Už před pár lety jsem toužila vydat se na ostrov Sumbawa, ležící mezi Lombokem a Floresem. Lákalo mě především to, že se o něm nepíše tak často jako o jeho sousedech. Ale mé plány mi vždycky někdo rozmluvil. Někteří tvrdili, že na Sumbawě není nic k vidění, jiní říkali, že je tam hrozně nebezpečno. Pár lidí mi ukazovalo virální videa, jak tam místní napadají turisty, protože islám je tam velice ortodoxní a místní jsou velmi temperamentní. Jsem ráda, že jsem se loni hned dvakrát mohla přesvědčit, že všechna tato tvrzení jsou jen zbytečným strašákem.
Během dvou pobytů (na motorkách) jsem na Sumbawě strávila dva týdny, a pokud budu mít možnost, ráda se ji vydám objevovat dál. V dnešním článku přináším osm důvodů, proč Sumbawa opravdu stojí za návštěvu.
Ostrov Sumbawa je největším ostrovem v indonéské provincii Nusa Tenggara Barat (NTB, Západní Malé Sundy. Má přes 15 tisíc kilometrů čtverečních, což se dá přirovnat k rozloze Plzeňského a Jihočeského kraje dohromady. Největším a hlavním městem je Bima na východě.
1. Nádherné prázdné pláže
Dlouhé písečné pláže táhnoucí se po západním pobřeží jsou prostě dechberoucí. To málo hotelů, které tu je, jsou většinou drahé rezorty a na samotných plážích téměř nikoho nepotkáte. Někde je písek bílý, jinde mírně načernalý. Ve střední části ostrova se dá najít také hodně menších plážiček, kde budete úplně sami. A když vás omrzí pevnina, můžete přejet na některý ze spousty malých ostrůvků, kde si budete připadat jako v ráji. Nejznámějším je asi ostrov Moyo, ale za návštěvu bezpochyby stojí například i Kenawa, Medang, Panjang, Satonda či Keramat.
Některé z těchto pláží jsou známé mezi surfaři, a to zejména ty na jížním pobřeží západní části ostrova.
2. Majestátní Tambora
Více o této úchvatné sopce si můžete přečíst ve článku Gunung Tambora – výstup na sopku, která způsobila rok bez léta. Nejedná se o žádný náročný výstup, ale svým způsobem si tento vulkán získal místo v mém srdci. Byl to nezapomenutelný zážitek.
3. Vyhlášené potápění a šnorchlování
Ostrov Moyo je prý pro potápěče úplným rájem. Já se nepotápím, takže nemůžu přidat svou zkušenost, ale slyšela jsem, že kromě Moyo jsou populární také ponory blízko ostrovů Satonda a Sangeang. Co se šnorchlování týče, všechny ostrůvky, které jsem zmínila v prvním bodě, jsou vhodné. Výbavu vám ale na spoustě míst nikdo nepůjčí, a proto je lepší mít šnorchl a brýle s sebou. Taky se můžete domluvit s místními u ostrovu Bungin, aby vás vzali na loďce dál od pevniny. Korály jsou tu pastvou pro oči, i když jedete jen na samotné lodi, natož pak přímo z vody.
4. Působivé členité vnitrozemí
Sumbawa je velmi členitá, a pokud milujete kopce a rozmanitou přírodu, pak se vám tu bude bezpochyby líbit. Stačí odbočit z hlavní silnice a vydat se vstříc neznámým dobrodružstvím. Cesty jsou sice v kopcích někdy dost hrozné, ale ta panorámata za to stojí. Pokud přijedete v letních měsících, bude krajina poměrně vyprahlá. V období dešťů vše zezelená a vydrží krásně barevné až do června. Uchvátilo mě hlavně to, že zde v rýžovištích ještě narazíte na buvoly, které například na Bali nebo Lomboku téměř nepotkáte. Jsou to krásná a velká zvířata, která dávají místní krajině úplně jinou atmosféru.
Líbí se mi taky kvalitní cesta vedoucí přes celý ostrov, protože se po ní jednoduše a rychle zvládnete dostat z jedné části na druhou. V blízkosti sopky Tambora vás čeká více méně rovina a dlouhé prázdné pozemky. Připadala jsem si jako někde v americké prérii.
5. Rozmanitá kultura
Většina místních obyvatel dnes již vyznává islám, ale ve vnitrozemí se dají najít pozůstatky megalitické kultury. My jsme navštívili Sarkofagus / Ai Renung nedaleko města Sumbawa Besar. Jsou zde vidět prázdné kamenné hrobky a na některých z nich jsou vyobrazeni lidé s odhalenými genitáliemi (značící plodnost) nebo plazi (kontakt s duchovním světem). Údajně se jednalo o královské pohřebiště. Jisté však je, že má toto místo pro tamější obyvatele velký význam, protože se zde dodnes konají animistické rituály. Má opravdu silnou energii, a když nám místní “správce” vyprávěl o magii, úplně mě z toho mrazilo. Animismus z těchto míst nikdy úplně nevymizel.
Naprostý kontrast s vnitrozemím vzbuzuje ostrov Bungin – nejlidnatější ostrov, ze kterého se nikdo nechce odstěhovat. Dnes už je s pevninou propojený mostem a kdokoli se tam může zajet podívat. Jeho obyvatelé pocházejí z ostrova Sulawesi a žijí velmi skromně a v neustálém kontaktu se svými sousedy. Na západní části Sumbawy narazíte také na mnoho Balijců či Sasaků (z ostrova Lombok), kteří se sem přestěhovali za prací. Budete tak míjet i několik hinduistických chrámů či si můžete dát ayam taliwang, lombocké kuře.
6. Přátelští obyvatelé
Co se týče islámu, opravdu jsem se tu cítila bezpečně – stejně jako na jiných indonéských ostrovech. Pobavilo mě, když mi kdosi vyprávěl o temperamentní povaze místních, protože jsem si představovala druhou Sumbu, kde se v některých částech večer opravdu cítím méně bezpečně. Ale Sumbawa je jiná. Byla jsem překvapená, kolik mužů ve vesnicích pije alkohol a neměli problém pít i se mnou. Vždy se ke mě ale chovali hezky a slušně.
Samozřejmě, daleko v kopcích v nějakých odříznutých vesničkách to může být jiné, ale já jsem zatím žádnou špatnou zkušenost neměla. Islám mi tu rozhodně nepřišel nijak zvlášť ortodoxní ani radikální. Některé ženy chodí zahalené, ty ve vesnicích nosí buď jen takový ten babičkovský šátek, který známe i z naší kultury, nebo na hlavě nemají vůbec nic.
Počítejte však s tím, že ve většině oblastí nejsou místní na turisty zvyklí, takže se vám budou snažit dát vyšší ceny nebo nebudou chápat, co po nich přesně chcete. Ale to nic nemění na tom, že jsou přátelští a rádi s vámi večer posedí s lahví místního araku výměnou za vaši slivovici. 🙂
7. Malý turistický ruch
Jak jsem psala výše, na většině pláží budete naprosto sami, což je skvělý pocit – navíc, když sem přijedete z Bali. Stejně tak bylo nepopsatelné nocovat pod vrcholem sopky Tambora, kde kromě mě, kamaráda a třech místních průvodců / řidičů vůbec nikdo nebyl. Člověk se na takovém místě cítí opravdu maličký a všechno vnímá mnohem víc, než kdyby kolem něj stanovalo dalších třicet lidí.
Lidé se s vámi budou chtít občas vyfotit a rádi vás nechají přespat u sebe doma.
Tento bod může být však taky trochu nevýhodou, neboť na některých místech se budete domlouvat jen základní angličtinou (někde ani ta nebude fungovat) a občas bude těžké sehnat přesné informace – například o lodních spojeních či kontakty na místní průvodce. Od toho se mohou odvíjet trochu vyšší ceny, jak už jsem zmiňovala výše.
8. Snadná dostupnost z Bali
Mezi Bali a Sumbawou leží ostrov Lombok, kam se jednoduše za čtyři hodiny přepravíte trajektem. Motorku, což je nejlepší volba pro takovou cestu, si můžete vypůjčit přímo na Bali (nezapomeňte si vyžádat originální techničák, bez kterého by vás jinak na trajekt nepustili). Lombok přejedete za tři hodiny v normálním provozu a trajektem na Sumbawu to trvá přibližně jen hodinu a půl. Budete tak mít na ostrově naprostou volnost.
Ahoj měla bych na tebe pár dotazů, ale nejde mi najít tvůj…