Nikolas Přináším vám rozhovor s Petrem Hindrichem, Čechem žijícím na Bali, o neziskové organizaci green-books.org, která se snaží o ochranu životního prostředí v Indonésii. Více informací si přečtěte v následujícím textu, jen ještě připomenu, že pokud jste prozatím nenarazili na můj článek o palmovém oleji, můžete si ho přečíst zde. Není to hlavním předmětem rozhovoru, ale také je důležité o tomto problému vědět. Osobně se mi na green-books.org líbí, že jdou přes děti, protože ty jsou základem řešení všech globálních problémů. Na konec článku přidávám několik svých fotek pro lepší pochopení současné situace v Indonésii.
Petr Hindrich si před dvaceti lety nazul toulavé boty a o patnáct let později je vyměnil za žabky a zakotvil díky lásce k oceánu na Bali. Mimo jiné se tu snaží motivovat indonéské děti k ochraně životního prostředí a ke čtení pro radost. Věří, že pomocí knih a hravé formy vzdělávání u nich vypěstuje úctu k přírodě.
Tento dobrodruh, absolvent řady škol na několika kontinentech, se nebojí jít do věcí naplno, a když se před několika lety seznámil s místními obyvateli Indonésie a jejich vztahem k přírodě, rozhodl se s tím něco udělat. Přinášíme rozhovor s Petrem Hindrichem o environmentální neziskové organizaci green-books.org.
Co tě vedlo k zájmu o životní prostředí?
Oči mi otevřela stáž u neziskovky v Nikaragui, kde jsme poskytovali humanitární asistenci obyvatelům slumu na obrovském smetišti na periferii tamní metropole. Celé rodiny tam hledají obživu sběrem recyklovatelného materiálu v toxickém kouři mezi haldami doutnajících odpadků. Také jsem si během putování po světě všimnul, že hmotné statky jsou pomíjivé, že od určitého stupně zabezpečení nejsou finance rozhodujícím kritériem pro štěstí. Šťastnější lidé nejsou ti, co jsou obklopeni materiálem, nýbrž ti, co jsou těsně spjati s přírodou, kteří akceptují fakt, že nejsme nadřazeným živočišným druhem, který by měl usilovat planetu monopolizovat. Snažil jsem se zabývat tímto fenoménem, zjistit co nám příroda poskytuje a postupně se začal zajímat o environmentalistiku a usmyslel si, že budu věnovat svoje úsilí, čas a finance k její propagaci. Naštěstí jsem v tom nezůstal sám, v roce 2013 mě oslovili surfoví parťáci Tomáš Jirsa a Martin Pokorný a založili jsme občanské sdružení green-books.org.
Proč jsou vaše aktivity zaměřeny na Indonésii?
Chci podotknout, že naší vizí jsou všechny děti s přístupem k informacím o životním prostředí, nejen ty indonéské. Nicméně toto rozmanité souostroví jsme vybrali jako pilotní, protože tu máme zázemí, komunikujeme místním jazykem a navíc Indonésie oplývá jedinečným přírodním bohatstvím – činnými sopkami, deštnými pralesy, korálovými útesy, ledovci, nerostnými surovinami, oblastmi s úžasnou biodiverzitou jak v moři, tak na souši. Denně jsme svědky toho, jak je v Indonésii příroda konfrontována s rozvojovým hospodářstvím hnaným obrovskou masou lidí, konkrétně 250 miliony obyvateli bez ekologického povědomí. Banální příklad za všechny – viděl jsem už tisíckrát jak dítě odhodilo obal od bonbónu, aniž by to vyvolalo pohoršení u přihlížejících.
Proč by nás v Evropě měly zajímat problémy na druhém konci zeměkoule?
Zatímco my lidé západního světa si pomalu začínáme uvědomovat svůj negativní vliv na kvalitu životního prostředí, v rozvojových zemích se rodí miliony dětí, které budou výdobytky naší západní civilizace, jako jsou plastové obaly, automobily, chemická hnojiva, fast foody atd., teprve objevovat. Faktem je, že planeta Země nedisponuje dostatkem zdrojů, které by uživily všech 7 miliard obyvatel žijících podle našich standardů. Ekosystém planety je tak úzce provázán, že destrukce tohoto tropického ráje se dotýká nás všech. Mnoho zdejších ekologických problémů je spjato se zájmy nadnárodních korporací, od nichž si kupujeme výrobky v Evropě. Tyto korporace úspěšně lobují ve svůj prospěch u zkorumpované státní správy. Ta svůj úspěch měří výší růstu HDP, nikoliv například čistotou řek v okolí povrchových dolů. Řešení ekologických problémů shora tedy bohužel neočekávejme.
O jaké ekologické problémy v Indonésii konkrétně jde?
Tato země, rozkládající se na 14 tisících ostrovech, disponuje nejrozmanitějším systémem korálových útesů. Přesto jich bylo již 70% zničeno následkem rybaření dynamitem, kyanidem či vlečnými sítěmi. Rozvojová Indonésie zápolí také s domácím a průmyslovým odpadem. Jen do Jakartou protékajícího Citarumu, podél jehož břehů žije 9 milionů obyvatel, vypouští odpady více než 2000 továren. Z nízkých ekologických standardů profitují také nadnárodní těžařské společnosti devastující okolní krajinu. Je běžné, že například při těžbě zlata uniká do okolního povodí životu nebezpečná rtuť. Mimo to tu bují černý trh s divokými a mnohdy ohroženými druhy živočichů.
