Serangan – želví (ne)ostrov

Občas najdu místo, které se mi zapíše do paměti, a už ho z ní nemůžu dostat. Přesně takový je Serangan. Kdysi ostrov v těsné blízkosti Bali, dnes jeho součástí. Přezdívá se ostrovem želvím, ale myslím, že posledního takového návštěvníka tam lidé mohli vidět buď hodně dávno, nebo vlastně nikdy.

Když jsem se na něj poprvé dostala a projížděla po špatných prašných cestách, byla jsem překvapená, co všechno je možné na Bali objevit. Jakoby o něm turisti ani nevěděli. A přitom je tak krásný. Připomíná Nusa Penidu, protože je vyprahlý a kromě pár stromů a stád krav na něm vlastně není vůbec nic. A to je to hezké. U pláže se nachází pár jednoduchých dřevěných domků, ve kterých bydlí místní rybáři. Sarif mi vyprávěl, že jsou to Bugisané ze Sulawesi, kteří se sem přestěhovali. Moc toho prý k životu nepotřebují, a tak se není čemu divit, že žijí velice skromně. Netušila jsem, že na Bali je ještě místo, kde lidé žijí takhle. Jako bych stála na úplně jiném konci Indonésie.

 

Když chcete na „ostrov“, musíte zaplatit drobný poplatek za vjezd u jedné ze dvou hlavních bran. Poté projedete kolem řeky a pár nevěstinců (pravdě nevíme to jistě, ale názvy jako „Nová sladká kavárna“, dívky posedávající večer před vchodem a drahá auta, která sem přijíždějí, mluví za vše) a dostanete se až na samý konec světa. Na opuštěnou část Bali. Nachází se tu malá hezká pláž, kde občas můžete zahlédnout nějakého toho turistu, ale ještě jsem nepřišla na to, jak se tam takový obyčejný baťůžkář ocitne. V průvodci toho o Serangan mnoho není a v tom mém (edice Rouge Guide) od ostrova turisty spíše odrazují se slovy, že tu prostě kromě odpadků nic není. Odpadky jsem neviděla. Jinak mají pravdu. Ale to je přece skvělé vyhnout se přelidněným plážím, no ne?

Voda je průzračná a trochu studená, takže příjemně osvěží. Pláž je písečná, ale nachází se na ní mnoho vyplavených korálů a oblázků. Z obou stran je ohraničena kamenitou zdí a s výhledem na Nusa Penidu to tu opravdu vypadá hezky a poklidně. Jedná se ale o nejrušnější část Seranganu. Po levé straně od pláže se dá malou cestičkou dojet k místu, které připomíná Evropu. Nachází se tam malé jezero (nebo rybník, dalo by se říct) a kolem něj jehličnaté stromy. Kdyby za ním nebyl výhled na moře, asi bych i věřila, že jsem někde doma.

Zde tráví indonéské rodinky čas pikniky a během ramadánu tu bylo mnoho muslimů, kteří jen tak leželi, pozorovali vodu a odpočívali. Pokud se pokračuje dále po cestičce (která vede mezi jezerem a mořem), dá se dostat k další malé pláži.