V dnešním článku se podíváme, co všechno nabízí západní Bali, které je turisty nejméně navštěvovanou částí ostrova. Největším lákadlem je národní park (jediný na celém ostrově). Kromě toho zde však není tolik zajímavých míst jako například na jihu nebo ve vnitrozemí a také sem cesta z hlavních letovisek docela dlouho, ale to jsou podle mě právě ty důvody, proč se na sem zajet podívat. Zejména pokud máte na Bali spoustu času a chcete si odpočnout od nejvíce turistických oblastí. Tato oblast je zajímavá také díky své historii a míchání kultur.
Západní Bali začíná někde mezi městy Tabanan a Pulukan a pomyslná hranice vede na sever k Bubunan. Z Tabananu se až do přístavu Gilimanuk na samotném severozápadě ostrova táhne frekventovaná silnice, která je hlavním spojem mezi Bali a Jávou. Bývají tu časté dopravní zácpy a spousta náklaďáků, ale když tuto část zvládnete a sjedete z hlavní cesty, pak vás čeká příjemné překvapení – v této oblasti je totiž nejen moc krásná příroda, ale také klid a spousta míst, na kterých budete pravděpodobně úplně sami.
“Jiné” Bali
V této části ostrova jsou dvě regenství, Buleleng (na severu) a Jembrana – a právě Jembrana pokrývá většinu tohoto území. Hlavním městem tohoto regenství je Negara, kterému ráda říkám “malá Jáva na Bali”. Velice totiž připomíná javánská města. Samozřejmě tu jsou hinduistické chrámy, ale žije zde početná komunita Javánců, kteří v této oblasti už zapustili kořeny. Město toho samo o sobě moc nenabízí, ale musím říct, že centrum je docela pěkné. Je tu čistý park a dokonce i chodníky v dobrém stavu. Brzy ráno tu můžete potkat spoustu běžců a o víkendu se tu spousta místních setkává s kamarády, prochází se nebo jen tak sedí v parku s dětmi.
Regenství Jembrana je nejvíce javanizovaná část Bali. Javanizace je vlastně proces přinášení javánské kultury do jiných oblastí. Jembrana je nejméně osídlená oblast na ostrově (ačkoli nám, zvyklým z Evropy, nám pořád přijde přelidněná) a čím víc se vzdalujete od Tabananu, tím víc si připadáte jako na Jávě. Jembrana nikdy nebyla pro lokální vládce důležitým regionem (nebylo toho moc, co mohla nabídnout). V době, kdy do Indonésie přijížděli první evropští kolonizátoři, byla tato oblast hojně navštěvovaná hlavně čínskými a javánskými obchodníky, kteří si tu pronajímali pozemky a nemovitosti a začali se tu usazovat. Pomohl tomu taky vládní program transmigrasi, který podpořil vystěhování obyvatel z přelidněné Jávy do jiných oblastí v Indonésii. Přestěhovalo se sem ale také mnoho Balijců ze severovýchodu ostrova, když v roce 1963 vybuchla sopka Agung. Ale vzhledem k tomu, jak blízko Jávy se Jembrana nachází, není divu, že Javánců tu stále přibývá. Používá se tu lokální jazyk, který je směsicí javánštiny, balijštiny a někdy i madurštiny (lidé z ostrova Madura) a různých javánských nářečí.
Většina Javánců vyznává islám, což logicky s hinduismem na Bali nejde moc dohromady (muslimové nesmí jíst vepřové, Balijci ho mají jako místní specialitu), ale obyvatelé tu kupodivu žijí pospolu bez sebemenších problémů – a to je to, co se mi na Indonésii tak líbí. Místní verze islámu je navíc hodně upravená a více benevolentní. Lidé jsou tu velice přátelští, usměvaví a ochotní. Na turisty nejsou moc zvyklí, a tak si každého bělocha hned fotí a dávají se s ním do řeči.
Nádherná bohatá příroda
Většina obyvatel se tu živí zemědělstvím nebo rybolovem. Není divu, že se tu nachází jeden z nejdůležitějších rybářských přístavů na ostrově (Pengambengan). Zemědělství se tu dobře daří. Hlavní silnice se táhne po pobřeží, kde jsou krásné pláže s převážně černým pískem. Od silnice směrem do vnitrozemí začíná být krajina hornatá a za rozlehlými rýžovými poli začínají lesy. Asi čtyřicet procent celého území patří do národního parku. Při cestování si můžeme všimnout také kokosových plantáží a v kopcích pak taky plantáží kávových, hřebíčkových a kakaových.