Podle nejnovějších statistik drží Indonésie primát v tempu odlesňování, to je nyní dvakrát rychlejší než v Amazonii. Ročně se tu vykácí 840 tisíc hektarů deštného pralesa, což pro představu znamená, že každých dvacet dní se vykácí prostor o rozloze hlavního města Prahy. Takto jsou hubeny nejen živočišné a rostlinné druhy, ale také dochází k narušení celého ekosystému, záplavám, požárům a domorodci přicházejí o svou přirozenou obživu. Sumaterský orangutan, tygr, slon a další endemiti jsou tak na pokraji vyhubení kvůli celosvětové poptávce po indonéské celulóze, dřevu a hovězím. Ovšem v poslední době je nejčastějším důvodem odlesňování zakládání plantáží palmy olejové. A tento faktor můžeme ovlivnit i my, neboť palmový olej obsahuje polovina výrobků nacházejících se v regálech českých supermarketů, v potravinách jako jsou sušenky, margarín, zmrzlina, čokoláda či brambůrky, ale také v šamponu nebo mýdlu. Problém je, že dosud se palmový olej na etiketách maskuje širším označením rostlinný. Od roku 2015 by ale měl být v EU na obalech výslovně uveden.
Takže tyto problémy se zdají být následky naší západní civilizace?
Bohužel ano. Paradoxně z našeho pohledu „primitivnější“ kultury se chovají k přírodě nejšetrněji ‒ jídlo balí do listů, jezdí na koni, používají organická hnojiva a jedí organické potraviny lokální provenience. Nicméně s příchodem televize a pod tlakem korporací hledajících nová odbytiště pro své výrobky se tyto kultury od udržitelného způsobu života začínají odklánět. Z vlastní zkušenosti z ostrova Sumba, kde realizujeme několik projektů, mohu doložit, že raději než na studnu se sousedi složí na generátor, parabolu a televizi. Televize tu má takovou autoritu, že naivní venkované jsou snadným terčem reklamní masáže alternující nezdravé jídlo a farmaceutické výrobky, product placementu, našeho obézního životního stylu.
Ale každý obyvatel planety by měl mít právo na betonový dům, automobil, bramborové chipsy.
Ano je to dilema. Proto my v green-books.org nechceme zakazovat, chceme jen poukázat na jasná fakta, ukázat alternativy, otevřít dětem i dospělým oči, aby si uvědomili, jakou má příroda hodnotu, chceme v nich vzbudit zájem, aby přírodu milovali a ochraňovali pro budoucí generace.
V čem konkrétně spočívá činnost green-books.org?
Organizujeme akce na podporu povědomí o ochraně životního prostředí, publikujeme informační materiály, adaptujeme dokumentární film zabývající se problematikou pěstování palmového oleje, ale především sháníme knihy, které následně distribuujeme do dětských knihoven a iniciujeme vznik nových dětských komunitních knihoven a středisek ekologické výchovy. Knihy jsou primárně v indonéštině a jejich obsah je zaměřen na přírodu a na přírodní vědy. Pro začínající čtenáře také zajišťujeme slabikáře a potažmo akceptujeme jakékoliv knihy vhodné pro děti a mládež. Ale hlavně nám jde o propagaci ekologicky inteligentního pohledu na svět, a to i pomocí her a dalších aktivit.
Jelikož cena obrázkové knihy přesahuje týdenní plat, knižní kultura na indonéském venkově de facto neexistuje. Svou činností tudíž podporujeme i čtenářskou osvětu a koncept čtení pro potěšení, čtení jako hobby. Většina dětí tak vidí barevnou knihu vůbec poprvé v životě. Věříme, že zájem o čtení umožní dětem, aby v budoucnu učinily moudrá rozhodnutí nejen ve vztahu k životnímu prostředí, ale i občanské angažovanosti, rovnosti pohlaví, plánovanému rodičovství, chudobě, výživě, malárii atd. Skvělé je, že se o činnost naší organizace začínají zajímat média, kontaktují nás dobrovolníci a jiné neziskové organizace, rozjíždí se nové projekty. Bohužel už to nestačíme financovat z vlastní kapsy.
Kdybych poslala na váš účet 500 korun, kolik z toho půjde na PR, reklamu, občerstvení a „repre“ fondy?
Dali jsme smělý slib široké veřejnosti a především sami sobě, že 100% z veřejných finančních darů půjde vždy přímo na financování projektů ekologické gramotnosti. Najdeme si jiné způsoby, jak pokrýt vlastní provozní náklady. Pokrytí veškerých provozních nákladů od letenek přes správu webu po nájemné, vybavení kanceláře a reklamu totiž řešíme čerpáním finančních prostředků z vlastních zdrojů, od soukromých dárců a sponzorů. My pracujeme zadarmo, z nadšení, protože prostě chceme!
Jak se může do vašich aktivit zapojit veřejnost?
Pokud Vám není lhostejný osud planety Země, tak buďte šetrní k přírodě, recyklujte, všímejte si, odkud pochází Vámi zakoupené zboží, nepoužívejte palmový olej a produkty jej obsahující, bojkotujte výrobky korporací, jež devastují naši planetu. A nejlépe když se stanete podporovateli green-books.org. Knihy a vědomosti o životním prostředí se tak budou moci dostat k více dětem. Uvítáme Vaši pomoc s fundraisingem, nápady, spolupráci, dobrovolníky, sponzory i finanční dary. Navštivte naše webové stránky green-books.org, nebo posílejte emaily na info@green-books.org.
Ahoj měla bych na tebe pár dotazů, ale nejde mi najít tvůj…