Setu Babakan – jezero v Jakartě jako centrum místní kultury

Setu Babakan nepatří zrovna k cizinci navštěvovaným jezerům v Indonésii. Nachází se totiž přímo v hlavním městě, a tak o něj zahraniční turisté toužící po přírodě, klidu, čerstvém vzduchu a krásným výhledům, nejeví zájem. Je to ale vlastně škoda. Jezero nabízí lokální atmosféru, možnost okusit zajímavá jídla, na které už se jinde nedá tak snadno narazit, a seznámit návštěvníky s tamější kulturou. Pokud se do Jakarty dostanete na více než dva dny a budete ji chtít trochu procestovat a dostat se co nejblíž k místním, pak je Setu Babakan jednou z možností, kam se podívat.

Jezero se nachází na jihu hlavního města, konkrétně v části Jagakarsa, asi pět kilometrů od zoologické zahrady Ragunan. Tato oblast byla vyhlášena jakartským kulturním dědictvím batávské kultury. Kolem jezera se nachází mnoho tradičních domů, lidé tam prodávají původní pokrmy a je tam také nové muzum věnované právě Betawi.

Slovo setu znamená v sundánštině “menší jezero”. Ta jsou tu vlastně dvě vedle sebe – Babakan a Mangga Bolong. Celá tahle oblast má téměř tři sta arů. Jezera se využívají k rybolovu, místní v nich mají nainstalované sítě. Řeka, na které jezera leží, se jmenuje Ciliwung, pramení na západní Jávě a přes Jakartu se vlévá do Jávského moře.

Jelikož je Setu Babakan přímo ve městě, nemůžeme očekávat žádný klid a přírodu. I tak je to ale  mezi místními oblíbené místo k odpočinku. Po celém břehu jsou rozmístěny malé warungy s posezením a spousta lidí si tu ráda vypůjčí i šlapadlo nebo rybářský prut. Na druhou stranu, vzduch je tu alespoň trochu čistější než v úplném centru města a ruch hlavní silnice sem taky nedoléhá.

Asi nejtypičtějším nápojem, který tu můžete dostat, je bir pletok. Ačkoli slovo bir znamená v indonéštině “pivo”, nejedná se o alkohol. Nutno podotknout, že většina Batávců vyznává islám, takže alkoholické nápoje u většiny z nich nepřichází v úvahu. Bir pletok je zdravým a osvěžujícím nápojem, který obsahuje zázvor, skořici, pandánový list, limetkový list, hřebíček a spoustu dalších koření (do některých receptů se dokonce přidává muškátový květ či pepř). Prostě je to přírodní vitamínová bomba. Trochu ostrá na jazyku, ale pokud se do této oblasti dostanete, nezapomeňte vyzkoušet! Tohle “batávské pivo” totiž není dnes už tak lehce sehnatelné a cena stoupá.

Další dobrotou, kterou byste si u jezera neměli nechat ujít, je například rambut nenek (neboli arbanat) – šíleně sladká “cukrová vata” vložená do dvou tenkých růžových oplatků. Dále třeba moje milované soto betawi (kuřecí polévka s kokosovým mlékem), kerak telor (omeleta z vajec, zázvoru, strouhaného kokosu a chilli) nebo i gado-gado, které je sice známé po celém souostroví a narazíte na něj prostě všude, ale říká se, že tenhle tepelně upravený salát s burákovou omáčkou, vejcem a tofu pochází právě z Jakarty. Gado-gado prý původně připravovali lidé z Kampung Tugu (jakartská městská část, ve které žijí potomci Portugalců s příměsí bangladéšské, indické nebo srílanské krve.

Ale dost už o jídle – tohle téma by bylo na samostatný článek! Nejlepší bude, pokud se při své cestě do Indonésie zastavíte na Setu Babakan a vše vyzkoušíte sami. Můžete jet taxíkem nebo veřejnou dopravou. Z vlakové stanice Universitas Pancasila je to k jezeru necelé tři kilometry spletí malých uliček. Pokud přijedete autem nebo na motorce, platí ze zde poplatek za vjezd (auto 5.000 IDR, motorka 2.000 IDR). Muzeum batávské kultury (Kampung Budaya Betawi) se nachází přímo u jezera, je otevřeno od rána až do odpoledne a vstupné je zdarma (údaj z března 2018).

O samotných Batávcích a jejich kultuře jsem napsala samostatný článek, jelikož je to etnikum, které mě v Indonésii okouzlilo nejvíce a vždycky se do Jakarty mezi své přátele ráda vracím. A stejně tak i na tohle jezero, kde jsem za poslední dva roky byla doslova “pečená-vařená”. 🙂