Nikolas
333
Nejlepší plány jsou ty, které jsou spontánní. My žádné rybaření neplánovali, jen jsme v noci dorazili do Amedu a řešili jsme, kde přespíme, abychom nemuseli platit za hotel. Sice se nám naskytla možnost přespat u jednoho starého Balijce, ale byl hodně zvláštní a necítili jsme se úplně jistě. A tak jsme pokračovali a hledali dál. Když už jsme si mysleli, že se budeme za starým pánem muset vrátit, narazili jsme v obchůdku na muže, který se nás hned ujal a nabídl nám, že můžeme přespat u něj. Byli jsme překvapení, protože jsme do té chvíle na Bali nikdy nenarazili na tak ochotné lidi. Vždy chtějí peníze, nebo vás odkážou na hotel.
Ještě byla tma, ale postupně se začaly objevovat první paprsky slunce.Bylo to něco nádherného. Kolem nás stálo snad padesát dalších lodí a všichni vyhazovali sítě do vody Greg pomáhal, já se jen kochala a fotila. Když začalo vycházet slunce, cítila jsem naprostý klid a spokojenost. Před námi se hrdě tyčila gunung Rinjani a sluneční paprsky ji osvětlovaly, jako by chtěly upozornit na její majestátnost. V našich zádech stála o trochu menší gunung Agung, která hrála světle modrými barvami v oparu. Ve vodě se leskly první paprsky nového dne a všechno bylo zbarvené dorůžova.
Tento článek jsem psala v době, kdy jsem studovala v rámci stipendijního programu Darmasiswa v Denpasaru na Bali. Seznam těchto článků naleznete zde.
Jednoho krásného dne jsme se s Gregem vydali objevovat severovýchodní část Bali. Namířeno jsme měli do Amedu a poté po východním pobřeží zpět. Tato cesta nás hodně zajímala, ale po pravdě jsme měli nakonec mnohem víc lepších zážitků, než ze samotné jízdy. Jedním z nich byl ranní výjezd na moře s místním rybářem. Byl to opravdu úžasný zážitek.
Jednoho krásného dne jsme se s Gregem vydali objevovat severovýchodní část Bali. Namířeno jsme měli do Amedu a poté po východním pobřeží zpět. Tato cesta nás hodně zajímala, ale po pravdě jsme měli nakonec mnohem víc lepších zážitků, než ze samotné jízdy. Jedním z nich byl ranní výjezd na moře s místním rybářem. Byl to opravdu úžasný zážitek.
Nejlepší plány jsou ty, které jsou spontánní. My žádné rybaření neplánovali, jen jsme v noci dorazili do Amedu a řešili jsme, kde přespíme, abychom nemuseli platit za hotel. Sice se nám naskytla možnost přespat u jednoho starého Balijce, ale byl hodně zvláštní a necítili jsme se úplně jistě. A tak jsme pokračovali a hledali dál. Když už jsme si mysleli, že se budeme za starým pánem muset vrátit, narazili jsme v obchůdku na muže, který se nás hned ujal a nabídl nám, že můžeme přespat u něj. Byli jsme překvapení, protože jsme do té chvíle na Bali nikdy nenarazili na tak ochotné lidi. Vždy chtějí peníze, nebo vás odkážou na hotel.
Jeli jsme se podívat k němu domů a byla jsem trochu na vážkách, když jsem procházela po malé cestičce mezi jinými domy. Říkala jsem si, že občas jsme možná až moc důvěřiví. Ale všechno bylo v pořádku. Až na to, že neměl koupelnu ani záchod. To nás nejdřív trochu odradilo, ale když nám potom jen tak mimochodem oznámil, že musí brzo vstávat, protože jde rybařit, měli jsme jasno. Zeptali jsme se ho, jestli bychom mohli jít s ním, a on nám na to kývl. Obyčejně prý turisté za takovou „atrakci“ platí 300.000 Rp., ale my to budeme mít prý zdarma.
Šli jsme spát brzo, jen jsme se v plavkách v provizorních podmínkách oblili studenou vodou z nádrže a možná v devět večer usnuli. Ráno nás probudil trochu později, než jak bylo domluvené. Původně jsme měli vstávat ve čtyři a on za námi přišel až o tři čtvrtě hodiny později. Sešli jsme dolů k pobřeží a téměř všechny ostatní lodě už byly dávno na vodě. Greg mu pomohl vytlačit tu jeho po kamenité pláži a vyrazili jsme.
Ještě byla tma, ale postupně se začaly objevovat první paprsky slunce.Bylo to něco nádherného. Kolem nás stálo snad padesát dalších lodí a všichni vyhazovali sítě do vody Greg pomáhal, já se jen kochala a fotila. Když začalo vycházet slunce, cítila jsem naprostý klid a spokojenost. Před námi se hrdě tyčila gunung Rinjani a sluneční paprsky ji osvětlovaly, jako by chtěly upozornit na její majestátnost. V našich zádech stála o trochu menší gunung Agung, která hrála světle modrými barvami v oparu. Ve vodě se leskly první paprsky nového dne a všechno bylo zbarvené dorůžova.
Zatímco já v duchu psala tento článek, Greg začal pomáhat s vytahováním sítí. Pro něj to taková legrace nebyla, bolely prý z toho ruce, zejména palce. Byli jsme trochu překvapení, když jsme vylovili jen pár ryb, jejichž počet nepřesáhl desítku. Říkala jsem si, že dnes asi není dobrý den. Když jsme se pak ale vrátili na pobřeží, všichni ostatní měli úlovku desetkrát, dvacetkrát víc. Cítili jsme se s Gregem trochu hloupě, jestli to náhodou není kvůli nám, ale nebylo moc věcí, které bychom mohli ovlivnit. Muž se na nás nezlobil, jen bylo vidět, že je z toho hodně negativně překvapený. A tak jsme mu pak při rozloučení dali do ruky alespoň 50.000 Rp. jako malý revanš a slíbili mu, že o něm budeme mluvit mezi našimi známými. Byl to ale zážitek, který si budu pamatovat hodně dlouho. Obrovská vlna romantiky a zároveň něco úplně nového.
FOTKY Z VÝLETU PO VÝCHODNÍM POBŘEŽÍ BALI zde!
3 comments
Tak to Vám upřímně závidím. Toto jsou přesně ty zážitky, které jsou k nezaplacení.
Ahoj Nikolko tak to jsem si zase početla. Ty nejen-že jsi cestovatel dobrodruh,ale ty jsi talent na psaní poutavě umíš o všem psát,že to člověka pohltí.
Děkuji ti,za to,že můžu číst tvoje články a i když už jsem ti to psala,tak znovu tvrdím,že by jsi měla napsat o tvém cestování knihu já vím není to snadné chtělo by to sponzora nebo nějakou reklamu v televizi. Měj se hezky opatruj se a pozdravuj Grega pusu Markéta
Myslím, ten rybář tak trochu počítal s tím, že mu budou bule spíš zavazet, než pomáhat. Možná ale, kdyby byl úlovek větší, byla by ryba k večeři.