-
Glodok – čínská čtvrť v Jakartě
Kdysi jsem někde četla, že každé správné velkoměsto má svou čínskou čtvrť. Načančané červené brány, velké tržnice, buddhistické a konfucianistické chrámy, odvážné pokrmy – tohle všechno nabízí také Jakarta. V tomto článku si můžete přečíst o čínské komunitě…
-
Betawi aneb Jakou kulturou se pyšní původní obyvatelé Jakarty
Každé etnikum má svoje zvyky, tradice a historii a díky tomu je skvělé, že se můžeme při cestování pořád učit něco nového. Miluju divoké Sumbánce, moc dobře se cítím mezi východními Javánci, jsem unesena kulturou Baduy, ale etnikem,…
-
Setu Babakan – jezero v Jakartě jako centrum místní kultury
Setu Babakan nepatří zrovna k cizinci navštěvovaným jezerům v Indonésii. Nachází se totiž přímo v hlavním městě, a tak o něj zahraniční turisté toužící po přírodě, klidu, čerstvém vzduchu a krásným výhledům, nejeví zájem. Je to ale vlastně škoda. Jezero nabízí lokální…
-
Placení spolujezdci a jiné zajímavosti z Jakarty
Za tu dobu, co jsem v Indonésii, jsem strávila poměrně dost času v Jakartě a okolí. Většina turistů tam pouze přiletí a hned se přesouvá dál, protože se chtějí této indonéské metropoli vyhnout. Já mám tohle hlavní město ráda.…
-
Taman Mini: Indonésie v kostce
Kdo čte mé články pravidelně, ví, že jsem se do Indonésie zamilovala právě kvůli její rozmanité kultuře, která je na každém ostrově (a často i v jeho jednotlivých částech) odlišná, unikátní a velice zajímavá. O architektuře to platí dvojnásob. Jenže…
-
Kota Tua – staré město v rušné Jakartě
Co se vám vybaví, když se řekne Jakarta? Hádám, že to budou hesla jako rušná milionová metropole, smog, dopravní zácpa, velké sociální rozdíly, špína, byznys centra. Většina turistů toto hlavní indonéské město bere jen jako…
-
Hadí restaurace v Glodoku
V turistických průvodcích se často dočtete, že pro bezproblémovou dovolenou je lepší vyhýbat se místním stravovacím zařízením, které se nacházejí na ulici a už od pohledu je jasné, že by tam kontrola z hygieny nebyla vůbec spokojená.…
-
Z Denpasaru do Jakarty stopem
Pět dní, víc než tisíc dvě stě kilometrů, sedm dopravních prostředků a útrata za ubytování, jídlo a transport necelých sto korun. Někteří z vás možná sledovali mou cestu na Facebooku, pro ty ostatní přináším pohodové, mírně dobrodružné čtení.
S láskou k Indonésii