Oblastí protéká spousta potoků a menších řek, které jsou čisté a skvělé na koupání. Pokud se zatoužíte vymáchat a užít si klidu a přírody, pak určitě zajeďte k řece Gelar. Je tu také několik vodopádů, většina z nich se ale schovává v lesích a není zatím ani na mapách. Za zmínku určitě stojí vodopád Grojogan Yehembang Kauh. Můj oblíbený vodopád Batu Belah už je dnes pro veřejnost zavřený, protože se procházelo přes soukromé pozemky. Můžete se ale zkusit domluvit s místními a třeba vás tam za drobný úplatek vezmou. Jsou tu také dvě přehrady, kde je klid a pokud máte stan, dá se tu bez problémů kempovat – nikdo to neřeší. Děti se tu ve vodě často koupou a lehce najdete místo, kde budete úplně sami. Menší se jmenuje Benela ta větší Palasari, u které je dokonce i pěkné ubytování.
Z pláží stojí určitě za zmínku Yeh Leh, která je krásná hlavně při západu slunce, protože je posetá velkými hladkými kameny. Turisty oblíbená je pláž Medewi, která je dokonce vhodná pro surfing. Musím zmínit i pláž Karang Sewu, která je blízko přístavu Gilimanuk. Je krásná a ohraničená mangrovníky, ale bohužel už je součástí národního parku a vstupné je docela drahé, pokud se sem chce člověk jen zajet podívat.
Pokud máte rádi vyhlídky, pak byste si měli zajet ke stromu Bunut Bolong, skrz který vede malá asfaltka. Kolem tohoto místa je spousta krásných výhledů. Pro příjemnou procházku je vhodný Puncak JR Jembrana, ale nechoďte sem o víkendu, bývá tu rušno a místo ztrácí kouzlo.
Kulturní bohatství
Ačkoli se zdá, že balijská kultura v této oblasti ustupuje do pozadí, vyrůstá tu mnoho nových mešit a příliš se tu neinvestuje do turismu, je tady pořád hodně kulturních památek. Nejdříve musím zmínit makepung, unikátní tradici, kterou můžete vidět pouze v Jembraně. Jedná se o buvolí závody a událost je podobná známějším závodům na ostrově Madura. Více si můžete přečíst ve článku Makepung – unikátní buvolí závody na Bali.
Ve vesnici Batu Agung můžete vidět kováře při práci, v Gilimanuk je malé muzeum lontarových svitků (Widyaksara Nyurat Lontar). Ve vesnici Sangkaragung je kulturní centrum věnované místnímu tradičnímu tanci jegog. Můžete tu vidět hudební nástroje, kostýmy a při troše štěstí i nějaké představení.
V Negaře krásně zdobený hinduistický chrám Pura Jagat Nata, který stojí za vidění. Na pláži Rambut Siwi je také hezký chrám – obyčejný, ale s výhledem na moře a příjezdová cesta kolem rýžových políček je také hezká. Za zastávku stojí i červenočerný protestantský kostel Pniel Blimbingsari, který je dokonalou ukázkou propojení křesťanství a hinduistické architektury. Katolický kostel Paroki Hati Kudus Yesus v Palangsari je také krásný, pro změnu je bíločerný.
Z památníků bych zmínila jen Monumen Lintas Laut Jawa-Bali, který stojí hned u hlavní cesty směrem na Gilimanuk a připomíná památku padlých hrdinů z první bitev v letech 1946 – 1947, které se tu odehrály. Je fajn se zastavit i ve zmiňovaném přístavu Pengambengan, kde můžete vidět rybí trh a vidět krásné barevné tradiční lodě, které jsou svým vzhledem unikátní.
Národní park
Ač se zdá, že národní park je v oblasti tím největším lákadlem, nechala jsem si ho až na konec článku, protože si prostě nemyslím, že by stál za návštěvu (výjimkou je ostrůvek Menjangan, kde je nádherné šnorchlování). Na vícedenní treky možná – s tím, že jste tam přímo ubytovaní. Ale za tu cenu (myslím, že aktuálně jsou to asi dvě stovky korun za osobu na den) podle mě nenabízí tolik, kolik by měl. Je to tam krásné, ale možností, jak tam strávit čas tam podle mě není mnoho, a přijde mi lepší přejet ten kousek na Jávu a navštívit úchvatný park Alas Purwo. Nebo kterýkoli jiný.
Ahoj měla bych na tebe pár dotazů, ale nejde mi najít tvůj…