Když řeknu, že situace na ostrově Nusa Kambangan je typicky indonéská, opravdu mě pochopí asi jen ti, kteří v souostroví už nějakou dobu pobývají. Synonymem by mohlo být “na hlavu postavená”. Je to přesně ten případ, kdy kroutíte hlavou a říkáte si, že vás Indonésie nikdy nepřestane překvapovat. Stručně řečeno – Nusa Kambangan je ostrov, kde se nachází nejstřeženější věznice v zemi. Ale taky je lákadlem pěkných pláží a místem odpočinku. Jak to jde spojit dohromady? Dnes budu vykládat o tom, jak nás zadržela a vyslýchala policie a jak jsme se potom i tak zajeli na Nusa Kambangan vykoupat.


Možná to bude znít trochu šíleně, ale je důležité si uvědomit, že člověk je při cestování vždycky tak trochu mimo realitu. V Indonésii je to vlastně docela potřeba, protože nikdy nic nefunguje podle plánu, a pokud nebudete otevřeni nečekaným příležitostem a spontánním nabídkám od okolí, nikdy nebudete schopni tuto zemi procestovat naplno.
Bylo to asi před rokem a půl, kdy jsme se s mým spolužákem Gregem rozhodli udělat si trochu volna a navštívit na Jávě ta místa, která jsme ještě předtím nikdy nenavštívili. Začali jsme v Bandungu v západní části ostrova a pomalu se za deset dní prostopovali na Bali. Už jsem o naší cestě psala článek – je to jeden z těch výletů, na které se nezapomíná.
Protože jsme ale oba prahli po dobrodružství a zajímavosti v okolí hledali na poslední chvíli (podle toho, kam nás stop zavál), rozhodli jsme se navštívit staré věznice na ostrově Nusa Kambangan. V indonéštině jsme občas ještě trochu tápali, a tak jsme si na internetu vyhledali článek o krásných opuštěných vězeňských stavbách, o kterých málokdo ví. Jenže to jsme ještě netušili, že ten nedostatek informací má svůj důvod…


Nusa Kambangan je ostrov ležící jižně od města Cilacap. Je na něm pět nepoužívaných věznic a čtyři používané. Ostrovu se přezdívá “indonéský Alcatraz”, protože jde o místo s vysokou ostrahou. Mezi známé vězně patří útočníci z Bali, kteří v roce 2002 udělali atentát na noční kluby v Kutě. Za poslední rok je známý jen jeden jediný útěk. Z vězení je velice těžké se dostat kvůli nerovnému terénu, pralesu a průlivu, ve kterém údajně ještě stále žijí krokodýli.
O tom, co nás potkalo během stopování do Cilacapu, odkud vyjíždí lodě na Nusa Kambangan, se dočtete podrobně ve výše zmiňovaném článku. Stručně řečeno jsme stopli policii, prozradili jim své plány, nechali se zadržet uprostřed noci, byli u výslechu, nechali si prohledat batohy, vyfotili se, poskytli otisky prstů a strávili noc pod dohledem. To vše jen kvůli našemu plánu. Nikdo nám nevěřil, že chceme vidět staré věznice, ani že jdeme ověřit, jestli jsou na ostrově pořád ještě krokodýli (“Jsou,” odpálkoval naši výmluvu jeden z policistů), ale mysleli si, že jsme špioni. Asi sem opravdu moc bělochů nezavítá.
Tím chci říct, že ne vždy se vyplácí věřit internetu víc než místním. Ale věta “A zítra ráno hned odjeďte z města!” pro nás nebyla asi moc podstatná, protože jsme se stejně rozhodli ostrov další den navštívit. Měli jsme v plánu přemluvit na pláži nějakého místního s loďkou, aby nás na ostrov odvezl, ale jak jsme byli překvapení, když tam takových převozníků čekalo hned několik! Nebyli jsme první ani poslední, kdo chtěl přejet.


Zaplatili jsme pár rupií a asi za patnáct minut už jsme stáli na malé hezké plážičce na vězeňském ostrově. Běloch tu žádný nebyl, ale místních turistů aspoň dvacet. Hezké místo.
Že vám to připadá zvláštní? Nám taky. Na Nusa Kambangan, který má rozlohu 121 km², je několik veřejných pláží a pár památek, které můžete navštívit. Jsou to jeskyně a zříceniny starých tvrzí které zde postavili Portugalci a Holanďané v době, kdy měli Indonésii pod svou kontrolou. Žádné vstupné, žádní zaměstnanci. Potkáte jen pár plážových prodejců občerstvení. Východní část je od střežených oblastí dost vzdálená, takže není potřeba nikoho hlídat, protože se sami nikam dál nedostanete. Ale například pláž Permisan na jihu je jen pár set metrů od věznice. Při opalování tak můžete koukat na vstupní bránu a často potkáte ozbrojenou hlídku.
Podle článku na Travelingyuk je tento ostrov chráněnou přírodní rezervací, která nabízí také procházku mangrovovým lesem nebo maják s tak krásným výhledem, že i Bali musí trochu závidět.
Jestli bych tedy toto místo doporučila? Při první cestě do Indonésie asi ne, protože jako běloši budete mezi místními budit pozornost a jak jsme se přesvědčili my, policie cizincům tolik nevěří. Ale pokud už jedete do souostroví poněkolikáté, určitě se tu zastavte. Nebudete litovat. Copak by se vám někde jinde na světě podařilo dostat se pár stovek metrů od nebezpečných zločinců, a přitom se bezstarostně koupat na téměř opuštěných plážích?
Jen si pamatujte – pokud se vás někdo zeptá, proč tam jedete, musíte odpovědět, že vás zajímají pozůstatky starých věznic, a že z internetu víte, že se na ně (na určitou část ostrova) dá dostat. Pokud budete zmatení jako my, pak vám to může zbytečně zkomplikovat celou situaci.


Ahoj měla bych na tebe pár dotazů, ale nejde mi najít tvůj…