Kelimutu – sopka se třemi záhadnými jezery

Milovníci sopek by při návštěvě Indonésie rozhodně neměli vynechat úchvatnou Kelimutu, která právem patří mezi hlavní klenoty ostrova Flores. Sopka vyniká nejen svými třemi jezery, ale také tím, že v nich voda čas od času mění barvu.

Ostrov Flores zažívá v posledních letech turistický boom. Není divu, nabízí toho opravdu mnoho – krásné pláže, pěkné šnorchlování, spousty malých ostrůvků vhodných pro jednodenní návštěvu, působivé vnitrozemí, přežívající animistickou kulturu, varana komodského a několik aktivních i vyhaslých sopek, z nichž nejznámější je právě Kelimutu.

V tomto článku se dozvíte víc informací o tom, jak se na sopku dostat, proč jezera mění barvy a také pár dalších tipů, která místa v okolí určitě nevynechat. Pokud plánujete svoji cestu a nenajdete tu odpovědi na své dotazy, neváhejte mi napsat.

Jak se na Kelimutu dostat

Výchozí vesničkou je Moni, do které se jednoduše dostanete z města Ende ležícího asi padesát kilometrů daleko na jižním pobřeží. Do Ende můžete přiletět letadlem. Samozřejmě můžete jet i autobusem, a to jak z Labuan Bajo na západě, tak z Maumere na východě. Nicméně cesty jsou místy dost klikaté a tento styl cestování je poměrně časově náročný.

Pokud se budete chtít dostat z letiště v Ende do Moni ještě ten den, budete pravděpodobně potřebovat auto s řidičem, což je kolem 500.000 IDR (cca 800 Kč). Pokud přespíte jednu noc v Ende, ráno můžete jet autobusem přibližně za 35.000 IDR (necelých 60 Kč) nebo si zkusit domluvit sdílené auto (poptejte se v hotelu v Ende na travel) za 40 – 50.000 IDR (65 – 80 Kč). Cesta autobusem může trvat i čtyři hodiny, sdíleným autem asi dvě a půl.  

V Moni se ubytujete a nad ránem vyrazíte na Kelimutu. Někteří lidé se nechají odvést tam i zpět, někteří jdou z Moni pěšky. Vhodnou alternativou je zaplatit si ojek (moto-taxi), který si domluvíte mezi místními, nechat se vyvést nahoru a zpátky se projít. Strávíte tak procházkou příjemné dopoledne. Z Moni ke vstupní bráně je to přibližně šest kilometrů.

Pár tipů

• V Moni si rezervujte ubytování dopředu – pokud přijedete na blind pozdě večer, může být většina hotýlků plně obsazená.
• Nejvhodnější čas na návštěvu je v období sucha, tedy přibližně od konce května do konce září.
• Samozřejmě můžete na sopku kdykoli během dne, ale stejně jako při ostatních výstupech uděláte nejlépe, když půjdete na východ slunce. Užijete si ten nejkrásnější výhled a pravděpodobně také to nejlepší počasí z celého dne.
• Nahoře bývá chladno, proto si nezapomeňte větrovku a delší kalhoty.
• Pevná obuv je samozřejmě vhodnější, ale není nezbytná. Ten kousek, který půjdete pěšky od parkoviště, se dá zvládnout v pohodě i v sandálech. Zapomeňte ale na předsudky a vezměte si ponožky.
• Naplánujte si návštěvu mimo víkend a státní svátky – vyhnete se davům a zaplatíte nižší vstupné.
• Vstupné pro cizince je 150.000 IDR nebo 11 USD ve všední den a 225.000 IDR nebo 16 USD o víkendech a ve státní svátky (v r. 2019).

Jak je možné, že jezera mění barvy?

Jezero Atapolo změnilo za posledních sto let svou barvu celkem čtyřiačtyřicetkrát. Ale i další dvě jezera svou barvu čas od času mění. V roce 2010 byla dvě tyrkysová a jedno tmavě hnědé, letos jedno blankytně modré, druhé tmavě modré a třetí hnědozelené. Údajně za tyto změny mohou sopečné plyny a přítomnost železa, které barví vodu do hnědých a červených odstínů. Za zelenou barvou zase mohou rostliny a bakterie (například sinice).

Každé z jezer má svůj význam. Shromažďují se v nich duše zemřelých. V Kootainuamuri jsou to duše těch, kteří zemřeli mladí. Do Atapolo, které má většinou velice tmavou barvu, přicházejí duše lidí s mnoha hříchy – hlavně těch, kteří za svého života ubližovali ostatním. A Abutu náleží těm, kteří zemřeli stářím. 

Která další místa v okolí Kelimutu nevynechat?

Jelikož se jedná o národní park, sopka není to jediné, co tu můžete vidět. Když už zaplatíte jednodenní vstupné, uděláte dobře, pokud se porozhlédnete také po okolí. V lesích můžete narazit na mnoho druhů ptáků, plazy, srnky, divočáky, orly, divoké cibetky, divoké krávy (bantengy) a další zvířata. Pokud se o faunu a floru zajímáte více, určitě navštivte místní arboretum (Taman Arboretum Kelimutu), které se nachází ve výšce 1 534 m.n.m. Má rozlohu 4,5 ha a můžete tam vidět i některé endemické druhy, například druh ptáka gerugiwa.

Za návštěvu nepochybně stojí také vodopád Murukeba či termální prameny Liasembe. V okolí se nachází také několik tradičních vesniček, kde se můžete dozvědět více o místní kultuře. Nejznámější vesničkou je pravděpodobně Wologai, kde se údajně místní usídlili už před osmi sty lety. Nachází se tu několik starých kamenů, které údajně sloužily jako základy pro tradiční dům dávných předků. Místní věří, že pokud na kámen stoupnete, začnou vás z toho svědit nohy. Podobně je tomu i ve vesničce Koanara. Pokud milujete tkané látky, navštivte vesničku Pemo.

Jestli vás baví trekking a chystáte se na Flores, určitě zvažte také aktivní sopku Egon (1 703 m), vyhaslou Inerie (2 245 m), Ranakah (2 100 m), Wai Sano (901 m) či přímořskou sopku Iya (637 m). Flores je totiž ostrovem sopečného původu a dalo by se říct, že v jeho hornatém vnitrozemí najdete sopek a nejrůznějších vrcholků jako je v lese hub po dešti.