Warung – pouliční (nejen) jídelny na každém rohu

272

Každý, kdo se alespoň na chvíli otočí v Indonésii, si zapamatuje slovo warung, jelikož je to označení základního místo pro přežití. Když strádáte a prahnete po jídle, pití, internetu nebo čehokoli jiného, stačí najít warung a máte po problému. Každý zná klasický warung makan, kde se dá levně a chutně najíst, ale věděli jste, že existuje mnohem více druhů?

Hledala jsem význam slova v indonéském výkladovém slovníku. Je to “místo, kde se prodává jídlo, pití, potraviny a tak dále”. Také se používá spojení warung hidup, což značí “místo, které je osázené zeleninou na denní užití”. Já už jsem si do svého českého slovníku vsadila toto slovo – občas chci jíst v restauraci, protože jsem jednoduše přewarungovaná, někdy je totiž owarungovaná celá ulice.

Začít takhle podnikat je velice jednoduché. Stačí si pronajmout prostory a začít vařit. Tady na jihu Bali roční pronájem asi dvacet tisíc korun. Nikdo z těch, kterých jsem se ptala, žádné peníze neodvádí (což mě ani nepřekvapuje).

Warung makan

Jak jsem již zmínila, warung makan (doslova jídelní stánek) je opravdu na každém rohu. Může se mu říkat také warung nasi, protože rýže (nasi) je naprosto základní potravina, bez které se téměř není možné zasytit. Většinou je to přístřešek, stánek či malý domek – často část domu, ve kterém majitelé bydlí. Je velice jednoduchý, česká hygiena by ho pravděpodobně ihned zavřela. Ale jídlo je zde chutné, protože je pro místní. Tvrdím, že v restauracích se tu člověk tak dobře nenají, protože už se tam snaží hrát spíš na cenu a na to, jak jídlo vypadá, než jak chutná. Navíc se vše přizpůsobuje chutím turistů, což prostě u místních pokrmů není dobře. 

Většina klasických warungů nemá k dispozici ani menu, protože všechna jídla jsou vypsána na billboardu u vchodu, nebo Indonésan podle typu stánku prostě sám pozná, jaké jídlo se tam vaří. A když menu dostanete, často chybí ceny. Místní totiž ví, kolik přibližně co stojí, tak jaképak copak. 

Nejvíce warungů otevírá odpoledne nebo večer, ale samozřejmě je jich mnoho k dispozici i přes den. Můžete si vybrat mezi různými druhy. Za mě určitě stojí za zmínku masakan padang, což je kuchyně z oblasti Minangkabau (město Padang) na Sumatře. Je to velice rozšířené po celé Indonésii a není divu, jídlo je zde velice chutné. Ale o tom někdy příště, zrovna minangská kuchyně si zaslouží bezpochyby vlastní článek.

Asi největším plusem pro nás cestovatele je, že jídlo ve warungu je velice levné. Samozřejmě se to liší od kvality a lokality (a po pravdě také od toho, jestli umíte aspoň trochu indonésky), ale i v tom nejlepším warungu v neturistické oblasti se dá najíst do padesáti korun a máte v tom i čaj.

V některých warunzích si objednáváte přímo od stolu, v některých mají jídlo vystavené ve výloze a vy si sami řeknete, co přesně chcete.

Warkop

Indonésani hrozně rádi svůj jazyk zkracují. Warkop je složený ze dvou slov – warung a kopi (káva). Jde tedy vlastně o kavárnu. Takový warung bývá menší, většinou se v něm kromě kávy a dalších nápojů prodávají i různé pochutiny. Vzpomínám si, že v Jakartě bylo jedno fajn místo, kde jsem si ve warkopu dávala i sušenky a puding (takové dost evropské, nikde jinde jsem to potom už neviděla). Warkop navíc poznáte snadno, často v něm sedí spousta osamělých mužů držících cigaretu, koukajících do mobilu a popíjejících levné kafe.

Samotné cigarety pak seženete ve warung rokok, stánku alá trafika. Ale což, vlastně je seženete úplně všude.

Warteg

Warteg, neboli warung tegal. Ačkoli jde taky o warung makan, kde se můžete vydatně najíst, uvádím ho zvlášť, protože na tuhle zkratku budete při návštěvě Indonésie (zejména pak Jávy) narážet dost často. Tegal je město na střední Jávě, takže stejně jako milovníci sumatránského jídla budou vyhledávat slovo padang, ti, kteří nedají dopustit na javánskou kuchyni, budou pravděpodobně vyhledávat právě tegal.

Jídlo je předvařené, vystavené a sami si vybíráte, co si k rýži chcete dát. Osobně ale moc do wartegu nechodím, protože zatímco pro Javánce je to velice levné jídlo, pro bělocha (a kolikrát i pro Indonésana z jiného ostrova) jsou často ceny vyšší.

Warnet

Hm, nemáte doma wifi? Nevadí. Zkuste najít nejbližší warnet! Takzvaný warung internet totiž nabízí (většinou postarší) počítače, připojení a často také tiskárnu nebo scanner. Ty nejdražší stojí asi deset korun na hodinu a až na to, že vedle vás bude s největší pravděpodobností sedět skupinka kluků hrajících hry a majitel vám bude koukat přes rameno, je to nejlepší řešení, pokud máte daleko do McDonaldu a mobilní data došla.

Mimochodem, vezměte si pohodlné oblečení, většinou bývá ve warnetu pekelné horko.

Wartel

Dalším místem, kde jídlo nedostanete, je wartel. Tedy warung telekomunikasi. My bychom prostě řekli, že jde o telefonní budku, ale tady to může být buď malý kiosek nebo třeba i větší kamenný obchod. Po pravdě, i když vím, že wartel existuje, ještě nikdy jsem ho nepoužila. A myslím si, že v dnešní době už obecně moc využívaný není, protože každý Indonésan má minimálně dva telefony s těmi nejlepšími tarify na volání, BBM a internet.

Warung jamu

Věříte na přírodní medicínu? Pak je pro vás warung jamu to pravé. Více se o něm rozepíšu někdy příště, takže tentokrát jen stručně. Malý stánek, malý obchůdek, někdy dokonce jen pojízdný stánek. A v menších městečkách třeba i jen člověk s košíkem, který každý den prochází ulice a doufá, že se někomu bude hodit. Pokud potřebujete něco na kašel, na nervy nebo třeba pro lepší sexuální život s vaším partnerem, všechno najdete zde ve warung (někdy též toko) jamu.