Indonéské stříbro

348

Indonésie je kulturně velmi bohatou zemí. Místní lidé mají od nepaměti talent na umělecká řemesla, mezi která patří také stříbrnictví. Krásné stříbrné výrobky seženete téměř po celém souostroví, ale některé oblasti si ze zpracování tohoto kovu vypěstovaly svou dlouhověkou tradici.

Stříbro bylo jedním z prvních kovů využívaných lidmi. Bylo známé už čtyři tisíce let před naším letopočtem. Postupně se stávalo více a více populárním. Vyráběly se z něj nejen šperky, ale také mince a nejrůznější předměty do domu.

Ačkoli se v Indonésii na několika místech těží, největší stříbrná ložiska se nacházejí v Mexiku a několika jihoamerických státech. V Indonésii je jeho hlavním zdrojem Papua, kde se nachází největší zlatý důl na světě (Grasberg, Tembagapura) a kromě zlata dává také měď a stříbro. Kromě toho se stříbro získává také na Západní Sumbawě, u západojávských měst Tasikmalaya a Jampang, v Bengkulu, Riau a Acehu na Sumatře a dalších místech.

Trocha historie

Znalost zpracování kovů se do souostroví dostala v době bronzové z oblasti jižní Číny a jihovýchodní Asie. V prvním tisíciletí našeho letopočtu už se na Jávě používalo stříbro i zlato k výrobě vysoce uměleckých šperků. Javánci jsou známí svojí zručností a pečlivostí – ať už se jedná o výrobu šperků, batikované látky nebo dřevořezbu. Není divu, že se javánští a balijští stříbrníci pustili do práce a postupně tak vytvořili své vlastní rukopisy.

Javánské stříbrné šperky jsou většinou hladké, jednoduché a působí čistě, často jsou motivy různě propletené. Oproti tomu ty balijské často využívají techniky pokládání maličkých kuliček do geometrických vzorů. Stříbrníci na střední Jávě

Když pojedete do Yogyakarty na Střední Jávě, určitě byste neměli vynechat zastávku v některé z mnoha dílen, které se tu nacházejí. Většinu z nich naleznete ve stejnojmenném městě, respektive v jeho městské části Kotagede.

Pořádně se ale o stříbrnictví jako uměleckém řemeslu na v oblasti Yogyakarty můžeme bavit až od třicátých let minulého století. V té době už o stříbro nebyl takový zájem a poptávka klesala. Bylo to tím, že šlechta vlivem koloniální vlády přišla o majetky a nemohla si dovolit luxusní zboží. Právě v roce 1930 se ale manželka guvernéra, jistá Holanďanka jménem Mary Agnes van Gesseler Verschuir-Pownall, rozhodla oživit ono krásné řemeslo. Inspirovala se postupem v Kambodži, kde se řemeslníci naučili tvořit speciálně pro západní, zejména evropský trh. Založila nadaci a výrazně pomohla tomu, že se yogyakartské stříbro zpopularizovalo a začali jej kupovat cizinci. (zdroj)

Když navštívíte některý z místních obchůdků, dozvíte se také mnoho zajímavých informací o výrobě jako takové. Uvidíte řemeslníky při práci a budete si také moci nějaký hezký kousek koupit.

Příklady takových výrobků najdete zde a zde.

Balijská “kuličková” technika

Technika používaná na Bali se nazývá jawan. Místní výrobci zdobí své šperky miniaturními kuličkami a tvoří z nich celé obrazce. Často doplňují stříbro drahými kameny. Kuličky na hladkém podkladu dobře vyniknou, protože podklad je tmavý, někdy až černý. Nám by přišel takový šperk zašlý, ale u balijské techniky je tento efekt přímo žádoucí.

Na Bali je stříbrem a zlatem vyhlášená zejména vesnice Celuk.

Příklady takových výrobků najdete zde a zde.

Význam stříbra v náboženství

Většina obyvatel na Jávě vyznává islám. Na Bali jsou pro změnu hinduisté. U muslimů nemá stříbro konkrétní význam, ale je populární. V posledních letech se prý dobře prodávají zejména motivy inspirované súfismem – mozaiky, arabská písmena (často zobrazující některé ze jmen a atributů Alláhových) a například také červená barva na drahých kamenech, protože červená symbolizuje  v súfismu vášeň. Stříbro mohou nosit ženy i muži, ale výrazné šperky by údajně měli nosit jen muži.

Hinduisté věří, že stříbrná barva povzbuzuje, odstraňuje negativní myšlení a přináší měsíční magii. Obecně se váže k duchovnu. Žena by podle balijského hinduismu neměla stříbrné šperky nosit, pokud se nechce stát vdovou.

Je skvělé přivést si z dovolené v Indonésii malý šperk místo klasických suvenýrů. Po levnějších kouscích se můžete podívat na některých tržištích, kde se prodávají nejrůznější cetky. Pro ty kvalitnější si ale raději zajeďte do nějakého kamenného obchodu.