Keris a jeho magické schopnosti

Nůž, dýka a mačeta jsou v indonéské kultuře důležitou výbavou každého muže. Nejznámějším z nich je bezpochyby takzvaný keris (či kris), který pochází z ostrova Jáva. Cena za kvalitní kousky šplhá až do desetitisíců korun. Tato vlnitá dýka hraje podstatnou roli při nejrůznějších rituálech a je obklopena mystikou, která z ní dělá jeden z nejzajímavějších tradičních předmětů, na které můžete na Jávě narazit.

Jak už vyplývá z úvodu, kris není jen tak obyčejná dýka. Má funkci zbraně, módního doplňku, talismanu, náboženského předmětu a je také známkou sociálního statusu. Její původ pravděpodobně sahá až do devátého či desátého století. Kromě Jávy, odkud kris pochází, se vyskytuje po celé Jihovýchodní Asii. V Indonésii je kromě Jávy běžný také na Bali a Sumatře. Objevil se také například na vlajce filipínské politické organizace MNLF, na vlajce království Mataram nebo na logu malajské politické strany UMNO. Od roku 2005 je také na seznamu kulturního dědictví UNESCO (Mistrovská díla ústního a nehmotného dědictví lidstva).

Víc než jen řemeslo

Kris na první pohled zaujme tvarem čepele, která bývá vlnitá a zdobená. Čím více vlnek, tím pracnější výroba, a tudíž i vyšší cena. Tento tvar má údajně svůj původ v indické a čínské kultuře, které se do souostroví dostávaly už v prvním tisíciletí. Existují ale také kerisy s rovnou čepelí. Odhaduje se, že všech typů je v souostroví přes čtyři sta. Čepel je často ozdobená nejrůznějšími nápisy či vzory, které zbrani mohou dodat více magické síly. Rukojeť může být u levnějších kousků ze dřeva, ale na ty kvalitnější se používá slonovina. Pochva se vyrábí z kvalitního dřeva a může být zdobená zlatou barvou, mosazí, stříbrem nebo třeba i drahými kameny.

Výroba krisů byla dříve prominentním řemeslem. Toto umění se dědilo z otce na syna a každý z kovářů měl svůj vlastní unikátní styl. Kvalitní kerisy pak byly součástí rodinného bohatství. V současnosti se ale dají koupit i levné dýky, které sice vypadají jako kris, ale jsou vyrobeny moderním způsobem (například používají kotoučovou brusku a podobně), jsou z levných materiálů a také postrádají všechno to tajemno, kterým si pravý kris vždy získával svoji pozornost. Ostatně, na samotný proces se můžete podívat ve videu níže. Vypadá to jako docela uklidňující, i když bezpochyby těžká, práce.  

Magický předmět

Kris bývá také součástí tradičního oděvu. Na javánských svatbách nesmí tato dýka chybět za pasem žádného ženicha. Je ozdobená řetízky z květů jasmínu, které zbrani dodávají potřebnou rovnováhu – chrání nové manželství před agresí, hrubostí a dodávají do svazku jistotu a klid.

Místní lidé věří, že kris je schopný v sobě uchovávat magickou sílu. Javánci jej označují za tosan aji (posvátnou dědičnou zbraň). Některé dýky slouží pouze jako prostředek během magických rituálů a nejsou určeny k boji nebo běžnému nošení. Při jejich výrobě se totiž do slitiny kovu přimíchávají nejrůznější magické ingredience a vyvolává se džin, který vstoupí do čepele a dá tak dýce duši. Majitel takového krisu ho pak musí opečovávat, jako by šlo o živého člověka. Místní lidé věří, že džinové žijí z vůní. Proto se kris musí pravidelně mazat vonnými oleji nebo vykuřovat kadidlem. Ale každá dýka se od sebe liší, a tak je i tohle pomyslné krmení docela složitou vědou. Některý kris vyžaduje opravdové jídlo, ze kterého čerpá energii, jiný zase potřebuje měsíční světlo. Kromě toho se dýky také jednou ročně omývají ve speciální lázni plné rýže a květin.

Pouto mezi dýkou a majitelem

Když se majitel o svůj kris dobře stará, získává džin na síle. Roste z energie a dá se říct, že čím starší dýka, tím větší energii má. Samozřejmě to neplatí obecně, protože pokud bude takový kris ležet desítky let zapomenutý někde ve skříni, pravděpodobně o svou moc spíš přijde. Když se totiž nějaký majitel bude ke svému krisu chovat špatně, může ho džin sám opustit. A pak už by to nebylo nic jiného, než obyčejná dýka.

Ne každý kris se však hodí pro každého člověka. Navíc, pokud se jedná o ty starožitnější, ve kterých přebývá silný džin. Při výběru dýky se klade důraz na energii, vibracemi a souznění krisu a majitele. Vybrat si správný kousek proto může připomínat scénu z Harryho Pottera, kdy si budoucí kouzelník poprvé vybíral svou hůlku.

Některé krisy se také používají na ochranu domu. Připevňují se na zeď nebo se zavěšují pod střechou. Takový dům je pak chráněn od všeho zlého. Jiné dýky, bojovné, pak zase údajně mají schopnost vrhat se samy na nepřítele.

Kris používají také dukuni, místní léčitelé. Vzpomínám si na vyprávění své kamarádky Wulan o její babičce, která byla léčitelkou na západní Jávě. Své pacienty uzdravovala právě tím, že na jejich těla přikládala kris, do kterého se choroba přesunula. Wulan vykládala, že tyto léčebné dýky pak visely ve speciálním domku na zahradě, kam nikdo kromě její babičky nesměl. Existuje spousta videí, na kterých je vidět, jak kris stojí na vodě, jak sám levituje a podobně. Není pochyb, že si kris získal pověst talismanu s magickými schopnostmi, je ale na každém, jestli bude těmto historkám věřit nebo ne. Osobně jsem se v magii v Indonésii věřit naučila, ale spousta z těchto videí jsou pravděpodobně jen obyčejné triky.