Teroristický útok v Jakartě – v čem jsou Indonésané jedineční?

231

Rozhodla jsem se napsat tento článek, protože už se v českém jazyce objevilo mnoho článků o čtvrtečním teroristickém útoku v centru Jakarty, avšak podle mého názoru to má za efekt pouze rozvíření paniky a strachu jak z IS, tak i z islámu samotného. Samozřejmě, situaci je potřeba brát vážně, ale v tomto článku vám ukážu, jaké reakce vyvolala mezi obyčejnými Indonésany. A co následovalo, když vznikl jednoduchý tag #kamitidaktakut (nebojíme se).

Co se vlastně stalo

Stručné shrnutí čtvrtečního útoku. Podle posledních informací vybuchlo kolem jedenácté hodiny hned několik bomb, a to v centru města, poblíž nákupního centra Sarinah. V této části Jakarty sídlí mnoho důležitých organizací, například OSN a několik ambasád. Dále také luxusní obchody a restaurace. Jednalo se o několik sebevražedných atentátníků, jejich cílem byla kavárna Starbucks, kde proběhla přestřelka a následně se odpálili na parkovišti. Poté se několik dalších atentátníků a policistů dostalo do další přestřelky. Několik lidí přišlo o život, několik dalších bylo zraněno. K dnešnímu datu indonéská policie zatkla asi patnáct lidí podezřelých z tohoto útoku. 

Jak už jsem sdílela na Facebooku, dobrý názor na situaci si můžete poslechnout zde a nebo přečíst zde. 

Jak zareagovali Indonésané?

Ovšem zajímavější než celý tento teroristický útok a jeho pozadí je možná právě reakce indonéského obyvatelstva. Indonésie, jakožto země s největším počtem muslimů na světě, je nyní docela v ohrožení. Vzhledem k situaci v Evropě a narůstajícímu strachu z islámu, se souostroví dostává na mušku všem těm, kterým se zmiňované náboženství nelíbí. Útočníci byli muslimové, útočili na ostrově, kde toto náboženství převládá a i když prý byl útok zaměřený na cizince, odneslo to více místních. 

Vlna, která se zvedla na Facebooku a Twitteru hned pár hodin po incidentu, byla až neuvěřitelná. Jako by všichni chtěli dát najevo, že je jim úplně ukradené, jestli se tu někdo pokouší o teroristické útoky. Z celé situace si dělali legraci, parodovali a vznikala taková “díla”, jako například tento set fotek “Kdyby žil Darth Vader v Indonésii”. 

Jelikož jsem se v době útoku taky nacházela v Jakartě, pozorovala jsem reakce svých indonéských přátel. Většina z nich byla ochotná se hned zvednout a jet se na místo útoku podívat. I přes to, že všude bylo slyšet, jak je to nebezpečné. I když byla ulice uzavřená, akce si získala spoustu diváků. Někteří si na místě fotili selfie, jiní jedli, další jen tak přihlíželi. Pro nás se to zná možná nepochopitelné, ale taková už je indonéská mentalita. A po pár hodinách už se na internetu neřešil samotný incident, ale jeden pěkný policista “propagující” značku Gucci, starý pán pokračující v prodeji sate jen sto metrů od incidentu a odvážný Gojek, který odtáhl zraněnou slečnu ze silnice a v neposlední řadě byl každý ještě rád, že společnost Gojek a Grab (mototaxi) nabízely po zbytek dne své služby zdarma.

Já jsem se o útoku dozvěděla asi v půl dvanácté, kdy jsem byla zrovna na cestě s mým kamarádem, také Gojekem, na Halim (vojenský objekt, kde žije rodina mého manžela). Nejdříve kamarádovi přišla zpráva od firmy – vyhněte se této oblasti. Hned poté mi volal manžel, jestli jsem v pořádku. V tu dobu jsme ještě vůbec netušili, co se vlastně stalo. Když jsme přijeli na Halim, dostala jsem trochu strach, protože jsem v tu dobu už četla nějaké zprávy a navíc na Halimu byla situace naprosto šílená. Běžně se do objektu dostanete docela snadno. Pokud tam nebydlíte, pouze necháte svou občanku na vrátnici. Ale tento den tu stálo mnohem více policistů a hlídačů, kontrolovali každé auto, každou motorku i každou vaši kapsu. Mě dovnitř nepustili, protože jsem cizinka. Ani poté, kdy si pro mě na místo přijela moje rodina, mi vstoupit nedovolili kvůli přísným opatřením.

O skok vedle, mimo Halim a jeho přísná pravidla, si Indonésané vesele dál dělali fotky a trávili odpoledne na Twitteru, aby se bavili svou vlastní “odvahou” – dá-li se vůbec tohle nazvat odvahou. Já osobně, ač Indonésii miluju víc než cokoli jiného, bych spíš opatrně naznačila, že to bude jistý znak jejich jednoduchosti (prosím, nezaměňujte toto slovo s hloupostí).

Možná lepší než více slov, když uvidíte jejich reakce sami. Vybrala jsem pro vás několik nejvíce sdílených obrázků, které nyní zaplňují internet.