Nikolas Stejně jako křesťané oslavují narození Ježíše Krista, i muslimové pojali narozeniny proroka Mohameda jako důležitý svátek. Datum je pohyblivé a teď naposledy připadl měsíc rabí al-awal na přelom listopadu a prosince. Oslavy jsou vskutku zajímavé. Mimo jiné při nich také narazíte na “stromky” ozdobené vejci. A na malé děti, kterým se při této příležitosti poprvé stříhají vlásky.
Já jsem se vydala do města Negara, které se nachází na západní části Bali. Tam totiž žije početná komunita muslimů, původem ze sousedního ostrova Jáva. Jedná se o islámský svátek, ale tradice jsou v každé oblasti mírně odlišné. Maulid, nebo také mawlid, je znám pod mnoha lokálními názvy. V Acehu na západním cípu Sumatry se používá označení molôd, na Jávě mulud, v oblasti Sunda (západní Jáva) muludan a v malajských komunitách pak maulidur. Oslavy se mohou konat během celého měsíce.
Ačkoli se jedná o prorokovy narozeniny, slaví se v době, kdy Mohamed zemřel. To bylo dvanáctý den třetího měsíce islámského kalendáře, který má celkem o 11 dní méně než kalendář gregoriánský. Logicky tak každým rokem přichází maulid dříve než v roce předchozím. Je zajímavé, že se podle některých islamologů údajně narodil i zemřel ve stejný den v roce. Není to však informace, která musí být zaručeně pravdivá, jelikož se nedá přesně dohledat.
Prorok Mohamed se narodil pravděpodobně v roce 570 v arabském městě Mekka a zemřel v roce 632 v Medíně. Je považován za následovatele mnoha dalších proroků (Adama, Noa, Abraháma, Mojžíše, Jeremiáše, Ježíše), ale je braný za toho posledního, který celou tuhle dlouhou cestu vývojem islámu uzavírá.
Projev vděčnosti
Hlavní myšlenkou těchto oslav je poděkování bohu za to, že lidu seslal svaté písmo a předal tyto informace právě proroku Mohamedovi, který je následně mohl šířit dál. Indonésané v tento čas recitují texty z Koránu, společně se modlí a konají se také různé proslovy či kázání v mešitách o výše zmíněném tématu.
V některých částech Indonésie, zejména na střední Jávě, se také zpívají písně, respektive se recituje speciální poezie, které se říká barzanzi. To je styl náboženské zpívané poezie, vyprávějící o Mohamedově životě (ukázka zde). Pořádají se také různé průvody či karnevaly – ale o tom snad až jindy. Děti obvykle dostávají peníze nebo sladkosti, ať už od rodičů doma v podobě dárečků, nebo v rámci milých soutěží, kdy se mezi shluk nadšených dětí vhodí hrst drobných či bonbónů a děti se snaží sebrat co největší množství.
Nejzajímavější částí je však tradice stříhání vlásků novorozencům či batolatům. Jedná se o první stříhání, což má samozřejmě svoji symboliku, jak zmíním níže.
Vajíčkový strom
Rodina takového dítěte vytvoří strom, který se ověsí spoustou vajec. Naše malá Amira měla na jejím stromku něco málo přes sto vajec. Ty se zabalí do papíru a následně, po skončení akce se rozdají mezi všechny zúčastněné. Někdy se nemusí jednat o strom, ale vajíčka se nesou v obrovské míse. Záleží na konkrétní oblasti. Také není povinnost, aby každá rodina, která nechá své dítě ostříhat, tento „dar” nabídla.
Proč zrovna vejce? Většina Indonésanů na tuhle otázku sama nezná odpověď. Prý se jedná o tradici, která se prostě udržuje. Ve skutečnosti jde ale o to, že vejce symbolizuje život (mimochodem, tohle je i jedno z vysvětlení, proč dáváme vajíčka během Velikonoc). V Koránu se píše: „Ty dáváš přejít noci v den a dáváš přejít dni v noc, Ty dáváš vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze živého a uštědřuješ, komu chceš, bez počítání.“ (3:27) To vlastně znamená, že si musíme být vědomi toho, že náš život začíná i končí. Vejce představuje tři stádia života – skořápka symbolizuje narození, bílek život a žloutek smrt. Mluví se také o tom, že vejce byla v době proroka Mohameda servírována lidem, kteří se cítili oslabeni. Už tehdy totiž věděli, že vejce obsahuje bílkoviny a vitamín B. Nejedná se jen o symbol zrození, ale kulatý tvar představuje svět, na kterém se nachází život. Jiný výklad zase říká, že bílek znamená čistotu a žloutek vznešenost.
