Jak se žije na Bali, 4. část: Alkohol, zábava, kultura

Pro abstinenty a milovníky kultury jsem si také připravila pár krátkých odstavců. Jako první začnu s divadlem. Většina turistů navštíví tanec kecak, a to nejvíce asi na útesu u chrámu Uluwatu. Na fotkách to působí úžasně, realita je však trochu jiná, protože tu bývá vždy přeplněno a někdy je vůbec těžké udělat nějakou dobrou fotku. Situace je podobná i v Ubudu (k vidění v Pura Dalem Taman Kaja). Stejně tak je v Ubudu možné shlédnout tance barong, legong a možná i nějaké další. Pokud ale na Bali žijete a chcete si představení užít společně s místními (bez turistů), informujte se u někoho místního (daleko od turistické oblasti), kde a kdy se bude nějaká taková událost konat. Nám se několikrát poštěstilo. Nejlepší akce byla v jednom chrámu blízko Kintamani v horách, kde bylo obrovské vystoupení (velkolepé, opravdu), ale kromě nás tam nebyl žádný běloch.

Mezi turistická, ale méně známá místa, kde můžete tyto tance také vidět, patří třeba Taman Nusa v Gianyar. Jinak nedaleko od něj se nachází i supermoderní divadlo (Bali Theatre), které je opravdu kvalitní a představení se vám určitě bude líbit. Nemůžu vynechat populární Devdan Show v Nusa Dua, protože to posouvá tradiční balijskou scénu do jiné dimenze.

Místní ale spíš raději vyrazí směr kino, než aby koukali na něco, co je jim známé vesměs z každé větší upacara (ceremonie) v chrámu. Milují zahraniční filmy, a tak není problém vybrat si v nabídce něco kvalitního nebo zajímavého. Navíc budete i rozumět, protože většina filmů se nepřekládá, pouze se přidají indonéské titulky. Vzpomínám si, jak jsme jednou byli v kině v Manadu (Sulawesi) a koukali jsme na indonéský snímek o bývalém prezidentu Sukarnovi – i když tam určitě není běžné, že v sále seděl nějaký běloch, byly součástí anglické titulky.

V Denpasaru si zajděte do Denpasar Cineplex. Vstupenku koupíte do sto korun a ještě si dáte dobrý popcorn nebo nějakou indonéskou mňamku.

V Taman Werdhi Budaya neboli Art Center (taktéž v Denpasaru) se zase často konají různé festivaly. Kromě divadelních představení tu jednu dobu bývaly i různé kurzy (zdarma nebo velice levné) tance, hudby, vaření a podobně. Jak je to v současnosti, to bohužel nevím, ale určitě se vyplatí se tam někdy zajít podívat a poptat se.

No a nakonec bych zmínila ještě několik zajímavých muzeí. Obecně indonéská muzea nejsou moc kvalitní a z většiny z nich člověk rychle zase odejde. Ale na Bali je několik, které za návštěvu stojí. Spousta z nich sice nemá anglické popisky, ale to člověku přeloží strejda Gůgl, ne? 🙂

V Tabananu se například nachází muzeum subaku (Museum Subak), které je zaměřeno na pěstování rýže. V Nusa Dua je zajímavá galerie (Museum Pasifika) zahrnující obrazy o Bali nebo od balijských malířů. Kousek od Ubudu pak třeba Rumah Topeng Setia Darma, kde uvidíte různé masky, taneční kostýmy, loutky wayang a podobně. Pokud vás zajímá historie a politika, v Denpasaru se nachází muzeum prvního indonéského prezidenta (Soekarno Center). A pokud chcete něco unikátního, tak pak můžete navštívit Dream Museum Zone Bali 3 Dimensi, které je v poslední době opravdu hodně populární a fotky z jeho návštěvy už na Facebook přidal snad skoro každý z mých balijských kamarádů.

Tak co, opravdu to vypadá, že život na Bali je jen o diskotékách na Jl. Legian? Doufám, že alespoň někomu tato série článků pomohla. Pokud jste nečetli předchozí části, mrkněte níže.