Denpasar, město soch

Když jsem se dozvěděla, že jedu studovat na Bali, byla jsem docela dost zklamaná. Představila jsem si obrovský hlučný Denpasar, hlavní město turisticky proslulého ostrova. Už jsem viděla, jak v šílené dopravě budu muset řídit motorku, jak neuvidím kousek zeleně a jak bude všude kolem mě jen beton a beton. Ještě, že jsem se tak krásně pletla! Už po chvíli jsem zjistila, že Denpasar si dokáže získat moje srdce, i když Bali jako takovému zrovna moc neholduju.

Na každém rohu je kruhový objezd, většinou je na něm umístěná socha některého z indonéských revolučních hrdinů. Buď mají zvednutou ruku, nebo jsou v jiném bojovém postoji. Kromě těchto “diktátorských” soch jsou tu pak také sochy balijské. Takže z vápence, pozlacené a šíleně kýčovité. Občas má člověk pocit,  že místní nemají absolutně žádný vkus. Ale víte co? Po nějaké době se vám to začne líbit taky.

Ale Denpasar není jen plný kruhových objezdů, zmatku a kýčovitých soch. Je to zelené město. Je krásný a uchovává si svou autentičnost i přes to, že ostatní města (Jakarta, Surabaya…) jsou modernizována. V Denpíku, jak svému druhému domovu říkám, neuvidíte ani jeden vysoký moderní dům. Žádné prosklené mrakodrapy, obrovská nákupní centra a podobně. Tohle je to, co se mi na Bali líbí – neztrácí na své kráse a kultuře. Je díky tomu jedinečné. A Denpasar taky.