Kota Tua – staré město v rušné Jakartě

Co se vám vybaví, když se řekne Jakarta? Hádám, že to budou hesla jako rušná milionová metropole, smog, dopravní zácpa, velké sociální rozdíly, špína, byznys centra. Většina turistů toto hlavní indonéské město bere jen jako přestupní stanici po cestě na Bali nebo střední Jávu. Ale jak už jsem zmínila mnohokrát, já na Jakartu prostě nedám dopustit, protože nejen, že je tvoří celkovou mozaiku této rozmanité země, ale také tu můžete navštívit mnoho zajímavých míst. Mezi ně patří například Kota Tua, kde můžete obdivovat staré koloniální budovy, dostat se blízko k místním a třeba i navštívit některé z blízkých muzeí.

Vzpomínám si, že když jsem se dostala do Jakarty poprvé, byla jsem z ní unavená, ale zároveň i unesená. Bylo to před pěti lety při mé druhé návštěvě Indonésie a strávila jsem tu celkem dva a půl měsíce. Myslela jsem si, že když už jsem dříve souostroví navštívila, už mě nedokáže nic překvapit. Byla jsem naivní.

Tenkrát jsem hledala místo, kde bych si mohla odpočinout, něco zajímavého i vidět a zároveň se tam jednoduše dostat. To vše Kota Tua splňovala. Dostanete se sem autobusem TransJakarta, který je levný, klimatizovaný a má přesný jízdní řád, což v Indonésii není úplně zvykem. Osobně mám ale raději vlak, protože už při výstupu na nádraží nasajete atmosféru bývalého koloniálního města – nádraží je jednou z krásných a zachovalých budov postavených v holandském stylu.

Ačkoli je v současnosti většina budov v bídném stavu, procházka vydlážděnými ulicemi má své kouzlo. Když si člověk odmyslí ty projíždějící motorky, může se tu cítit, jakoby se vrátil v čase. Když vystoupíte z vlaku nebo autobusu, budete překvapeni, jak je tato část města čistá. Ovšem čím blíže k přístavu, tím více odpadků. Řeka Ciliwung je jich plná. Během dne můžete vidět místní, kteří po ní jedou na malé loďce a sbírají plasty, za které pak dostanou pár drobných. Když zabloudíte do některé z menších uliček, lidé se na vás budou podivně dívat, jako by snad bílého člověka naposledy viděli na fotkách svých pra-pra, když se tu ještě jezdilo na kole a mluvilo holandsky.

Ostatně, na kole se tu můžete projet i teď. Přímo na náměstí fungují půjčovny, kde si můžete za pár tisíc rupií pronajmout jednoduchý bicykl a nasát atmosféru přímo za jízdy. Pokud vydržíte až do večera, místo se pak zaplní skupinkami místních teenagerů nebo mladými zamilovanými páry a místo dostane úplně jinou podobu. Všichni pak posedávají přímo na vydlážděném náměstí, povídají si a užívají si pohled na okolní osvícené budovy. Občas je mine prodavač kávy či cigaret, někdy také prodavač různých levných vychytávek, selfie tyček a svítících hloupostí. U silnice pak stojí několik stánků s jídlem a musím říct, že v tuhle denní dobu zažijete nezapomenutelnou atmosféru, která je pro toto místo typická.

Když vám do setmění zbývá ještě hodně času, není nic lepšího než si sednout na kávu do vyhlášené kavárny Batavia, která se nachází přímo na náměstí. Dělají tu opravdu dobré kafe, ale nenechte se odradit vyššími cenami. Jedná se o místo, kam zavítá většina známých osobností při své návštěvě tohoto velkoměsta.

Přesvědčit se můžete sami – jedna celá zeď je ověšena obrazy a fotkami nejrůznějších herců, politiků či zpěváků s jejich podpisy. Jednu dobu tu visel i Václav Havel, bohužel už ho ale před dvěma lety z nějakého důvodu sundali.