Gojek – zelené helmy v indonéských ulicích

298

Ulice indonéského hlavního města se čím dál více zaplňují zelenou barvou. Neexistuje kout, ve kterém by se nevyskytoval alespoň jeden člověk se zelenou bundou a helmou s nápisem go-jek. Kromě Jakarty už se nyní docela dobře počet těchto řidičů rozrůstá i na Bali a v několika dalších větších městech na Jávě. Mnoho turistů o tomto levném způsobu dopravy neví, a přitom stačí jen mobil s internetovým připojením.

Jakmile spatříte motorkáře se zelenou bundou a ve většině případů i zelenou přilbou, pravděpodobně půjde o řidiče společnosti go-jek. Jedná se o firmu, která byla založena v roce 2011 Indonésanem jménem Nadiem Makarim. Nápad, který je velice jednoduchý, rychle ovládl Jakartu a úspěšně se přesouvá i do dalších měst. Není divu, že se objevil člověk, který se rozhodl vytvořit pro “mototaxi” v Indonésii určitý systém. Tradičním dopravním prostředkem totiž vždy býval takzvaný ojek, neboli poflakující se Indonésan s motorkou, který vás za drobný peníz odvedl tam, kam jste potřebovali. Tento způsob však přinášel různé problémy. Například absence druhé helmy – cestování pak bývá nebezpečné, může vás i zastavit policie. Také nestabilní cena a věčné smlouvání. Na jednu stranu je skvělé mít možnost ovlivnit cenu, kterou máte zaplatit, ale na druhou stranu ne vždy máte čas o ní vyjednávat. 

www.go-jek.com 

Princip společnosti go-jek je založený na tradiční ojekové dopravě, avšak řidiče je potřeba objednat si přes mobilní aplikaci, takže řidič už dopředu ví, kam se chystáte a systém vám automaticky vypočítá cenu. 

Pasažér zadá v aplikaci pouze místo vyzvednutí, cílovou destinaci a třeba i krátkou poznámku. Poté počká, až tento úkol některý z poblíž se nacházejících řidičů přijme a zavolá pro upřesnění. Po příjezdu pak zákazník obdrží helmu, masku na obličej a často je mu nabídnuta i jednorázová hygienická čepička. Cena je standardně 15.000 IDR a po dvaceti pěti kilometrech se zvedá. Platí se v hotovosti nebo přes nabitý kredit a, pokud nejste spokojení, můžete řidiče ohodnotit a napsat výhrady.

Protože mám mezi pány gojeky několik přátel, zjišťovala jsem, jaké je vlastně toto zaměstnání. Řidič má mobilní telefon přímo od firmy a v něm aplikaci, která se od té zákaznické liší. Může si sám stanovit, do kolika kilometrů má systém zákazníka vyhledávat. Každou chvíli mu pak cinkne upozornění a on se může sám rozhodnout, jestli objednávku přijme. Pokud ji však potvrdí, už ji nemůže zrušit (to může pouze zákazník). Řidič může mít za den pasažérů, kolik chce, ale v případě, že přestane pracovat a nenahlásí neschopenku, po pár dnech ho firma pozastaví a nemůže několik dalších dní získat zákazníka. 

Zajímavá je také taxa pro řidiče, který z každého ujetého kilometru obdrží od společnosti 2500 Rp.. K tomu celou částku od zákazníka. Pokud za den stihne více než deset pasažérů, obdrží určitý bonus. 

Aby toho nebylo málo, v současnosti už go-jek není pouze mototaxi, ale můžete jeho prostřednictvím i poslat balíček, objednat si jídlo nebo si třeba přivolat maséra, uklízečku či kadeřnici. Vše za rozumné ceny s pohodlí domova.

Ve firmě pracuje asi dvacet procent zaměstnanců v kancelářích, osmdesát procent pak vyráží do ulic. Není divu, že je go-jek čím dál víc populární, protože konkrétně v přelidněné Jakartě, kde jsou dopravní zácpy na denním pořádku, je to nejrychlejší způsob dopravy. Kromě něj tu však existují ještě další alternativy, nejznámější je GrabBike, který funguje na podobném principu, ale osobně ho nevyužívám, protože pokud zrovna není žádná promo akce, je dražší. A navíc to je firma původem z Malajsie.

Abych však jen nepěla chválu, je důležité zmínit, že každá taková práce je o lidech, kteří ji vykonávají. Nápad může být sebelepší, ale pokud nebude mít firma dobré zaměstnance, moc daleko to nedotáhne. Indonésané jsou veselí, přátelští a bezstarostní. Což je však pro zaměstnání tohoto typu spíš špatné. Často je vidíte posedávat u silnice, pít kafe, kouřit a ignorovat svůj telefon, na kterém nabíhají objednávky. Jak je to pak paradoxní, když vaši objednávku nikdo nechce přijmout, ale naproti přes cestu vidíte několik těchto zelených mužíčků, jak si dávají odpolední siestu. Jsou tu i další výhrady, například se mi nelíbí, že řidiči většinou vůbec neznají cestu. Ale co už, jde pouze o detaily, které se dají dopilovat školením nebo motivačním systémem, avšak jakmile se vám podaří gojekovi nasednout na motorku, budete spokojení – jízda je vždy svižná a ještě jsem nenarazila na řidiče, který by byl nějak víc problematický. 

Pro zasmání přidávám také svoji fotku z nové propagace rozšíření aplikace o go-truk, To víte, to je tak, když už máte číslo na konkrétní náklaďák, který si na objednávku přivoláte. Jen se to musí trochu vylepšit, zatím moc nefunguje doprava do místa, kam potřebujete. 🙂

A protože go-jek způsobuje řadu protestů klasických ojeků (stejně jako Uber, GrabTaxi atd., které naopak nabízejí dopravu autem vzbuzuje protesty u taxikářů), zde je jeden obrázek (zdroj).