Jak cestovat po Jávě

775

Jáva, nejlidnatější ostrov světa, je samotným srdcem Indonésie. Zde se nachází hlavní město, starobylé památky, nebezpečné sopky, krásné pláže, velká města, úžasné národní parky, kávové plantáže, čajové plantáže, hinduistické chrámy, mešity, kostely, frekventované silnice, polní cesty… Jednoduše je to ostrov, který toho nabízí opravdu mnoho a pro baťůžkáře je jako dělaný.

Dnes bych se chtěla podělit o pár rad k cestování po Jávě. Není možné vypsat všechno, ale aspoň stručně bych vás chtěla nalákat. Jak pravidelní čtenáři vědí, Jáva mě moc okouzlila a ráda se na ni vracím. Namátkově ze svých starších článků doporučuju tyto: Západní Jáva a její krásy, Solo – kulturní centrum Jávy, Z Denpasaru do Jakarty stopem a Česko-polský výlet po Východní Jávě.

Na tomto ostrově jsem k dnešnímu dni strávila přibližně sedm měsíců života (což je docela hodně na to, že jsem žila na sousedním Bali). Byly to krátké výlety, toulání sem a tam, ale také nějaký ten čas v Jakartě a Bogoru s rodinou. Nejvíc se mi na Jávě líbí, jak jsou tu lidé přátelští a pohostinní. Na turismus jsou zvyklí, ale neberou ho jako samozřejmost. Díky tomu se tu moc dobře cestuje, jak si můžete přečíst níže.

Ubytování

Sehnat na Jávě hotel je v turističtějších destinacích jednoduché a většinou není potřeba nic rezervovat dopředu, což se velice hodí, pokud nemáte přesný plán cesty. Na druhou stranu, v místech, kde se tolik turistů nevyskytuje můžete mít docela problém. Také je třeba vědět, že se tu budete čím dál tím častěji setkávat s takzvanými syariah hotely, které neubytovávají nesezdané páry v jednom pokoji. Ani prstýnek na ruce nepomůže, musíte mít oddací list. Na druhou stranu, vždy se dá najít nějaké jiné ubytování nebo alespoň usmlouvat cenu za dva pokoje. Za průměrný nocleh s vlastní koupelnou a se snídaní zaplatíte přibližně 150-180.000 IDR za dvě osoby, ale pozor – některé oblasti jsou velice drahé, i když to nečekáte.

Pokud šetříte, není problém přespat v mešitě (přesněji před ní nebo pod ní, pokud má například kryté parkoviště – pamatujte, že roztáhnout se uvnitř na koberečku se opravdu, opravdu nesluší). Takový nocleh je umožněn i ne-muslimům a většinou je zdarma, maximálně za dobrovolný příspěvek (většinou dávám okolo 10.000 IDR). Dělá to takhle mnoho lidí. Většinou ráno i dostanete kávu. Pamatujte (ženy), že musíte v těchto prostorech spát v dlouhém oblečení a ne během menstruace. 

No a Jáva je úžasná také na přespávání u místních, kteří vás rádi pohostí. Nedávejte jim za to, prosím, peníze – rozmlsají se jako Balijci. Většinou dávám pohled s věnováním. Indonéština není podmínkou, pokud narazíte na někoho mladého, kdo umí aspoň trochu anglicky. Každý má na “hledání” hodného člověka trochu jiný trik, já hledám v Indomaretu. 🙂

Transport

Oproti Bali, kde je nejjednodušší půjčit si skútr nebo auto, se na Jávě dá krásně pohybovat hromadnou dopravou. Ta tu totiž oproti onomu hinduistickému ostrovu krásně funguje. Většinou se vám budou hodin noční spoje, které jsou na dlouhé trasy ideální. Pokud nemáte dostatek času, ale máte finance, můžete ostrov celkem hezky zvládnout letadlem. Přelety Jakarta – Yogyakarta – Banyuwangi jsou naprosto ideální. Letenky nejsou drahé (uvedená trasa se dá pořídit okolo 900.000 IDR).  Když k tomu přidáte pár přejezdů autobusem, např. Jakarta – Sukabumi – Bandung, Solo – Semarang – Yogyakarta, dá se celkem slušně za dva, tři týdny ostrov procestovat. 

Skvělé jsou vlaky, které jsou mnohdy lepším řešením než autobus. Ono těch třicet hodin, které jsem strávila v autobuse na trase Jakarta – Bali, moc pohodlných po pravdě nebylo. Což o to, autobusy mají dobré, ale klimatizace jede na plné obrátky a cena je skoro stejná jako letadlem. Zato ve vlaku se i projdete a pokocháte se krajinou. 

