Sedm míst, kterým se na Bali vyhnout

Bali je nádherné a není divu, že láká ročně až čtyři miliony turistů z celého světa. A to je vlastně přibližně stejně jako počet obyvatelstva na tomto ostrově. Na cizince působí zejména náboženstvím, protože hinduismus je barevný, pestrý a v jistém slova smyslu magický. Dále pak na rýžová políčka všude, kam se podíváte, a pěkné pláže. Ale stejně jako na jiné populární destinace, i na Bali dopadá negativní stránka turismu. A tady jsou místa, kde si budete připadat jako na Staromáku…

Neznalý turista, který si vezme do ruky pět let starého průvodce a začne si plánovat dovolenou, se často snaží nevynechat ta nejvíce vyzdvihovaná místa, ale už si neuvědomí, že to takhle dělá každý. Myslím si, že je mnohem důležitější užít si cestu bez stresu a bez davů dalších lidí. Taky trochu poznat místní kulturu a tradice, což se vám na těch “nejprofláknutějších” místech nepodaří. Kromě výčtu těchto míst přináším i tipy, které jsou vhodnou alternativou.

1. Pura Besakih

Chrámový komplex na svazích posvátné sopky Agung je nejsvětějším a nejdůležitějším chrámem na Bali. Je obrovský, jeho součástí je dvacet tři samostatných chrámů a svatyní. Nachází se ve výšce okolo tisíce metrů nad mořem a na internetu najdete mnoho působivých fotek, které jsou však většinou foceny brzy ráno, za ojedinělých přírodních podmínek (mlha, mrholení a podobně) bez turistů nebo během důležitých náboženských ceremonií, kdy je Besakih plný místních obyvatel v krásném modlitebním oblečení. 

Ve skutečnosti to tam však takhle nevypadá. Zaprvé, je tam doslova “přeturistováno”. Zadruhé, místní už dávno pochopili, že nejde pouze o posvátné místo, ale také o byznys, který je potřeba rozvíjet. Jsou nepříjemní, chtějí peníze na každém rohu a zdá se mi, že už si těch turistů ani neváží, protože jsou jako pečení holubi… však víte, co tím myslím.

2. Tanah Lot

Druhým chrámem, který se snažím turistům vždy rozmluvit, je Tanah Lot. Nachází se na západním pobřeží a je velice známý díky svému umístění. Je totiž postaven na skále, kterou divoce omýlají mořské vlny. Je to taky jedno z nejdůležitějších a nejposvátnějších míst a narozdíl od Besakih se tam nebudete cítit nějak zvlášť omezovaně ze strany místních. Nepanuje tam nepřátelská atmosféra a taky je to místo, kde se dá hezky procházet po útesech a nasávat magickou atmosféru. Ale musíte počítat s tím, že hlavní chrám bez turistů prostě nevyfotíte a po hlavní cestičce půjdete v davu. Naštěstí se tu dají fotit i ostatní chrámky, ale doporučovala bych zastavit se tu spíš během dne – při západu slunce je tu nejvíce turistů, a přitom většinou kvůli oblačnosti není samotný západ ani tak hezký jako třeba východ na pláži v Sanuru. 

Hezké je, že si tu za drobný poplatek (říká se tomu “povinný dar”) můžete nechat posvětit svěcenou vodou, což je základní hinduistický rituál. Dostanete na čelo trochu rýže, za ucho kytku a můžete pak vystoupat na schody u hlavního chrámu. Ale musíte tedy nejdřív projít přes promenádu stánků, kde na vás každý pokřikuje ceny v dolarech.

3. Výstup na Gunung Batur

Samotná sopka Batur není tak špatná, pokud vám nevadí, že přístupová cesta už je posledních pár let jedna velká dálnice. Na druhou stranu, to je i Rinjani na Lomboku, kterou mám osobně moc ráda. Batur je vhodný pro ty turisty, kteří by rádi vystoupali na nějakou tu sopku, ale přitom se necítí na nic náročného. Na tento vrchol totiž vyjde úplně každý. Výhled je nádherný a mnoho turistů uspokojí.