Tento strom se vytváří z umělých materiálů, vyrábějí ho lidé přímo doma a většinou jeho příprava zabere jeden až dva dny. Vejce, která se na něj věší, jsou předem uvařená. Lepší je použít kachní vejce, avšak ne pro každého jsou cenově dostupná, navíc v takovém množství. A tak lidé většinou volí jen ta slepičí, ale snaží se vybírat taková, která jsou kvalitní a koupená od někoho, koho znají osobně.
Jak jsem tradici zažila já
Událost se koná v první polovině prosince, večer po modlitbě isya (iša), což je poslední z pěti povinných denních modliteb. Nejdříve se scházejí ženy, které začínají připravovat jídlo. Není to žádná legrace, protože se odhaduje kolem šedesáti až sedmdesáti hostů. Celá tato iniciativa pochází od mešity, vedle které se na volném prostranství, pouze pod přistavěným stanem, událost koná. Peníze na konání této akce mešita vybrala od lidí, kteří do ní pravidelně docházejí a byli ochotni něco přispět.
Postupně se schází lidé z okolí. Většina z nich na tištěnou či elektronickou pozvánku, ale ti, kteří bydlí v blízkosti místa konání, ví o události spíše právě z mešity, kterou pravidelně navštěvují. Začíná se společnou modlitbou. Muži usedají v oddělené části od žen, všichni dostávají vodu, kávu a nějaké koláčky. A společně pod vedením imáma se modlí za proroka.
Poté následuje uvolněnější část večera. Za doprovodu hudby přicházejí otcové s dětmi k několika mužům, kteří mají ve vesnici významné postavení. Jsou to převážně imámové a náboženští učenci. Některým dětem se to nelíbí a pláčou, ale jiné jsou naopak hodné a v klidu. Celý proces trvá jen necelou minutu, poté přichází na řadu další dítě. Všichni přihlížející se nesmírně baví, rodiny stříhaných dětí jsou nadšené a hrdé na své potomky.
Vlásky se stříhají, protože je to stará tradice ještě z dob proroka Mohameda, kdy se prý takhle poprvé ustřižené vlasy vážily a byly vyplaceny stříbrem nebo zlatem. Kdoví, co je na tom pravdy. Každopádně v současnosti už se neváží a tento zvyk se udržuje jako symbolický akt, při kterém se vzdá hold právě proroku Mohamedovi. Dříve se dětem vlasy k tomuto účelu poprvé stříhaly ve věku sedmi let, dnes se to dělá kdykoli, ale většinou se jedná o velmi malé děti, miminka a batolata. Je také důležité zmínit, že se nejedná o kompletní ostříhání, je to jen symbolický akt a stačí vzít opravdu jen jeden pramen.
Celkem je tu asi patnáct dětí. Nejmladšímu je jen pár měsíců, nejstaršímu asi rok a půl. Když toto kolečko skončí, vlasy se prostě vyhodí do koše a začíná se roznášet jídlo. Každý ze zúčastněných dostává rýži se zeleninou a vejcem. Někteří rychle dojedí a jdou rovnou domů. Jiní si ještě nějakou chvíli povídají se známými a sousedy.
Rozhodně se jedná o zajímavé oslavy, které člověku ze západních zemí ukážou zase něco nového a přiblíží toto náboženství. Celá akce probíhá v klidu a lidé se baví. Já jsem zde popsala, jak probíhal maulid v oblasti Negara na Bali, kde se většina obyvatel hlásí k hinduismu. Tyto muslimské komunity jsou převážně ze sousední Jávy a mnoho z nich se hlásí k velice zajímavé verzi islámu, které se říká kejawen. Ta míchá hinduistické, buddhistické a islámské tradice, objevují se i prvky animismu. Lidé často věří také na přírodní síly a na bílou i černou magii).
V každé oblasti jsou zvyky jiné, takže třeba na západní Jávě u Sundánců se dary v podobě vajec vůbec neobjevují. V některých částech Jávy se pro změnu zase obětuje koza.
Informace jsem kromě rozhovorů čerpala taky z těchto zdrojů:
GADE, Anna M. Perfection makes practice: learning, emotion, and the recited Qurʼān in Indonesia. Honolulu: University of Hawai’i Press, c2004. ISBN 0-8248-2599-3.
Aldy, ed. Maulid Telur dan Pisang. Tribun Timur [online]. Makassar, Jumat, 10 Januari 2014 [cit. 2018-01-24]. Dostupné z: http://makassar.tribunnews.com/2014/01/10/maulid-telur-dan-pisang
Ahoj měla bych na tebe pár dotazů, ale nejde mi najít tvůj…