Noční život v Kutě

797

Kuta, populární letovisko na západním pobřeží Bali, je dobře známá většině turistů, kteří na tento ostrov přijedou. Nabízí spoustu ubytování v různých cenových kategoriích, hezkou velkou pláž, spoustu obchodů a stánků, lekce surfingu a taky bouřlivý noční život. Na hlavní ulici, Legian Street, můžete vidět jeden klub vedle druhého.

Pro nás, studenty, je Kuta drahá záležitost, a tak se tam jen občas mihneme na pláži, nebo jdeme pít. Ano, zní to zvláštně – nemáme peníze, ale jdeme se bavit do drahého letoviska. Alkohol je tu opravdu drahý, ale protože je tu velká konkurence, diskotéky se snaží vymýšlet různé promo akce. Vstupy jsou pak často zdarma a například v našem nejoblíbenějším klubu, Sky Garden, dostanete mezi devátou a desátou hodinou večer speciální drinky zdarma.

Příklady cen alkoholu (2013):

malé pivo Bintang (350 ml) – 20.000 Rp. v obchodě, 25.000 Rp. v klubu (36 Kč, 45 Kč)
velké pivo Bintang (650 ml) – 25.000 Rp. v obchodě, 30.000 Rp. v klubu (45 Kč, 54 Kč)
sedmička bílého vína – od 160.000 Rp. (290 Kč)
panák Tequilly v baru – 75.000 Rp. (135 Kč)
mojito v baru – 99.000 Rp. (180 Kč)
neznámá značka whisky (350 ml) – 75.000 (135 Kč)

Není divu, že vždy, pokud se rozhodneme jít se bavit, zamíříme právě do Skygarden. Je to největší a nejznámější klub na Bali. Má několik podlaží a v každém se hraje jiná hudba. Poslední patro je jedna velká otevřená terasa pod širým nebem. Je to tu moc hezké a velké. A drinky? Nedostanete zdarma jen jeden, ale kolik si stihnete „ulovit“ u baru. Ale musíte být opatrní, protože se nejedná o žádný kvalitní alkohol.

Ani nevím, co to tam vlastně pijeme – tyto drinky jsou už předem namíchané ve velkých kanistrech, ze kterých se jen rozlévají do plastových kelímků.

A pokud tohle víte, pak už se ani nedivíte tomu, že zde umírají lidé na metanol (nezjistíte však už, na které diskotéce se to stalo). Pár týdnů zpátky to byl nějaký Švéd a potom Němec, který umřel své přítelkyni v náručí ještě ten večer.

Není to tedy legrace a je potřeba myslet, pokud chcete těchto akcí využívat. My to například děláme tak, že si s sebou bereme vlastní pálenku a střídáme to. Navíc si nikdy nevezmeme víc než dva tyto drinky.

Další dobrou akcí, tentokrát ale opravdu bezpečnou (pokud se nepřejíte k smrti), je All you can eat. Koná se na více místech, ale my jsme věrní Skygarden. Zaplatíte 50.000 Rp. (90 Kč) a můžete sníst, co se do vás jen vejde.

Každý den je tam navíc jiné menu – pizza a těstoviny, BBQ a žebra, steaky a mořské plody, křidýlka na různé způsoby, NĚCO A NĚCO a to nejlepší nakonec – řízky, guláš a knedlíky. My jsme tam byli jen jednou (pro nás totiž tato částka vystačí na dva dny), na posledním zmiňovaném menu. Vaří tu evropští šéfkuchaři, takže je jídlo opravdu výborné. Dokonce jsem jedla jeden z nejlepších gulášů ve svém životě.

Ke Kutě a diskotékám patří také různé postavičky, bez kterých by se ani jedna noc neobešla. Jsou to taxikáři, prodejci drog a prostitutky. Taxikáři jsou dotěrní občas i přes den, ale se západem slunce se situace mnohonásobně zhorší.

Obvykle v Indonésii bereme jen Bluebird taxi, které je spolehlivé a má taxametr, takže vás řidič nikdy nemůže ošidit. Jenže v noci jakoby tyto taxíky neexistovaly, je velice těžké je sehnat. A když, tak vám řeknou, že mají vypnutý taxametr a vezmou vás jedině za “speciální” cenu, která se vám však pěkně prodraží. Občas jsou hodně vlezlí a otravní.

Ovšem to není nic proti prodejcům drog. Ti jsou zde snad na každém kroku. V Česku se mi nikdy nestalo, aby mi někdo nabídl drogy, ale tady se mi to stává pokaždé, když se vydám vstříc nočnímu životu. Začíná to u marihuany, pokračuje přes extázi a magic mashrooms a občas dostanete nabídku i na pervitin nebo kokain. Osobně se mi to hrozně příčí, mám vůči těmto věcem dost velkou averzi.

Dále je to na ulici plné prostitutek. To jsou většinou moc hezké a milé holky, často i velmi mladé. Ty si dělají v klidu svou práci – prostě loví cizince. A cizinky.

Spousta bělochů do Kuty večer přijíždí na vlastní motorce, protože jsou tak aspoň trochu izolovaní od všeho toho dění. Řídit v opilosti se nemá, ale tady na Bali to nikdo nekontroluje. Často vás přes den zastaví policista, který se podívá, jestli máte v pořádku doklady a mezinárodní řidičák, ale stačí mu dát úplatek (ovšem já bych za toto vraždila, nenávidím toto řešení!). Ale dechové zkoušky tu asi nejsou v módě a celkově tady na policii v noci moc nenarazíte. Osobně vážně nemám ráda, když někdo řídí opilý a docela se divím, jak “normální” to tady mezi cizinci je. Myslím, že v budoucnu budu radši bydlet někde na samotě u palmového lesa.

Moje první reakce na noční život v Kutě byla samozřejmě kladná. My běloši, svázaní nejrůznějšími pravidly, se tu najednou cítíme opravdu volní a svobodní. Jenže čím jsem tu dýl, tím víc si říkám, že to není v pořádku. Člověk by měl být zodpovědný vždy a všude. A tím chci říct, že i když si ráda taky někdy zajdu “na drink”, dávám velký pozor na dění kolem sebe.