Hadí restaurace v Glodoku

V turistických průvodcích se často dočtete, že pro bezproblémovou dovolenou je lepší vyhýbat se místním stravovacím zařízením, které se nacházejí na ulici a už od pohledu je jasné, že by tam kontrola z hygieny nebyla vůbec spokojená. A většinou je tam ještě dodatek – nejezte nic, co neprošlo tepelnou úpravou, pokud jste si to nekoupili v obchodě. Pokud se těchto rad držíte, tento článek není pro vás.

Jednoho dne jsem se v Jakartě doslechla o hadí restauraci, která se nachází v Glodoku, v čínské čtvrti. Pije se tam prý hadí krev a maso je opravdu výborné. A tak jsem se rozhodla – takový zážitek si přece nemůžu nechat ujít. Domluvila jsem si společnost, abych tam nemusela jít sama (Glodok je prý po setmění pro turisty docela nebezpečný), a vyrazili jsme. I když jsem si poctivě na internetu našla všechny informace, nakonec jsme restauraci King Kobra nemohli asi hodinu najít. Ulice byla plná warungů (malá stravovací zařízení přímo na ulici) s hadí nabídkou, avšak tentokrát jsem v žádném z nich jíst nechtěla. Představa čerstvé krve, kterou jsem měla v plánu pít, mě od toho odradila. Tak nějak jsem doufala, že ta kamenná restaurace bude čistější a “bezpečnější”.

Lidé se nás samozřejmě snažili zlákat právě k sobě. Takže na otázku, kde se King Kobra nachází, jsme nedostali žádnou odpověď, maximálně vysvětlení, že se tak říká právě tomuto warungu. Ale asi po hodině jsme nenápadný vstup do restaurace objevili. U vchodu stál nějaký chlapík, který si nás hned odchytl. No jo, o kšefty je tu velký zájem.

Moje přestavy o lepších hygienických podmínkách se rozplynuly hned při vstupu dovnitř. Trochu jsem zaváhala, jestli se mám opravdu pouštět do hadí krve, která není nijak tepelně upravovaná. Ale pak jsem si řekla, že když už tu jsem, nebudu si vymýšlet. Měli jsme trochu problém s jídelním lístkem, protože byl napsaný dost nesrozumitelně, a tak jsme si nechali poradit od místního strávníka. Doporučil nám krev z kobry (ta je prý nejlepší) a maso z krajty. Při pohledu na ceny jsem byla trochu překvapená, že krev je dvakrát dražší než maso (50.000 Rp. – asi 100 Kč), ale muž mi vysvětlil, že kvůli té skleničce krve musí obsluha zabít hada, zatímco maso už má naporcované a schované v ledničce.

Muž nás pak vybídl, ať si jdeme vybrat hada dozadu a podívat se na to, jak mi budou připravovat nápoj. Kuchař (dá-li se tak nazvat) vybral kobru a podíval se na mě, jestli s ní souhlasím. Přikývla jsem a on vzal sekáček a rychle jí uťal hlavu. Docela se mi ulevilo, protože jsem se ve stísněném prostoru s jedovatou kobrou necítila zrovna nejlíp. Všechnu krev, která z ní vytekla nalil do malého hrníčku. Poté ji velmi rychle stáhl z kůže a rozkuchal, aby se dostal ke žluči, bez které by onen populární nápoj nebyl kompletní. Pak do krve přimíchal arak, místní pálenku, a nahoru položil talířek se žlučí. Zbytek hada zahodil do koše.

Řekl mi, abych si nůžkami rozstřihla žluč a smíchala ji s nápojem. V tento moment jsem trochu zaváhala – nikdo mi neřekl, že je součástí i tohle! Žluč je přece to nejhorší, co můžete z celého těla jíst, myslela jsem si. Kuchař to tedy udělal za mě a vše důkladně promíchal. Nápoj dostal zelenohnědou barvu a nevypadal vůbec vábně. Když jsem si sedla ke stolu a chystala se pít, celá restaurace se na mě otočila a pozorovala mě. Muž, který nám pomáhal s výběrem jídla, si mě dokonce fotil.

I když jsem potřebovala trochu času, abych se psychicky připravila. Na jednu stranu jsem si říkala, že nejsem první ani poslední, kdo hadí krev vypije. Ale na stranu druhou jsem trochu váhala, protože můj spolustrávník rovnou řekl, že by do toho nešel a že si raději dá jen maso. Pak jsem do sebe tohoto podivného “panáka” prostě kopla a byla jsem velice překvapená, jak dobře to chutná. I když jsem v ruce držela pivo, abych to mohla zapít, nakonec jsem to ani nemusela udělat. Chuť bych přirovnala k vaječnému likéru. Opravdu.

Poté nastal čas na jídlo. Šli jsme se podívat do kuchyně, jak se had připravuje, ale kuchař jen vytáhl z ledničky kus předem naporcované krajty a hodil na pánev, kde ho ve spoustě oleje dlouho smažil. Když nám krajtu přinesli na stůl, byla jsem opravdu překvapená, kolik má v sobě had kostí. Nikdy jsem si nemyslela, že je jich takhle plný. Maso se špatně obíralo, ale zato bylo výborné. Chutnalo jako hodně tučné kuře, jinak to asi nedokážu popsat. Ke krajtě jsme dostali rýži s cibulkou a oba jsme si velice pochutnali. Nejdříve to vypadalo, že je porce hodně malá, ale maso bylo tak tučné, že nás úplně zasytilo.

Byla jsem tak nadšená, že jsem si ještě objednala druhou porci na další den do práce.

Z tohoto zážitku mám opravdu radost, i když musím přiznat, že jsem pak týden trpěla na zažívání – to asi z té krve. Upřímně, do King Kobra Restaurant bych se ale příště už nestavila. Ochrana zvířat jim tu nic neříká a já jsem se opravdu musela držet, abych něco neudělala, když jsem sledovala kuchaře, jak hází zbytek mé kobry do koše, i když by se její maso určitě také dalo využít.