Nikolas Zatímco minule nám Sarif uvařil naprostou lahůdku, dneska přináším něco netradičního. Určitě už jste někde slyšeli o ságu, které je hlavním zdrojem potravy u papuánských kmenů. Sarif mi poskytl možnost tento podivný rosol bez chuti okusit. A popravdě, já i moji rodiče jsme z toho byli trochu rozpačití.
Zatímco na Bali se s jídlem tohoto typu nesetkáte, Sarif pochází ze Sulawesi, kde jedí ságo docela často. On sám ho má rád a v jeho přípravě se velice vyžívá. Baví ho to. Mě to přišlo trochu nechutné a jsem si stoprocentně jistá, že bych raději znovu jedla netopýra, než toto. Ale víte, jak se to říká – proti gustu… Ať je to jak chce, už samotný název tohoto pokrmu znamená vlastně potravu či jídlo. Dá se jíst buď tak, jak jsme ho zkusili my (v rosolovitém stavu), nebo se z něj dělají placky. Věřím, že druhá možnost je chutnější.
Je dobrým zdrojem sacharidů, ale obsahuje i nějaké ty bílkoviny a vápník. Taky železo a naopak v něm není téměř žádný tuk. Jak zmiňuje Sarif ve videu, ságo se ve formě škrobu získává z vnitřní části palmy ságové (Metroxylon Sagu). Jedna taková palma dokáže přinést až tři sta kilogramů škrobu.
Ale abychom se zmínili o celém pokrmu, ságo bylo pouhou přílohou k vařené rybě (bohužel se mi nějak nepodařilo dohledat, o jakou rybu jde) a zelenině kangkung, což je vodní špenát. Zeleninu jen povařil, rybu položil na osmažený česnek, cibuli a citronovou trávu, společně uvařil a přidal sůl, decentně chilli a tamarind (hotovou omáčku z exotického ovoce).
Dobře, písmenek už je tu dost, tak teď to video…Nezapomeňte si ve videu zapnout titulky.
Dostali jste chuť? Nebo byste takový pokrm raději mile odmítli?
1 comment
brrr…. možná to je chutný, ale asi by jsem tam pošla hlady 😀 … hlavně to mazlavý cosi… 😀