Lidé a kultura

Když zemře král: Pohřební rituály na ostrově Sumba, 2. část

Ve druhé části článku se dozvíte, jak jsme na ostrově Sumba převáželi královo tělo do rodného domu a co se děje předtím, než se uskuteční samotný pohřeb. První část si můžete přečíst zde.

Králova rakev v hlavní síni domu
Králova rakev v hlavní síni domu

Převoz do rodného domu

Je dvanáctého července a my se stále ještě nacházíme ve městě Waingapu v regentství Východní Sumba. Vstáváme brzy ráno, abychom se připravili na odjezd do vesnice Ngonggi, kam má být převezeno královo tělo. Je to právě pět dní od jeho úmrtí. Jedná se o velkolepou událost, kterou si nikdo nechce nechat ujít. Přibližně v půl deváté ráno je v králově městském domě velký shon. Aranžuje se pick-up, na kterém má být převážena rakev. Probíhá také krátká modlitba s protestantským knězem a po desáté hodině dopoledne už královská rodina pomalu projíždí městem. Jsou slyšet sirény policejního doprovodu a troubení aut, která se postupně přidávají a vytvářejí tak dlouhou kolonu.

My rychle naskakujeme do nastartovaného Mitsubishi a zařazujeme se přibližně jako dvacáté auto v pořadí. Tímto okamžikem nám začíná velice zajímavé dobrodružství. Ngonggi se nachází na jižní části Východní Sumby, a tak je nezbytné přejet členité vnitrozemí. Velmi brzy ztrácíme signál a přibližně po hodině cesty mizí i asfaltka. Kolona se pohybuje velice pomalu. Míjíme spoustu zvědavých místních, kteří se chtějí na vlastní oči přesvědčit, že to, co se o úmrtí Umbu Yadara v posledních dnech povídalo, je vážně pravda.

Bílý pick-up je ověšen závěsy a u rakve sedí několik členů královské rodiny, kromě těch nejbližších, kteří jedou v autě. Přemýšlím, jak musí být cesta na pick-upu v tomto případě nepohodlná. Jedeme asi třicítkou a kolona se táhne několik kilometrů za nás. Tahle část ostrova je v létě velmi vyprahlá. Kopcovitá krajina hraje odstíny oranžové a hnědé barvy a osamělé domy, které cestou míjíme, by se daly spočítat na prstech jedné ruky.

Připadám si, jako bychom vstupovali do úplně jiného světa. Už chápu, proč se ve statistikách píše, že se společně se Střední Sumbou jedná o nejchudší část ostrova. Občas, když se před námi objeví osamocený dům, stojí u krajnice místní rodina a sleduje, co se děje. Přemýšlím, jestli mají v těchto končinách možnost se vůbec nové zprávy dozvědět jinak, než od projíždějících lidí. Poprvé se zastavujeme asi po dvou hodinách neustálého poskakování v první vesničce v oblasti Tana Rara. Název nemůže být přesnější – tana rara (neboli “červená půda”) je všude kolem nás. Vzpomínám si na můj dávný výlet na sever Austrálie a říkám si, že vzhledově má tato část Sumby k Austrálii blíže než ke zbytku Indonésie.

Kolona aut jedoucí do Ngonggi
Kolona aut jedoucí do Ngonggi

Zastávka u rodiny

Ve vesničce, ve které jsme zastavili, se narodila králova tchyně. Všechna auta rázem vypínají motory a králova manželka jde do domu svých rodičů oficiálně oznámit, že její manžel zemřel. Všude jsou slyšet nářky a neustávající pláč.

Asi po patnácti minutách pokračujeme v cestě. Silnice se klikatí po kopečkách a já si říkám, že bez terénního auta bychom do Ngonggi nedojeli snad ani za dva dny. Druhá a třetí zastávka nastává asi po další hodině, a to v rodném domě královy matky a poté i králova otce. Přihlížející vesničané nás pozorují s velmi smutným výrazem ve tváři – je vidět, že se jich nečekaná smrt Umbu Yadara opravdu dotkla.

Přibližně po pěti hodinách jízdy nám můj indonéský kamarád oznamuje, že už přijíždíme do Ngonggi. Je to zvláštní místo. Najíždíme na asfalt a míjíme solární panely, které tu nechala postavit nějaká nezisková organizace. Pick-up převážející rakev se ještě zastavuje před nově postaveným kostelem, který Umbu Yadar financoval. Velmi rychle se za něj modlí místní kněz a poté už se celá kolona přesouvá k nedalekému tradičnímu domu s vysokým štítem a obrovským pozemkem, který se rychle mění v provizorní parkoviště.

Takhle jsem si královské sídlo nepředstavovala. Skládá se z velké kamenné hrobky a několika samostatně stojících domů. Ten tradiční má však již plechovou střechu a na první pohled by člověk nepoznal rozdíl od jiných domů.

Vystupujeme z auta a nejdříve ze všeho si všímám krásně nazdobeného buvola a koně. Jsou určeni k rituální porážce. Na Sumbě platí, že čím bohatší zemřelý byl, tím více zvířat bude během jeho pohřbu obětováno. Celé stádo pak jeho duši doprovází ve světě předků, Prai Marapu. Na obyčejném pohřbu se většinou rituálně podřeže okolo patnácti zvířat – buvoly, krávy, koně, prasata. Na královském se tento počet pravděpodobně vyšplhá ke stovce.

Všichni hosté se schází kolem domu a vytvářejí uličku, kterou bude pronesena rakev. Z pick-upu ji sundává několik tradičně oblečených mužů. Všichni jsou členy královské rodiny, ale nejbližší příbuzní Umbu Yadara procházejí uličkou jako první. V této chvíli letmo zahlédnu, jak buvol i kůň padají k zemi.

Jakmile je rakev umístěna v hlavní síni, usedáváme na připravené plastové židle a čekáme na další část rituálu. Všímám si dvou osedlaných koní stojících před vstupem do domu. Tihle však pro porážku určeni nejsou.

Mezi židlemi se začínají proplétat mladé služebné. Všechny jsou moc krásné a žádné z nich není ani dvacet let. Ve tváři mají nešťastný výraz. Jak se dozvídám později, smrt jejich krále se jich dotkla stejně, jako by jim zemřel otec. Nabízejí nám kávu a čaj. Chovají k nám velkou úctu a nechtějí s námi mluvit. Jen se usmívají a dělají svoji práci.

Koně určení k vyvedení duše zemřelého z domu
Koně určení k vyvedení duše zemřelého z domu

Mezitím se v síni odehrává nejdůležitější část celého dne. Jistý stařešina, ve kterého královská rodina vložila svoji důvěru, začíná promlouvat k tělu a zjišťuje, jestli je Umbu Yadar opravdu po smrti. Tento test provádí třikrát a přibližně po deseti minutách dává své stanovisko najevo králově manželce, a ta ho oznamuje jednomu z mužů, kteří mají na starosti organizaci celé této akce. Ten vydává oficiální prohlášení: “Vážení hosté, Umbu Yadar je po smrti.”

Pages: 1 2

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Já vím, další otravné vyskakovací okno... Ale jsem povinna vás upozornit, že tento web používá cookies. Jeho návštěvou souhlasíte s jejich využitím. Chci vědět víc.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít