Nikolas Jeden z nádherných jávských národních parků se nachází na jižním pobřeží ostrova a jmenuje se Meru Betiri. Oblast je ale spíš známější pod názvem Sukamade, což je malá vesnička, která si získala zájem turistů především díky krásné blízké pláži a karetám obrovským.
Každý milovník přírody si zde bezpochyby přijde na své. Nádherné lesy, dlouhé písčité pláže, želvy, makakové, srnky a údajně i levharti. Je úžasné, kolik má Jáva národních parků a jak je jednoduché dostat se ze zalidněných oblastí do panenské přírody. Jsou to však právě želvy, které budí u cizinců tu největší pozornost.
Kareta obrovská si právem zasloužila své jméno. Údajně může vážit i sto padesát kilogramů a dorůstá do délky jednoho metru. Jedná se o ohrožený druh a není jednoduché na ni jen tak někde narazit, protože je zvyklá migrovat tisíce kilometrů. Očividně je však pláž Sukamade něčím obzvlášť unikátním, protože tyto želvy se sem vracejí pravidelně a téměř každý den je možné alespoň jednu spatřit.
Cesta do Sukamade není jednoduchá. Vzpomínám si, jak nám před pár lety trvalo celý den se tam z města Banyuwangi po špatných cestách dostat. Dnes už je to o něco jednodušší (a hlavně se dá jet přes Kesilir, což je lepší varianta), ale většina úseků jsou obyčejné kamenité cesty, po kterých je snad i lepší jít pěšky než jet na skútru (to pokud pojedete přes Kendenglembu).
Sukamade působí jako odříznuté místo a na rozdíl od jiných jávských národních parků si na hlavní cestě nepřipadáte jako na turistické dálnici. Má to samozřejmě i své mínusy – z řízení budete unavení a pokud se v půjčovně navíc zmíníte, kam máte v plánu jet, pravděpodobně vám ani nikdo skútr nebo auto nepůjčí. Také je tu poměrně malé osídlení, takže případný defekt nebo hlad není možné vyřešit na každém kilometru. Pro mě osobně to ale byla jedna z nejlepších zkušeností z cestování po Jávě. Více si můžete přečíst ve článku Česko-polský výlet po Východní Jávě.
Národní park Meru Betiri se rozprostírá na ploše 580 km² a táhne se od pobřeží do vnitrozemí k horám dosahujícím výšky necelých 1 200 m.n.m. Volně zde žije asi 180 druhů ptáků, různé druhy opic, cibetky, pávi, srny, karety pravé i obrovské, kožatky velké, orel pralesní, orel jávský a sem tam se ukáže i dhoul či levhart. Botaniky zde lákají hlavně raflézie – obrovské květy, nad kterými člověku zůstává rozum stát. Na tento endemit je poměrně těžké narazit. V lesích je spousta druhů ibišku a exotických dřevin, jako je například kalaba, pukol nebo alstonia. Celkem zde roste 293 druhů rostlin. Tento národní park funguje už od osmdesátých let a střeží své přírodní bohatství.
S sebou se určitě vybavte pevnou obuví a vyhraďte si na národní park alespoň tři dny. Želvy jsou sice úchvatné, ale uvidíte, že si tuto krajinu ihned zamilujete. Je tu několik zpřístupněných treků do džungle nebo na některý z blízkých kopců, ze kterých je nádherný výhled na okolí. V rybářské vesnici Rajagwesi se zase můžete seznámit s životem místních obyvatel a třeba si s nimi i můžete jet zarybařit.
Vzhůru za želvami
Ale zpět k tomu nejpoutavějšímu, co vás v Meru Betiri čeká. Stačí přijet a informovat se v jednom z hotelů o tom, kdy a kam se můžete jít na karety obrovské podívat. Bez průvodce vás jen tak nepustí, což je i pochopitelné, když se pozorování odehrává v noci a želvy nesmějí být vyrušovány.
Pokud do Sukamade nepřijedete po vlastní ose, můžete si předem zařídit některý z balíčků, které se na internetu nabízejí. Ceny jsou sice poněkud vyšší, ale aspoň se nemusíte trápit cestou na pronajatém skútru, protože vás vyzvednou v terénním autě. Pokud budete mít o tuto možnost zájem, určitě mi napište, ráda vám s rezervací pomůžu.
Za želvami se vyráží nějakou tu hodinku po setmění. Je potřeba jít kus po pláži a jakmile narazíte na želvu, musíte zhasnout baterku a jen nerušeně pozorovat. Karety obrovské vycházejí ven z moře, aby si do písku vyhrabali velkou díru a do ní nakladli svá vajíčka. Jedna želva průměrně naklade až sto vajec o velikosti pingpongového míčku. Potom díru pečlivě zahrabe a vrátí se zpět do moře.
Dobrovolníci ze záchranné stanice Sukamade Turtle Refuge kladení vajec pečlivě monitorují. Jakmile se kareta vrátí zpět do moře, vyhrabou vajíčka a přenesou je do bezpečí. Je to smutné, ale i tady existují pytláci, kteří vejce přeprodávají dál na černém trhu. Problémem nejsou pouze pytláci, ale také divoká prasata a varani, pro která jsou tato vejce velkou pochoutkou.
Druhou zajímavou aktivitou je právě návštěva této záchranné stanice, kde můžete vidět čerstvě vylíhnuté želvičky. Jsou velké tak akorát do dlaně a je docela legrace pozorovat, jak chvíli nepostojí a přelézají jedna přes druhou. Dozvíte se spoustu informací nejen o jejich projektu, ale také o životě želv a národním parku. Když už jsou vylíhnuté karety dostatečně silné, čeká je vypuštění zpět do moře. Tento proces trvá obvykle jen několik dní.
Vstup do parku
Jelikož vstupné do indonéských národních parků je sjednocené a parky jsou rozdělené do několika kategorií, při vstupu do Meru Betiri budete jako cizinci platit 150.000 IDR nebo 225.000 IDR (o víkendu) na osobu za den. Ale ten zážitek za to opravdu stojí.
Pokud se Sukamade rozhodnete navštívit, bude to jeden z těch výletů, na které budete spokojeně vzpomínat i po několika letech.
1 comment
Proč tak smutně na té motorce? Že by za to mohla ta “asfaltka”? 🙂