Na Nusa Penidu jsem se vydala už potřetí, ale konečně se mi podařilo prozkoumat ji takovým stylem, jakým jsem si to přála už poprvé. Tento relativně malý ostrov je ještě stále nedotčený turisty. Téměř nedotčený. Jen v jeho západní části je česká potápěčská základna, která hostí mnoho českých i dalších turistů, ale ti zase tolik necestují. Na severním pobřeží se trochu začínají rozvíjet hotely a restaurace, ale pokud na jihu ostrova narazíte na jiného bělocha, je to spíš k podivu.
Na Nusa Penidu jsem se vydala už potřetí, ale konečně se mi podařilo prozkoumat ji takovým stylem, jakým jsem si to přála už poprvé. Tento relativně malý ostrov je ještě stále nedotčený turisty. Téměř nedotčený. Jen v jeho západní části je česká potápěčská základna, která hostí mnoho českých i dalších turistů, ale ti zase tolik necestují. Na severním pobřeží se trochu začínají rozvíjet hotely a restaurace, ale pokud na jihu ostrova narazíte na jiného bělocha, je to spíš k podivu.
2 komentáře
Ta poslední věta platí všude. Ne jen Penidě, ale i u nás doma. Je potřeba se jen zastavit v tom překotném žití a dívat se kolem sebe.
Chudčice 43.
Souhlasím s Tvým fanouškem Frantou.
Dnes jsem byla v lese na houbách. Chodím si tak po lese a najednou jsem se lekla. V lese bylo naprosté ticho. Nic a nikdo nevydal ani hlásek. Bylo to divné a tajuplné. V Indonésii jsem ticho nezažila. Nevím, zda je to tím, že tam není, nebo jsem neměla čas ho slyšet.