Nikolas Ostrov, na kterém se nachází hlavní město Indonésie. Rodiště prvního indonéského prezidenta. Kulturní centrum země. Místo, kde mají lidé zdvořilost a pokoru v krvi. Půda, kterou protnuly první vlakové koleje a kde stojí blízko mešit taky krásné staré buddhistické a hinduistické chrámy. To všechno je Jáva. Ostrov, který jsem si zamilovala mnohem víc než Bali, které je turisticky nejoblíbenější. Na Jávě taky potkáte mnoho baťůžkářů, ale většina z nich jede objevovat střed či východ ostrova. Oproti tomu té západní části se obecně věnuje mnohem míň pozornosti. A tak o ní dnes píšu tento článek.
Jawa Barat, neboli Západní Jáva, je samostatná provincie, ve které žije asi okolo padesáti milionů obyvatel. Je to jako by se všichni tito lidé přesunuli na území Moravy, Slezska a kousek Čech. Jakarta, hlavní město Indonésie, se nachází na severním pobřeží a počet obyvatel bez aglomerace přesahuje deset milionů. Za prací se sem dojíždí také z okolních měst a vesnic. Západní Jáva se až ze šedesáti procent podílí na indonéském průmyslu. Jsou to například oblasti letectví, telekomunikací, zbrojní a potravinářský průmysl, dynamit, hnojiva, papírenství, elektronika, cement, textil, cigarety, kůže… Takhle bych mohla ještě pokračovat.
Nelze se tedy divit, že největším úskalím této oblasti je doprava a životní prostředí. Všude je přelidněno, na silnicích jsou nikdy nekončící zácpy, všude je smog, kouř a odpadky. Pro cestování na motorce jako za trest. Chce to pevné nervy, roušku a odhodlání.
Jáva a Sunda
Ale to neznamená, že nemá tato oblast turistům co nabídnout. Není to sice místo, kam se poženete během vaší první dovolené v souostroví, ale věřím, že je hodně lidí, kteří si k této oblasti, stejně jako já, najdou cestu.
Já jsem tady strávila poměrně dost času, a to nejen v Jakartě, ale i v okolí. Mám ho projeté převážně na motorce. Z Bogoru jižně od Jakarty pochází rodina mého manžela. Co tu mám nejraději? Lidi. Ano, jistě, všichni Indonésané jsou přátelští. Tak proč zrovna “západojavánci”?
Označení “západojavánci” jsem dala do uvozovek schválně, protože to není žádné oficiální označení. Díky Jakartě je tu mnoho přistěhovalců (ze Sulawesi, ostatních částí Jávy, Sumatry…), ale původním etnikem jsou Sundánci. Ne nadarmo se mezi Indonésany dělí ostrov Jáva na Jawa (střední a východní část) a Sunda. Sundánci jsou převážně muslimové ačkoli se jejich verze islámu od té arabské taky poměrně dost liší, jsou mnohem ortodoxnější než Javánci. Víc žen tu chodí zahalených, víc se tu dbá pravidelné navštěvování mešit a podobně.
Sundánci mají prý o poznání světlejší kůži než Javánci, mají více asijské rysy a, jak mi bylo několikrát potvrzeno, Sundánky jsou více sebevědomé a cílevědomé. Možná proto je v této oblasti i mnohem více rozvodů. Žena tu často nechce přistoupit na mnohoženství, a tak raději vše ukončí. Setkala jsem se hned s mnoha případy, kdy se žena rozváděla proto, že jí manžel nedával peníze, na které měla nárok.
Taky jsem se tu vždycky cítila bezpečně, i ve velkých městech. Ale asi nemá cenu pokoušet se o rozbor lidské povahy, protože všechny takové názory jsou ovlivněny momentální náladou a štěstím na lidi. Radši budu mluvit o tom, co zajímavého můžete na západní Jávě vlastně vidět, a proč se vyplatí sem cestovat.
Která místa nevynechat?
Tak například do oblasti jižně od města Bandung se jezdí převážně na velice populární turistické místo Kawah Putih. Je to jezero v sopečném kráteru, které má nádherně modrou barvu a nachází se skoro ve dvou a půl tisících metrech nad mořem, takže je tu už příjemně chladno. Jak to však na Jávě bývá, turistická místa jsou hrozně organizovaná a hlavně přeplněná. Já jsem na Kawah Putih sice jela, ale nedojela. Odradily mě ceny, protože mi nikdo nechtěl dát harga lokal, přestože tu nejsem jako turista a mám na slevu nárok. Takže jsme pouze projeli okolí, které však bylo naprosto úchvatné a můžu stoprocentně doporučit!
Čerstvý vzduch, hory, čajové plantáže všude okolo a nádherné výhledy. Navíc si tu můžete koupit ostružiny nebo jahody.
