O královně jižních moří

Indonéská kultura je silně protkaná nejrůznějšími mýty, legendami a nadpřirozenými bytostmi. Nejzajímavější ale je, že většina místních obyvatel tomu všemu dodnes věří. Jednou z bytostí, ke které mají Indonésané obzvlášť velkou úctu a respekt, je Nyi Roro Kidul, královna jižních moří.

Nyi Roro Kidul je známá po celé Indonésii, ale důležitou roli hraje převážně pro Javánce a Balijce. Po celém jižním pobřeží Jávy najdete pláže, které mají s touto královnou spojitost. Nyi Roro Kidul je vyobrazována jako krásná mladá žena v zelených šatech. Někdy se jí říká také Kanjeng Ratu Kidul, ale podle některých teorií jde o dva odlišné příběhy, které se jen hodně podobají. 

Legendy

Je těžké vybrat jednu konkrétní legendu, protože v každé oblasti se ke královně jižních moří váže trochu jiný příběh. Sundánci tvrdí, že Nyi Roro Kidul byla princeznou v království Pajajaran na západní Jávě. Ve všech příbězích jde o ukřivděnou mladou dívku, která byla sice velice krásná, ale musela čelit nejrůznějším problémům a úskalím. Do moře ji buď někdo hodil, nebo tam skočila sama. Často se také vypráví, že trpěla leprou, a když se chtěla zkusit nechat uzdravit slanou vodou z oceánu, pohltila ji velká vlna a dívka zmizela beze stopy.

Všechny legendy však mají jedno společné – dívka milovala zelenou barvu, všechny její šaty byly zelené. Ten, kdo se na pláže na jižním pobřeží vydá v této barvě oblečení, bude pohlcen mořem a Nyi Roro Kidul ho pojme za svého poddaného či otroka. Tohle pravidlo ale bývá opravdu dodržováno a místní by si na sebe nic zeleného jen tak nevzali. Tvrdí, že už mnoho lidí kvůli této chybě v jižních mořích zmizelo nebo zemřelo.

Má to však logické vysvětlení – vlny jsou zde opravdu velké, proudy silné a ten, kdo není úplně zdatný plavec, těmto přírodním podmínkám snadno podlehne. Protože je moře mírně zbarvené do zelena, člověk v takovém oděvu (nesmíme zapomenout, že Javánci se koupou převážně zahalení) není ve vodě na první pohled vidět a nikdo mu tedy nemůže včas pomoci.

Kde poznat onu tajemnou atmosféru

Po pravdě, my Evropané jsme vůči podobným historkám a legendám už vcelku imunní, protože nevěříme na nic, co se nedá racionálně objasnit. Proto je pro nás docela těžké poddat se energii, kterou místní na některých místech cítí. Ale pokud byste to i tak chtěli zkusit, popřípadě vás zajímá, na která místa se Indonésané vydávají s nejistotou, vybrala jsem několik nejznámějších pláží na Jávě a Bali, které mají s Nyi Roro Kidul určitou spojitost.

Pokud začneme od západu, nejblíže k hlavnímu městu je pláž Pelabuhan Ratu. Stejně jako na jiných jižních plážích, i tady jsou velké a často nebezpečné vlny a silné proudy. Ačkoli je tato pláž na (převážně lokální) turisty už zvyklá, místní ještě stále věří, že se musí dodržovat různá pravidla. Kromě zákazu nošení zelené barvy se například nesmí ani hvízdat směrem k moři. Nejznámější pláží je Parangtritis pod městem Yogyakarta, která je mimo jiné moc krásná a kromě víkendů tu turistů moc nebývá. Yogyakartský sultán se sem vydává jednou ročně a provádí rituál arung sesaji, který se dodržuje už od osmnáctého století, kdy byl u vlády sultán Hamengkubuwono I. Při tomto rituálu, který připomíná jednotu celého vesmíru a spojení lidí a planety, se do moře posílají obětiny, které mají Nyi Roro Kidul potěšit a uklidnit.

Kousek dál, u Wonogiri, se nachází pláž Sembukan, což je údajně místo, které královna využívala pro setkání s královskými delegacemi ze Surakarty, známější pod názvem Solo. Blízko města Malang můžete navštívit pláž Ngliyep, kde se také koná rituál posílání obětin do moře (labuhan), a to vždy čtrnáctý den třetího měsíce (Rabi’ al-awwal) podle muslimského kalendáře. Lidé věří, že díky darům se královna opět na čas uklidní.

Mnoho procesí je vidět také na pláži Watu Ulo v Jember, protože místní tvrdí, že pokud už se člověk s onou královnou setká, musí být silný, mít pevné zásady a nevynechat žádný z potřebných rituálů, a taky každoroční půst o délce 41 dní. Známou pláží je také Parang Kursi u Banyuwangi, která dostala svůj název podle ostré špičaté skály, která svým tvarem připomíná židli. Údajně šlo o jeden z královniných trůnů.

Na Bali se nachází chrám, ve kterém se také provádějí obřady mající za úkol uklidnit královnu jižních moří, a to na ostrově Menjangan na severním pobřeží. Tento chrám se nazývá Pura Klenting Sari.

No a na stále více populárnějším ostrově Nusa Penida se nachází chrám Segara Kidul, ve kterém je údajně jeden z posvátných vodních pramenů. Ačkoli se nachází přímo na jihu, nedá se tu vůbec mluvit o pláži, protože tahle část ostrova jsou jen samé velké útesy. Ke chrámu (nebo spíš malé svatyni) se dá sejít přibližně za dvacet minut po šílených rozbitých schodech a z malých jezírek pozorovat obrovské vlny tříštící se o skály.

To, že legenda o královně jižních moří prochází celou Jávou, je vidět například v Jakartě, kde se v západní části města nachází buddhistický chrám Di Vihara Kalyana Mitta, který je královně taky zasvěcen a visí v něm její obraz. Stejně tak i v sultánově kratonu v Yogyakartě je královnin obraz, na kterém údajně mění svoji podobu od mladé dívky až po starou ženu. Místnost, ve které je obraz umístěn, je plná písku navezeného právě z pláže Parangtritis.

Těžko říct, čemu lidé ještě opravdu věří, a co už je prostě jen promyšlený byznys. U pláže Pelabuhan Ratu je totiž hotel, ve kterém má Nyi Roro Kidul svůj vlastní pokoj (číslo 308), který jí má sloužit k odpočinku.

Lidé jí tam nosí dary a chodí se tam modlit. Na Bali v letovisku Sanur je také takový hotel, kde má královna pokoj číslo 327. Obě tato místa těží z neuvěřitelných zážitků několika lidí, kteří se do těchto pokojů podívali. Ale co je na tom opravdu pravdy, to nikdo samozřejmě nepřizná.

Ale vzpomínám si, když jsem byla s místními kamarády v muzeu věnovaném prezidentu Soekarnovi na Bali, kde je ve druhém patře taky královnin obraz, a všichni kamarádi se báli k němu přiblížit. Byl na ně hrozně zvláštní pohled, protože jsou vzdělaní a mají spoustu známých po celém světě, takže by si člověk řekl, že zrovna oni na tohle tolik věřit nebudou. Ale co, u některých věcí je lepší držet pusu a krok, na to už jsem v Indonésii přišla hodně dávno. Sama bych v zelené barvě na jižní pláže nešla, ať už jsou místní legendy pravdivé nebo ne.