Tebe nepřítel. Doma jsi pěla ódy na rýži a ostré koření.
Není nepřítel, jen je to otrava jíst ji každý den, většinou i dvakrát denně… 🙂 Chutná mi, ale není vůbec vydatná a mám po ní brzo hlad. 🙁
Tak rýži bych mohla jíst neustále… je pravda, že moc nezasytí. Znají tam nějaké obiloviny, luštěniny a podobné věci? To je výživnější. Ale knedlík by mě teda nelákal, ty já moc nemusím ani doma, ještě tak bramborové plněné masem, takže ten sýrový bych asi pokusila, ale ovocné knedlíky mi nic neříkají.
Já rýži miluju a doma jsem vždycky tvrdila, že bych ji mohla jíst pořád, klidně denně. Ale po chvíli to omrzí, buď je vařená nebo smažená, ale vesměs je to pořád dokola to stejné. Obiloviny tu neznají, luštěniny moc taky ne (občas dostanu na talíř fazolky, ale to spíš výjimečně). No, je to tu prostě úplně něco jinýho… Ale člověk si asi po čase zvykne.
Ahoj Nikolko je to pár dní,co jsem slyšela v televizi,že nějaká hudební skupina jménem HARLEJ budou hostovat na ostrově Baly tak jsem si myslela,že by tě to mohlo zajímat. Jinak se měj hezky jo po přečtení tvého článku jsem dostala chuť na ovocné knedlíky tak buď v pohodě a já se někdy zase ozvu pá Markéta z Medlánek
No, u nás je ta kuchyně těžší, založená na tuku, smaženém, což osobně teda nemusím. Ale na druhou stranu taky třeba na mléčných výrobcích. Logicky, protože celoročně tu nic pěstovat nejde. Tam je spousta rýže a výhodou je čerstvé ovoce a zelenina. Taky tam znají jiné chuti ohledně koření, které u nás dlouho bylo drahou dovozovou poživatinou. Přestože zeleninu, ovoce i rýži ráda mám, nepochybuju, že věci jako sýry by mi chybět začaly. 🙂 A taky pečivo. Bez toho je ten jídelníček prostě trochu hladový, rýže na pokrytí sacharidů ve stravě nejspíš nestačí.
To vypadá moc chutně.