Ježdění na motorce doporučuju určitě jen na krátké trasy. Takové ty nápady jako pět dní po Východní Jávě (článek výše), z Bali do Jakarty na polomanuálu za třináct dní nebo jízda Jakartou, to jsou samé šílenosti. Doprava na tomto ostrově je docela šílená, a pokud nemáte s řízením motorky dost zkušeností (a také s dopravou v Asii), nepouštěla bych se do toho. Jinak skútr si můžete půjčit v Yogyakartě, Solu, Semarangu, ale například na Západní Jávě nebo v Malangu (tam se to dá, ale musíte hodně hledat) budete mít s krátkodobým pronájmem docela problém. 

No a stopování je tu nesmírně jednoduché, zábavné a bezpečné. Tomuto tématu jsem věnovala celý článek, který si můžete přečíst zde: Stopování v Indonésii – praktické rady.

Bezpečnost

Ačkoli jsem už několikrát četla různé články o tom, že Jáva není moc bezpečná, musím nesouhlasit. Ano, krade se tu. Ale pokud už se s tím setkáte, jsou to spíš malé krádeže. Dávejte si pozor na to, kde necháváte odložené své věci, jestli si dobře zamykáte hotelový pokoj, a nezapomínejte klíčky v zapalování. Narozdíl od Bali se tu ale téměř nesetkáte s podvody ve směnárnách. No, a kromě krádeží je podle mého názoru Jáva velice bezpečná. A říkám to jako žena, která se tam pohybovala většinu času sama, spala na ulici, u cizcíh lidí nebo po mešitách a benzínkách, a jezdila stopem. Vždycky mi někdo ochotně pomohl, nikdy mě nikdo neotravoval a naštěstí mi nikdy ani nikdo nechtěl ublížit.

Javánci jsou na první pohled klidní a vyrovnaní. Ale pokud na ně padne nějaká větší křivda, dokážou se pomstít. Ale to víceméně všichni Indonésané. Na druhou stranu – pokud se budete chovat slušně, oni vám to oplatí. Sundánci (na západní části ostrova) jsou podle mě více temperamentní a vznětliví, ale zase jsou většinou víc svázáni náboženstvím. Ženy respektují, ale jsou drzejší – bělošky se velice rádi zeptají, jestli se nechce stát jejich manželkou (sólo turistkám doporučuju přečíst si tento článek).

A nakonec zmíním náboženství. Na Jávě jsou převážně muslimové, ale pro turistu to neznamená skoro žádné omezení. Na většině míst neseženete alkohol (nebo ho seženete těžko) a turistkám doporučuju střídmější styl oblékání. Zahalená ramena a stehna jsou ideální volba. Ale za tílko vás nikdo neukamenuje. 🙂 Jde spíš o vlastní pocit.

Co určitě nevynechat

Nakonec bych stručně zmínila některá místa, kam se pořád ráda vracím. Když začnu na západní části ostrova, musím začít Jakartou. V indonéském hlavním městě žije více obyvatel než v České republice. Turisticky prý nezajímavá, ale pro ty z vás, kteří se rádi dostávají na obyčejná místa mezi obyčejné lidi, je Jakarta ideální. Je zajímavá hlavně pro svůj kontrast mezi bohatstvím a chudobou. Ale po pár dnech omrzí. Pokud jedete do Indonésie jen na pár týdnů, nestojí za to se tu zdržovat.

Zbytek západní části ostrova jsem shrnula v tomto článku. Mám ráda přírodu okolo Bogoru (mimochodem, nachází se tu výrobna gongů, která je pravděpodobně poslední svého druhu). Ale je tu hrozně přelidněno. Pokud chcete klid, zamiřte k etniku Baduy nebo do národního parku Ujung Kulon. A pokud surfujete, můžete se vydat do města Pangandaran.

Střední Jáva je rozhodně působivější. Ať už Dieng, Yogyakarta, Solo, Ambarawa, Semarang nebo třeba výstup na jednu z mnoha sopek – budete nadšeni. Majestátní Borobudur či stejně tak zajímavý Prambanan, ostrovy Karimunjawa, kde je nejkrásnější a nejmodřejší moře… A nebo se můžete zajet podívat třeba na to, jak se zde vyrábí krásné šperky ze stříbra. Je tu toho mnoho, a proto je to také u turistů ta nejoblíbenější část ostrova.

Východ je ale taky fajn. Mám ráda okolí města Malang, i když Bromo už je dnes hrozně turistické. Vesničky v okolí Surabayi mají své kouzlo stejně jako mnoho národních parků. Můžete vidět těžbu síry, navštívit malou kávovou plantáž v Banyuwangi, pozorovat kladení vajec karety obrovské nebo se vydat po stopách prvních šiřitelů islámu.

Na Jávě si prostě každý najde to svoje. A já ji můžu, jak už jste ze článku jistě pochopili, jedině doporučit.