Austrálie: Příběhy z Tiwi

130

Mám opravdu ráda folklór a nejradši ze všeho, pokud mi příběh vypráví někdo místní. V Austrálii se toho ujal Anthony (kterému patří velký dík) a ochotně mi vysvětlil hned několik nejoblíbenějších tiwi pověstí. Vyšlo prý několik knih, ve kterých jsou sesbírané, ale žádnou jsem nesehnala. Anthony ale říkal, že na ostrovech se stejně tyto vyprávění předávají stále jen ústně, z generace na generaci. A tak, jak si je pamatoval od své mámy a babičky, si je můžete přečíst i vy.

O chlupatých mužích (Hairy men)

Lidé věří, že pokud člověk vstoupí do lesa a zůstane tam dlouho, začne ztrácet svoji pozitivní energii a vstoupí do něj zlí duchové, kteří navždy změní nejen jeho charakter, ale i vzhled. Jednoho dne do lesa zabloudili lovci a ztratili se. Postupně se z nich staly příšery – narostly jim dlouhé drápy, těla zchlupatěla a oči se zakalily. Tito hairy men jsou stále velice hladoví, a tak čas od času vycházejí z lesa ven a chytají lidi, kteří nemají sami sebe moc pod kontrolou (děti, opilci, nemocní). Chodí mezi osmou večerní a čtvrtou ranní.

Jednou, když se rozhodli unést malé dítě, jeho otec je při tom přistihl a snažil se ho zachránit. Hairy men jej ale zle poškrábali a on nebyl schopný svému dítěti pomoci. Nedokázal se ale smířit s tím, že by jej navždy ztratil a rozhodl se jej najít. Všichni mu tvrdili, že se má dívat po stromech, protože tyto příšery rádi hrají na schovávanou v korunách, což tiwi lidé vědí z vyprávění a maleb od svých předků. Ale otec na ně nedal a byl si jistý, že musí hledat uvnitř kmene. Našel strom, porazil ho a uvnitř opravdu uviděl kosti jeho dítěte. Od té doby, když se v Tiwi někdo ztratí, zejména dítě, porazí se strom. 

Ďábelský kámen (Devil stone)

Povídá se, že v lesích žije ďábel, velmi zlé stvoření, které těží z lidské slabosti. Vlastní nevelký kámen rudé barvy, díky němuž láká osoby, které nejsou vnitřně úplně srovnané se sebou a svým životem. Protože jen ti vidí krásu tohoto kamene. Bohatství, lesk… Když jej takový člověk najde, vezme si ho k sobě a pak se jej už není schopný vzdát. První den, kdy se objeví nový vlastník, ho ďábel sleduje z lesa. Druhý den už je u vesnice, třetí den před domem. Pořád vlastníka sleduje. Ten začne v tyto dny už blouznit a čím déle u sebe kámen má, tím více je šílený. Pak už je těžké se jej vzdát. Sedmý den pak ďábel stojí v jeho těsné blízkosti a zabije ho. Lidé vědí o jedné ženě, které pomohli se kamene vzdát, ale ta už navždy zůstala šílená.

Pták Wayayi (Wayayi bird)

Žena, která nemohla mít vlastní děti, zešílela a změnila se v ptáka, který je na první pohled velice hezký. Je šedý, má žlutou hlavičku a tenké nohy. Krade cizí děti a stále pláče, stejně jako stále pláčou i tito ptáci, protože nemůže mít vlastní. Ty cizí odnáší do buše. Nikdy pak nikdo neuvidí své dítě znovu, nikdo neví, co se s nimi v lese děje. Narozdíl od hairy men je ale může ukrást během celého dne. Nikdy není sama, ale má kolem sebe víc těchto ptáků. Proto se k nim děti nepřibližují.