Zatmění Slunce: Když v Indonésii zmizí den 2/2

V prvním článku na téma zatmění Slunce jsem se věnovala Bali a hinduistické mytologii. Mohli jste si přečíst mýtus o obrovi, který chtěl spolknout bohyni Měsíce a boha Slunce. Dnes se zaměřím na muslimskou část obyvatelstva, která také bere zatmění jako výjimečnou událost. Navíc pokud jde o muslimy žijící na Bali, kde zrovna v tuto dobu platí zákaz vycházení.

Zatímco Balijci by podle legendy měli během tohoto přírodního jevu dělat co největší hluk, aby tím zachránili své bohy, muslimové tráví tento čas v klidu a tichu, společnými modlitbami. Důvod, proč jsem se rozhodla napsat pár slov také o významu v islámu, je ten, že Indonésie je země, ve které pospolu žijí vyznavači oficiálně šesti různých světových náboženství. Ačkoli Bali je jediným hinduistickým ostrovem v zemi, stále více se na něm rozrůstá i muslimská komunita. Nejde o nic nového, takže v současnosti na Bali najdete mnoho mešit a ženy v šátku potkáte téměř na každém rohu. Bylo tedy velice zajímavé sledovat tady situaci, kdy hinduisté musí zůstat doma, ale muslimové by rádi šli do mešity na společnou modlitbu.

I když jsem už v předchozím článku (a více si také můžete přečíst v tady) vysvětlovala, že během balijského nového roku Nyepi platí na celém ostrově zákaz vycházení, ještě jednou stručně vysvětlím, co to vlastně znamená. Říká se, že během tohoto dne se nad ostrovem prohánějí zlí duchové, kteří jsou naštvaní, protože se je noc předtím (ogoh-ogoh) pokusili lidé vyhnat pryč. Proto jsou místní obyvatelé celý den zavření doma, modlí se, nepoužívají elektřinu a jsou v naprosté tichosti. Ven smí jen speciální hlídka pecalang a tento zákaz platí pro všechny obyvatele i návštěvníky ostrova bez ohledu na náboženství a původ.

Jenže – co když zrovna na tento den vyjde zatmění Slunce a místní muslimové by rádi do mešity? Jak to vlastně v tom islámu je a co vše to pro věřící obnáší?

Nejdříve je asi třeba vysvětlit, že muslim se běžně modlí pětkrát denně. První modlitba probíhá před východem Slunce, druhá pak v poledne, třetí odpoledne, čtvrtá před západem Slunce a poslední večer. Pokud chce, může se modlit vícekrát, ale není to povinné. Jednou z takových nepovinných modliteb je i modlitba při zatmění Slunce.

V Koránu toho o zatmění psáno moc není. Ale mluví se o tomto jevu v souvislosti s prorokem Mohamedem. Když totiž zemřel jeho syn Ibrahím, nastalo zatmění Slunce a lidé to pochopili tak, že mu chce bůh projevit soustrast. Ale Mohamed tehdy prý odvětil, že k zatmění Slunce a Měsíce nedochází kvůli tomu, že někdo zemřel nebo se narodil. Jsou to znamení Boží a pokud je člověk spatří, měl by se jít modlit. ^zdroj

Avšak stejně jako většina informací a rad, které islám uvádí, i tato modlitba má svou logiku. Jde totiž o to, že pokud se člověk během zatmění bude modlit, nedostane se mu prostor na to, aby tento jev sledoval. Dřív nebyly takové vychytávky jako dnes, díky kterým je možné dívat se přímo na nebe bez poškození zraku, a tak bylo lepší odvrátit pohled jinam.

A možná právě proto nejde o nic závažného, většina místních muslimů nebere tuto modlitbu jako něco, co bezprostředně musí udělat. Ostatně – je jich tu mnoho, kteří se nemodlí pravidelně ani tak. Můj kamarád Sarif (muslim z ostrova Sulawesi) tu měl zrovna v tuto dobu na návštěvě svoji rodinu. Ale raději vyšli na dvorek a sledovali onen přírodní úkaz na obloze, než aby věnovali čas modlitbě. A to je přitom Sarif člověk, který nevynechá žádnou z těch pěti denně, ani kdyby se hýbat nemohl.

Jak to tedy proběhlo na Bali? 

Podle tohoto článku měli tedy muslimové na Bali výjimku, která jim povolovala opustit ráno (zatmění proběhlo mezi sedmou a osmou ranní) své domy a vyrazit do mešity, kde se všichni společně pomodlili (samozřejmě bez předchozího svolávání, azánu, aby se nerušil onen klid) a ihned po ukončení se pak v doprovodu pecalang museli vrátit domů a po zbytek dne už nevycházet.

Místa, na kterých to takhle mohlo proběhnout, byla už dopředu stanovena a jednalo se především o oblasti, kde žijí větší muslimské komunity. Po modlitbě probíhala ještě kázání, která však musela být bez použití reproduktorů, aby nerušila. Oficiálně bylo i muslimům doporučeno, aby vyšli ven pouze v oblečení, které je jednoduše identifikuje jako muslimy (pokrývka hlavy peci, šátek, sarong místo kalhot) – aby byli hned poznáni a nemuseli ji zástupci pecalang kontrolovat.

Jak je vidět, mírumilovnou cestou a dohodou to jde. Jak se píše i v článku, muslimové sami říkají, že tady na Bali žijí s hinduisty v harmonii, kterou nechtějí rozbít.

P.S. Obě fotky jsou z webu Daily Moslem, jelikož já jsem byla celý den poctivě zavřená uvnitř domu, abych neporušovala místní pravidla.