Nikolas Už jsem několikrát zmiňovala, že ačkoli je Indonésie zemí s největším počtem muslimů na světě, toto dnes obávané náboženství se v mnoha ohledech liší od verze v arabských zemích. Je to proto, že se islám v souostroví rozšiřoval pomalu a lidé, jak je jim blízké, jej s radostí přijímali, ale neradi se přitom vzdávali toho starého a zažitého. Jednou jsem si udělala s kamarádem výlet na motorce z Bali až do Jakarty a cestou jsme se vydali poznat některá z poutních míst, která dodnes připomínají nejznámější šiřitele islámu v Indonésii.
Právě díky tomu, že se Indonésané neradi vzdávají svých zvyků, dnes narazíte na mnoho místních muslimů, kteří obcházejí hinduistické chrámy obloukem, neboť k nim mají respekt. Na Jávě většina z nich věří v duchy a šamanismus. Černá magie je obecně dost obávaná.
Devět šiřitelů islámu
Na jejich portrét často narazíte v mnoha warunzích, které vlastní muslimové. Je jich devět, většinou jsou vyobrazeni na jednom společném obraze a na hlavě mají jednoduché turbany. Každý je zná pod označením wali songo (nebo také walisanga).
Slovo wali pochází z arabštiny a znamená “opatrovník”, “ochránce” či “přítel”. Songo je javánsky a znamená “devět”.
Každý z nich má před jménem také slovo sunan, které je určitým výrazem zvořilosti a respektu. Existují o nich nejrůznější legendy a nejznámější z nich je ta o stavbě mešity za jedinou noc. I když se takovým příběhům často nedá věřit, o existenci samotných wali songo je dostatek důkazů k tomu, abychom si mohli být jistí, že v patnáctém a šestnáctém století opravdu na Jávě žili.
Detaily však zůstávají nejasné. Většina informací jsou tedy jen dohady, ale tvrdí se, že tito šiřitelé byli různého původu. Byl mezi nimi Peršan, Ind a údajně i Číňan. Ať už je to pravda nebo ne, Indonésané tajemné historky přímo milují, takže se ta neúplná pravda vlastně hodí. Pokud by ale opravdu nebyli všichni arabského původu, možná by to mohli trochu přispět k uklidnění současné situaci v Indonésii, kdy se tak trochu znova začíná zbytečně moc řešit otázka etnické a náboženské rozdílnosti.
Cesta po poutních místech
Každé z těchto poutních míst je pro ortodoxní muslimy velice důležité, protože je potřeba se na tyto místa jednou za čas dostat – je to jako taková malá a levná náhražka za pouť do Mekky, na kterou prozatím nejsou peníze. Také se sem organizují školní výlety.
Většinou tam stojí mešita a také hrob jednoho z šiřitelů islámu. Takovýchto míst je po celé Indonésii mnoho, ale nejdůležitějších je devět. Nacházejí se převážně na východní a střední Jávě, ale jedno z nich i na západní části ostrova ve městě Cirebon. Některá z nich mi utkvěla v paměti více, některá méně. Oněch devět wali můžete vidět na obrázku níže.
O Sunan Giri se vypráví, že pocházel z Persie. Jeho hrob byl první, který jsme navštívili. Nachází se ve stejnojmenném městě blízko Surabayi na východní Jávě. Není však jediným muslimem, který je zde pohřbený. Když stoupáte k jeho hrobce po dlouhých schodech, míjíte mnoho kamenných náhrobků. Panuje tu zvláštní atmosféra. Možná proto, že všichni návštěvníci se modlí a sálá z nich upřímná víra, kterou obyčejně člověk na ulici jen tak necítí. Ženy mohou k hrobce vstoupit pouze se zahalenou hlavou.
Hrozně mě baví na takových místech Indonésany sledovat. Zatímco uvnitř objektu jsou pokorní a tiší, jakmile vyjdou ven, zase se začnou nahlas vybavovat a vymýšlet skupinové foto na sto způsobů.
Ve stejném městě se nachází také hrob Maulana Malik Ibrahim. Na rozdíl od předchozí zastávky, zde jsme byli skoro sami. Před majestátní mešitou pospával jeden pouliční prodejce, vedle něj stál stánek s rujak (ovoce s ostrou omáčkou) a v mešitě se modlilo jen pár mužů. Když jsme prošli dozadu, bylo tam trochu více rušno. To z toho důvodu, že se tam nachází právě hrob Sunan Giri.
Sem se k němu hromadně přišlo několik lidí také pomodlit a já se jen rozplývala nad architekturou – krásná moderní mešita a vedle staré pohřebiště s hinduistickými prvky. Docela mě překvapilo, že to tu nebylo plnější, protože Maulana Malik Ibrahim byl prvním šiřitelem islámu, takže by měl být také nejdůležitější.
Mě osobně se ale nejvíc líbilo v Kudusu, kde se nachází hrob Sunan Kudus. Je to město, které mnoho turistů projíždí při cestě autobusem přes Jávu, ale málokdo zde zastaví. A přitom je to tu tak úžasné. Je to totiž ukázkový případ prolínání hinduismu a islámu, jak je vidět na první fotce.
Ona hinduistická věž má pro muslimy velký význam, jelikož se z ní (ještě stále starým způsobem) svolává k modlitbě. Tato oblast je navíc velice levná. V jednom z místních warungů jsme se dva dosyta najedli za třicet korun i s nápojem.
Obzvlášť důležitá je ale mešita ve městě Demak, kde je pohřbený Sunan Kalijaga. Tato mešita sice na první pohled nepůsobí nijak výjimečně, ale pokud vejdete dovnitř, pohltí vás její kouzlo. Interiéry jsou moc pěkné a otevřená část (terasa) je prostě tradiční javánskou architekturou. Pokud rádi posedáváte, pijete kafe a bavíte se s ostatními (indonéština všechny tyto aktivity zahrnuje do jednoho slova – ngongkrong), je to ideální místo.
Před mešitou se rozprostírá velký park (alun-alun) a místo hlučných aut a motorek kolem ní jezdí jen becaky (kolo-taxíky). Toto místo je důležité hlavně proto, že se jedná o jednu z nejstarších mešit v souostroví (prý byla postavena 1479). O této mešitě se vypráví poutavá legenda, kterou najdete během tohoto týdne přeloženou na mých facebookových stránkách.
Jak už jsem psala výše – každé z těchto poutních míst má svůj osobitý styl a myslím si, že některá z nich jsou zajímavá i pro ty cizince, kterým náboženství obecně moc neříká. Pokud vás zajímá architektura, historie a máte rádi místa bez dalších turistů, určitě se zastavte alespoň v Demaku a Kudusu. Na bělocha tu spíš nenarazíte.
Ahoj měla bych na tebe pár dotazů, ale nejde mi najít tvůj…