I samotný Bandung stojí za návštěvu. Jedná se o hlavní město této provincie a říká se, že je to “nová Jakarta”. Najdete tam krásné upravené čtvrti, takže si místy budete připadat jako v Evropě. Počasí je tu taky jiné než například ve zmiňované Jakartě, protože Bandung je obklopen horami a je tu chladněji. Ty výhledy na okolní pohoří jsou krásné. Díky tomu je v blízkosti taky mnoho dobře dostupných vodopádů a vyhlídek. Mnoho cizinců (převážně Asiatů) sem jezdí za nákupy, protože tu seženete levný textil. Obchodů s oblečením jsou plné ulice.
Ale zpět do přírody. Pokud vás baví rafting, máte rádi vodopády a různé túry, bude se vám líbit v okolí Sukabumi. Samotné město je nic moc, možná ani nestojí za to se v něm nějak déle zdržovat, ale příroda je tu moc pěkná. Výhoda cestování po Jávě je v tom, že místa, která jsou méně turistická, jsou taky velice levná. Za vstupy se platí symbolických pár tisíc rupií.
Když se přiblížíme víc na sever, směrem k Jakartě, dostaneme se do Bogoru. Na první pohled nenápadné město, které je typické ještě větší špínou, smogem a dopravními zácpami než Bandung a Sukabumi. Ale alespoň něco málo za návštěvu rozhodně stojí, a to prezidentský palác. Jde o krásnou stavbu, která je jedním ze šesti sídel prezidenta (pro porovnání s tím v Jakartě, který se nachází u jedné z nejrušnějších ulic, je tohle mnohem příjemnější místo), je obklopená botanickou zahradou, ve které by se měly nacházet rostliny z každého koutu světa.
Je to moc příjemná procházka, kde se budete cítit dál od běžného ruchu v centru města. Je to taková idylka. Můžete pozorovat pasoucí se jeleny, zajít si do některého z mnoha malých muzeí a třeba i potkat prezidenta (no dobře, ti jeleni a museum asi budou muset stačit…). Kromě toho je tu také starý hřbitov různých cizinců (především Holanďanů), kteří se tu v době kolonialismu usadili.
A teď ještě více na sever. Mezi Bogorem a Jakartou se nachází Depok, který možná získal jméno podle První protestantské organizace křesťanů (DEPOC), která se na jeho budoucím místě nacházela. Je to samostatné město, které ale na mapě lehce splyne s Jakartou. Není tam nic moc zajímavého, ale jedno místo přece. Tím je velká mešita Dian Al-Mahri, která má kopuli ze zlata. Je sice stará asi jen dvacet let, ale je často označována za nejkrásnější mešitu v Jihovýchodní Asii.
Za zmínku stojí ještě jedna mešita (masjid Raya Al A´zhom), nacházející se blízko letiště Soekarno-Hatta, ve městě Tangerang. Je to majestátní stavba, která je přes den sice zajímavá, ale v noci díky nasvícení naprosto dech beroucí. Vyfocenou ji sice nemám, ale tahle fotka mluví za vše.
Když se přesuneme zase kousek dál od velkoměsta, a to konkrétně na hranice se střední Jávou, dostaneme se přes město Tasikmalaya až do Pandangaranu na jižním pobřeží. Tasikmalaya je typické pro nesčetné množství islámských škol. Také jsem byla překvapená, že je tu oproti jiným městům docela čisto. Stejně jako v dalším městě ležícím kousek odtud, Banjar, jsem viděla mnoho odpadkových košů na tříděný odpad. A byly pochopeny! No, turisticky zajímavý je ale až Pangandaran, který je populárním letoviskem pro místní zbohatlíky. Moře je hezké, ale žádná bomba. Je tu také mnoho organizovaných tempat wisata, například parky plné animátorů převlečených za Hallo Kitty. Prostě kýč.
Ale je tu také například Green Canyon, kde se můžete projet na lodičce a cítit se jako na exotické Macoše. Je tu i pláž vhodná na surfing (i pro začátečníky). V noci to tu žije – osvícené hotely, kolotoče, warungy… A když si půjčíte motorku, dostanete se po několika kilometrech do vesnic bez turistů, do míst, kde končí koleje a kde vás zaručeně čeká dobrodružství.
Na západní Jávě je také jedno místo, kam jsem se zatím nestihla jet podívat, a to Gunung Padang. Je to kopec, na kterém se nachází ohromné množství megalitů, které prý pocházejí z různých časových období. Tomuto tématu jsem věnovala samostatný článek.
Provincie Banten
Vše zakončíme samostatnou provincií Banten, kterou však podle mého názoru nelze dávat na stejnou úroveň s provincií Západní Jáva. Banten je oblast mezi Jakartou a Sumatrou, kde ale žijí také Sundánci a často se geografické pojmy míchají dohromady. Patří sem například známá sopka Krakatau (Anak Krakatau) a oblast Baduy, ve které žijí etnika do dnešní doby odříznutá (nebo alespoň téměř odříznutá) od civilizace. A samozřejmě národní park Ujung Kulon, který je známý především díky nosorožcům.
Byli jste na Jávě nebo se tam teprve chystáte? Dejte mi vědět do komentářů, kde se nejvíce líbilo vám, a nebo kam byste se nejraději podívali.
Ahoj měla bych na tebe pár dotazů, ale nejde mi najít tvůj…