Austrálie: Loučení se zesnulým na ostrově Tiwi

115

Pokud není neomalené nazvat to štěstím (přece jen jde o smrt člověka), měla jsem ho, když jsem na ostrovech Tiwi dorazila zrovna ve dny, kdy se tu konalo loučení se zesnulým. Muž dostal infarkt druhý den mého pobytu. I když jsem ho neměla čas poznat osobně, do kostela mě moje milá ochotná “průvodkyně” Marmalade vzala s sebou.

Jsem z Indonésie zvyklá na poklidný způsob pohřbívání. Na Bali můžete vidět jen pár zúčastněných, kteří dají svým citům volný průběh. A ačkoli já jsem na ostrově Bathurst měla možnost shlédnout jen loučení a ne samotný pohřeb, reakce lidí byly úplně odlišné než ve zmiňované Indonésii.

Muž zemřel ráno a sešlost se konala ve tři hodiny odpoledne. Tělo bylo přeneseno do kostela a v tlustém igelitovém obalu uloženo na železnou postel. Postupně začali na místo přicházet lidé. Marmalade mě usadila do první řady na zem a šla se se svým přítelem rozloučit. Klekla si k lůžku, položila hlavu na jeho hruď a začala hlasitě plakat a naříkat. Ostatní, kteří měli v plánu udělat to samé, se rozestoupili do kruhu kolem postele a prováděli krokodýlí tanec, který spočívá v podupávání střídavě levou a pravou nohou v mírném předklonu a také pohybem rukou kolem těla v rytmu zpívané písně.

Postupně se přibližovali k posteli a nakonec zaujali stejnou pozici jako Marmalade. Ta předala kondolenci blízkým pozůstalým, kteří stáli u nebožtíkovy hlavy, a zaujala místo mezi lidmi sedícími okolo. 

Tento rituál zopakoval každý, kdo zesnulého znal. Děti tomu byly ušetřeny. Občas se objevil někdo, kdo byl natolik zhrzený smrtí svého blízkého, že přišel kondolovat bez tance a s cihlou, či jiným těžkým předmětem, v ruce, kterou pak mrtvé tělo několikrát udeřil a ve svých slovech jej proklel za to, že si jej dovolil opustit tak náhle. 

Musím přiznat, že tyto okamžiky už na mě byly příliš silné. Hlasitý řev a pláč, peroucí se pozůstalí a naříkající děti, které jsou moc malé, než aby tuto situaci mohly chápat.

Za doprovodu dvou policejních aut se lidé pěšky vydali na letiště, protože muž měl být převezen do Darwinu na pitvu. Truchlící šli za autem vezoucím tělo a na letišti se pak ještě znovu s pláčem loučili, než letadlo nastartovalo a odletělo. Poté už se dav rozešel domů a všechny emoce se rázem vytratily. 

Přišlo mi velice hloupé průběh loučení fotit, a tak jsem pouze potají natočila video, ale nepřijde mi etické ho dávat sem na web, navíc, když nemám souhlas. A tak, pokud by někdo z vás projevil zájem, můžu mu video poslat alespoň emailem.