Jediné, co bych Batur vyčetla, je nemožnost najít si vlastního levného průvodce, respektive jít bez něj. Je to opět kvůli penězům, protože hinduisté jsou ve své podstatě hrozní materialisté. A nikdy nemají dost. V této oblasti je to občas i docela nebezpečné, pokud se tu budete pohybovat sami a řeknete místním, že o jejich služby nemáte zájem. Jednou mě jeden z nich chtěl shodit za jízdy z motorky, protože jsem se byla projet kolem jezera a on, v přesvědčení, že mi musí vnutit své průvodcovské služby, neunesl moje odmítnutí. A to jsem tenkrát opravdu jela do této oblasti za úplně jiným účelem.

4. Kopi luwak přímo v centru Ubudu

Když přijedete do městečka Ubud, které dříve bývalo kulturním centrem ostrova, budete omráčeni nejen působivou přírodou na jeho okrajích, ale také těmi možnostmi, které se vám tu nabízejí. Ubud je dnes už opravdu turistické místo, ale i tak sem ráda s turisty jezdím, protože je to skvělý výchozí bod pro zajímavosti nacházející se v jeho okolí. Ale jsou věci, které bych nikdy nedělala přímo v Ubudu, například bych nikdy nešla s turisty na ochutnávku kopi luwak (cibetkové kávy) na velké agrofarmy, které se pyšní obrovským billboardem. Je to prostě byznys, žádná výjimka. Zaprvé, nedostanete kvalitní kávu. Zadruhé, cibetky hodně trpí a strádají. 

Žádná z agrofarm na Bali nezachází se zvířaty tak, jak by měla. A žádná z nich vám nenabídne tu pravou cibetkovou kávu, jakou můžete sehnat na Sumatře. Logicky není možné prodávat nejdražší kávu na světě po kilech každý den. Proces přípravy je poměrně zdlouhavý – cibetka sní omezený počet bobů, chvíli to trvá, než jí to zažíváním projde a následné sušení, čištění a pražení také nějaký ten čas zabere. Navíc cibetka je zvířátko velice vybíravé a nejí všechny boby.

5. Pláž Kuta

Abych úplně nejznámější pláži na Bali nekřivdila, je to perfektní místo k vyzkoušení surfování, pokud jste naprostí začátečníci. Jsou tu ideální vlny a také zde seženete levně i surfy k půjčení a instruktory. Ale tím to tak končí. Pláž jinak moc zajímavá není. Rozhodně by neměla být jedním z těch reprezentativních míst a lákadel ostrova.

Mimochodem, věděli jste, že některé české cestovky dávají do katalogu k pobytům na Bali fotky ze Sulawesi nebo ze Sumatry? 🙂 

6. Návštěva “pravého” šamana

Poté, co se dostal do kin film Eat, pray, love (Jíst, meditovat, milovat) s Julií Roberts v hlavní roli, které na Bali navštívila starého šamana, rozmohl se trend jet na tento ostrov za účelem přírodního léčitelství. Bohužel už na tom několik rádoby-šamanů zvládlo založit podnikání. Upřímně, pro obyčejného turistu, který ani nemluví indonésky, je velice obtížné dostat se k těm pravým šamanským praktikám. Tito lidé z vás jen vytáhnou spoustu peněz. Samozřejmě platí, že víra tvá tě uzdraví, ale proč si za to nechat vyprázdnit peněženku?

7. Hon na delfíny v Lovině

V letovisku Lovina nacházejícím se na severním pobřeží ostrova je velice populární vyjíždět brzy ráno za delfíny. Nabízejí to tam snad všechny hotely. Zní to krásně, obzvlášť pro ty turisty, kteří delfína volně ve vlnách ještě nikdy neviděli. Ale bohužel se z této zábavy stal opravdový hon. Když ráno vidíte všechny ty lodě, jak vyjíždějí na širé moře, musí vám být jasné, že místní obyvatele vůbec nezajímá, jestli se to delfínům líbí nebo ne. Jde o peníze. Uvidíte jich jen pár, budou vystresovaní a vy taky, protože si mezi těmi desítkami lodí budete připadat jako na opravdovém honu.

Tento článek jsem zpracovala dohromady se svým manželem, který se na Bali přestěhoval z Jakarty už před třemi lety a provází turisty. Nebylo těžké se na těchto sedmi bodech shodnout a možná bychom jich dali dohromady ještě víc, ale upřímně – Bali je v současnosti tak turistické a tak populární, že nikdo z nás nemůže být naivní a myslet si, že jede do nějaké divočiny plné opravdových dobrodružství. Za tím holt musíme už na jiné ostrovy. I přes to však má “Ostrov Bohů” své kouzlo – chce to jen vědět, kde ho hledat. 🙂