Když přijedete do Diengu na střední Jávě, budete ohromeni krásným údolím, ve kterém se tato vesnice schovává. Cesta se klikatí mezi působivými terasovitými políčky se zeleninou a celou oblast střeží několik majestátních sopek. Ale tahle část ostrova v sobě skrývá mnohem víc než jen pěkné scenérie. Jak už jsem dříve psala, při návštěvě Diengu se budete cítit, jako by se tu zastavil čas. A pokud se poddáte vyprávění místních obyvatel, určitě také uznáte, že se jedná o magické místo.


Často se o Diengu mluví jako o oblasti, kde se rodí děti s výjimečnými schopnostmi. Poznáte je tak, že se jim prý samy od sebe vlásky splétají do dreadů. O tomto tématu si můžete přečíst dobrý článek na Lidé a země. Osobně jsem se totiž s těmito dětmi nesetkala, ačkoli jsem se na ně místních ptala.
A tak budu vyprávět o větší záhadě, která se udála v roce 1955. Je to událost, o které vám bude v těchto končinách vykládat mnoho starších obyvatel. Věřte nebo ne, jedna z tamějších vesnic totiž nadobro zmizela…
Vesnice Legetang, která nacházela asi dva kilometry severně od náhorní plošiny Dieng, velice prosperovala a místní obyvatelé byli soběstační hlavně díky zemědělství. Vlastně téměř vůbec nepotřebovali kontakt s okolním světem, ale to se jim také stalo osudným. Zatímco jejich hlavní předností byla pracovitost, prý se chovali tak nemorálně, až se to podepsalo na jejich osudu.
Užívali si života, každý večer se konala zábava doprovázená tradičními tanci, pili alkohol a velice často se poddávali různým rozkoším a cizoložství. Jistě mi dáte za pravdu, že ve společnosti, která je převážně muslimská, museli vypadat jako nenapravitelní hříšníci. Ve vesnici se sice nacházela jedna mešita, ale ta vůbec nesloužila k modlení, nýbrž jako místo setkávání a hraní hazardních her.


Prý se vše událo 17. dubna 1955. Ten večer se většina obyvatel opět oddávala svým běžným “nemorálním” aktivitám. Přes silný déšť a radovánky nikdo z nich nezaregistroval, že se venku děje něco neobvyklého. Celou noc prý lidé v okolních vesnicích slyšeli silné burcování, když se začala probouzet sopka Pengamun-Amun. Když vybouchla, kus jejího vrcholu se vlivem obrovského tlaku utrhl a sesunul se přímo na Legetang. Tím pohřbil všechny obyvatele a místo srovnal se zemí tak, jako by tam nikdy žádná vesnice nebyla.
Dodnes je velkou záhadou, jak se mohl kus sopky takhle sesunout, lépe řečeno přesunout, na vesnici, protože to technicky kvůli vzdálenosti a energii, která by k tomu byla potřeba, není možné. Lidé z Diengu vyprávějí, že to vše byl čin od Boha, který se prostě rozhodl skoncovat z oním nemravným místem. Dnes je na tomto místě, kde vesnice údajně stála, jen kopec a kromě památníků připomínající tuto událost nejsou vidět žádné známky dřívějšího osídlení. Ale starší obyvatelé si Legetang pamatují a staré mapy z první poloviny 20. století také dokazují, že se zde vesnice nacházela.
Na pamětní desce se píše: “Tento památník připomíná úmrtí 332 obyvatel vesnice Legetang a 19 osob z okolí, kteří se stali oběťmi sesuvu při erupci sopky Pengamun-Amun 16./17. 4. 1955.”
Ať je to jak chce, jedná se o jednu z největších záhad na Jávě. A místní obyvatelé tomu věří, což mělo samozřejmě za následek i to, že lidé v okolních vesnicích se ještě více obrátili k Bohu a začali se chovat tak, jak jim říká Korán, protože se báli, aby je nepotkal stejný osud jako jejich sousedům z Legetang.


Ahoj měla bych na tebe pár dotazů, ale nejde mi najít tvůj…