Ubud a Kusamba – první výlet

111

Konečně jsme dneska vyjeli někam pryč z domu. Už to bylo potřeba, protože šest lidí je prostě šest lidí a začíná tu mezi námi vznikat trochu ponorka. Takže asi kolem oběda jsme posnídali (ano, ještě pořád vstáváme kolem desáté, jedenácté) a vyrazili na motorce. Nevěděli jsme kam, jen jsme prostě chtěli odjet. Tím my teď nemyslím celý náš dům, ale jen sebe a jednoho z maďarských spolubydlících.

Z Denpasaru jsme se vymotali docela rychle a mířili jsme do Ubudu, což je takové kulturní centrum na Bali. Po Kutě je to asi nejturističtější místo na Bali. Ale můžete tu shlídnout nějaké to představení, nakoupit si spoustu věcí, navštívit velký trh, kde koupíte docela levně i vanilku, a pozorovat opice, jak pojídají banány v chrámu a kynou. 🙂

Kdo by z Balijců neznal Ubud? To jsem si říkala, než jsme poprvé zabloudili. Mapa nám nepomohla a místní taky ne. Mám pocit, že oni vůbec neví, co je to mapa. Když jsme se ptali na cestu, jeden muž nám řekl, že jsme v Tabananu, což je od Ubudu docela daleko. Ale jiný muž, o pár set metrů jinde, nám řekl, že jsme ještě asi dvacet kilometrů před Tabananem. No tak to abychom si vymysleli sami, kde se zrovna nacházíme. Je to docela sranda, když rozložíte mapu, zeptáte se jednoho člověka na cestu a za chvíli vám do ní kouká pět dalších a nikdo z nich vám neřekne to, co chcete vědět. A tak jsme zapnuli GPS na mobilu a zjistili, že jsme od Ubudu asi jen patnáct minut. 

Já prostě miluju ty lidi tady. Jsou veselí, bezstarostní a přátelští. Jasně, sice nedokážou ukázat na mapě, kde se právě nachází, ale aspoň se snaží poradit. Cestou do Ubudu se vedle nás zařadil skútr s dvěma kluky. Zamávali, pozdravili, usmáli se a začali se vyptávat – Odkud jste? Kam jedete? Kde bydlíte? Jak dlouho jste na Bali? Jak se jmenujete? Doma by mi to připadalo hrozně otravné, ale tady je to prostě milé. 🙂

V Ubudu jsme navštívili Monkey Forest, což je hinduistický chrám plný opic. Už jsem tu byla dvakrát, takže pro mě žádná novinka – všechno je to pořád stejné. Ale byla to legrace, Bobo (můj maďarský spolucestující) měl spoustu vtipných připomínek a nakonec mi i jeden opičák vyskočil na rameno. Docela jsem se lekla, hlavně, když mi začal okusovat prsty a dlaň (opice tu mají vzteklinu). Jsem sice očkovaná, ale… Navíc by to asi docela bolelo. No, Bobo byl z chrámu nadšený, což je fajn, protože jsem dneska byla pasovaná na průvodce, a tak jsem se bála, abych nevymyslela výlet, který by se mu nelíbil.

Dneska jsem poprvé ochutnala zmrzlinu s příchutí zelených fazolek. Na to tu narazíte hrozně často, ať už je to zmrzlina, džus, jogurt… Koupila jsem si to spíš z hecu, ale myslela jsem si, že to hned vyhodím. A musím říct, že jsem byla překvapená, protože mi to chutnalo. Budu si tuhle zmrzlinu asi kupovat častěji.

Z Ubudu jsme se vydali do Kusamby, což je maličký přístav na východním pobřeží Bali. Díky půdě sopečného původu je tu černý písek, takže moře je trochu teplejší. Jsou tu také mnohem větší vlny u břehu než třeba v Kutě, která je plná turistů. No, já už jsem tu byla loni, ale jen v přístavu, protože jsme s přítelem tehdy přijeli z ostrova Penida přímo sem do Kusamby, ale hned jsme pak nasedli do auta a odjeli.

Já jsem si pamatovala jen to, že se mi tu moc líbilo moře. 🙂 My jsme se sem dneska dostali docela rychle, i když už jsme se vykašlali na mapu i GPS. Ono je to tak aspoň víc vzrušující. Asi za čtyřicet minut jsme byli na místě, ale nechtěli jsme se koupat přímo v přístavu, takže Bobo zajel do nějaké maličké uličky, pak přes pole až na něčí zahradu a nakonec jsme se po opravdu úzké cestičce dostali k pláži. Tohle bylo super. Prostě super. Není moc lidí, kteří rádi cestují tímto stylem – prostě jedu a někam dojedu. Já to mám ráda a naopak mi docela vadí mít naplánovanou přesnou cestu, zastávky a já nevím co. Tohle byla aspoň sranda. A tady lidem nevadí, když jim přijedete až na dvorek. Stačí slušně pozdravit a už se na vás smějí.

V moři jsme se docela vyřádili, protože vlny tu jsou opravdu skvělé. Přicházejí v krátkých intervalech, jsou minimálně po pás a mají neuvěřitelnou sílu. A nejlepší prostě je, že v Kusambě nenarazíte na turistu. Možná občas na někoho, ale to asi spíš v přístavu. My tam loni ani letos nikoho nepotkali.

Po cestě zpět do Denpasaru jsme se zastavili ve warungu (malý stánek s jídlem na ulici). Dali jsme si gado-gado, což je moje oblíbené jídlo. 🙂 Je to vařená zelenina (fazolky, klíčky, okurek atd.) s tofu, vejcem nebo rýží politá arašídovou omáčkou. Speciálně ona arašídová omáčka je prostě skvělá. Potom jsme si dali martabak, protože jsem to ještě nikdy nejedla a chtěla jsem vědět, co to tedy vlastně je. A bylo to výborné! Je to taková tlustá palačinka, do které se naskládají banány, čokoláda, ale třeba taky sýr. Podává se to teplé. Musím říct, že zítra mám v plánu najít nejbližší warung s martabakem u našeho domu.

Pak už jsme se za tmy vrátili zpět domů. Byl opravdu fajn den. Narazila jsem na člověka, který má podobné cestovatelské vize a přání jako já a celkově ne moc odlišný pohled na věc, co se té turistiky týče. Asi jsem tu zatím nenašla nikoho, kdo by byl ochotný takhle cestovat. Bobo by klidně přespal i v pralese, což je fajn, protože to bych ráda taky. Už jsem se bála, že tu nenajdu nikoho, kdo by mi v tomto mohl dělat parťáka, ale myslím, že mi spadl kámen ze srdce. Sice moc nemluvím (rozumím tak 90 %, ale prostě mám jakýsi blok a nedokážu tu angličtinu vůbec používat), ale i tak to docela jde. Brzo podnikneme něco většího, tak už se docela těším.