Napadlo mě, že jsem se ještě pořádně ani nezmínila a samotném studijním programu, díky kterému tady na Bali mohla rok studovat. Takže tedy…
Darmasiswa scholarship program je financován indonéskou vládou a umožňuje lidem z mnoha zemí jeden nebo dva semestry studovat v této zemi. Informace o něm najdete na těchto stránkách, které ale často nejdou vůbec, nebo se načítají hodně pomalu.
Hodně známých se mě ptalo, jestli jsem se sem dostala přes svoji univerzitu a jestli je to podobné jako Erasmus. Ne, Darmasiswa nemá s mým studiem v Čechách nic společného a konkrétně na Karlově univerzitě jej ani nepodporují, takže jsem si musela přerušit na rok studium. Ani se mi nebudou uznávat známky a podobně.
Z České republiky se ročně do Indonésie přes tento program podívá asi dvacet studentů. Počty se mírně navyšují, ale ještě pořád docela zaostáváme za Polskem, Maďarskem či některými asijskými státy, odkud sem přijelo víc jak třicet osob. Z uchazečů se vybírá formou pohovoru a zúčastnit se může každý, komu je víc než osmnáct a míň než třicet pět let.
Přihlášky se podávají na indonéskou ambasádu (loni to bylo v listopadu) a tam se pak taky koná pohovor (ten byl v prosinci). Je důležité napsat dobrý motivační dopis a mít k Indonésii nějaký vztah, protože pak máte větší šanci, že vás vyberou. Já to měla docela jednoduché, protože jsem na tuto zemi zaměřená na univerzitě. Je dobré zmínit něco, čím můžete přispět k šíření indonéské kultury, nebo čím můžete pomoci tady.
Na pohovoru, který je celý v angličtině (já ho měla v indonéštině, protože věděli, že se tento jazyk učím), se vás pak zeptají na vaši motivaci, jestli se vám Indonésie líbí, co se vám líbí a co chcete studovat a proč. Můžete si vybrat z mnoha oborů, ale nejtypičtějšími jsou asi indonéština, batik, hudba (gamelan) a tanec.
V Denpasaru se dá studovat i turistický ruch, v Manadu třeba tradiční rybolov – na ten jsem mimochodem chtěla jít, ale pak jsem si říkala, že bych možná měla menší pravděpodobnost, že mě vyberou. Je toho spoustu, ale problém je, že některé univerzity nakonec program ani neotevřou. Takže je lepší podat si přihlášku na nějakou větší univerzitu (v Jakartě, Yogyakartě, na Bali…), protože když budete chtít například do Mataramu na Lomboku či Manada na Sulawesi (nebo nedejbože do úplně tajemného města Samarinda na Borneu), pak se vám může stát, že pojedete úplně jinam, nebo nikam. Což byl i můj případ, protože já chtěla buď do Manada či do Makassaru (oboje na ostrově Sulawesi) a nakonec jsem skončila na Bali.
Po pohovoru už vám nezbývá nic jiného, než jen čekat na výsledky. Už v této fázi se dokonale seznámíte s indonéskou náturou, protože slovo čekat tu opravdu znamená čekat. I když oficiální informace je, že dostanete výsledky v lednu, nakonec je z toho únor a pak květen. Je to únavné a hlavně pak musíte zařizovat všechno na poslední chvilku – letenku, víza, pojištění…
Myslím si, že tento program je skvělý. Jen to chce opravdu počítat s tím, že nic nebude tak, jak se zdá.
Indonésané jsou v tomto ohledu naprosto jiní než my. Například my jsme tu měsíc a stále ještě čekáme na první stipendium. Na některých univerzitách už ho dostali dávno, ale nám všichni tvrdí, že peníze ještě nepřišly z Jakarty. Mám momentálně svůj poslední půl milion a opravdu nevím, co budu dělat, až to utratím, ale tady to nikoho vůbec nezajímá. Na druhou stranu je tu spousta pravidel, která se nedodržují, což je zase příjemné pro nás. Například student nesmí řídit motorku, nebo si sem přivést rodinu. Ale teď po měsíci už tu máme vlastní motorku snad všichni. 🙂
Pokud vás aspoň trochu nadchne moje psaní, určitě popřemýšlejte nad tím, jestli by nebylo fajn to vyzkoušet taky. Jak řekl můj spolubydlící Bobo, jsme tu na ročních prázdninách. Nic nemusíme, peníze dostáváme (resp. snad dostaneme), můžeme cestovat a nemáme tu téměř žádné starosti. Je to paráda.
Pokud si chcete přečíst, jak jsme si tento rok prožili na Bali my, můžete zabrousit do článků v rubrice Studentkou na Bali.
10 comments
Ono je to asi fuk, jestli je to Erasmus, v rámci školy nebo si to zařídíš sama. Kamarádka byla na Erasmu na semestr loni v zimě a po návratu jí stejně skoro nic neuznali a prodlužuje si o půl roku studium, ke státnicím půjde příští rok v lednu. Tak je to každopádně zkušenost. A proč to Karlovka nepodporuje? Vždyť je to to nejlepší, co můžete udělat, vyjet ven. No, že si přerušíte školu a neodstuduje tam z původního studijního programu nic, to je každého volba a já osobně si myslím, že i tak to stojí za to.
První, čeho si mamka všimla bylo těch +32°C (vlevo). To my tady máme krásných +6°C a vítr z hor.
Druhá věc, která nás upoutala byla, jak tam rozhazuješ ty půlmilióny.
Škoda, že nám není do 35 let. Příští rok by jsme si to vyměnili :).
Napiš článek, jak probíhá studium.
Já nevím, proč to nepodporuje, ale myslím si, že je to docela škoda. Kór při mém oboru. Sama naše vyučující nám v prváku řekla, že je pro nás důležité jet sem a pobýt tady alespoň toho půl roku, jinak pro nás nemá toto studium vůbec cenu.
Na článek o studiu už se připravuju tři týdny. Každý den ho otevřu, připíšu asi dvě věty a zavřu ho, protože mě hrozně vytáčí už jen ta představa, že musím další den zase do školy. Je to totiž naprostá katastrofa…
To se vaše škola vůbec nestará o výjezdy studentů tohle oboru ven a nechává to ryze na vás? Já nemůžu mluvit za to, co jsem nezažila, ale studovat cizí kulturu, neřku-li jazyk, bez toho, abys vyjela ven, mi přijde jako naprostá blbost. Já studovala na katedře, pod kterou patřily slavistický obory a lidi z těhle oborů (slovinština, polština) měli semestr Erasmu v daný zemi v rámci svého studia povinný.
K tomu studiu v zahraničí……funguje to tak, že ministerstvo vymyslelo seznam škol, kde si myslí, že je dobré studovat. Když si vybereš jednu z těchto škol, jsi po celou dobu student a dostáváš stipendium. Školy, které se na seznam nedostaly to řeší tak jako Tvoje škola. Jestli je to spravedlivé, správné, nebo logické, to nemá cenu řešit. To nechme koňovi, ten má větší hlavu.
Rada by som sa opýtala, či je štipendium postačujúce alebo si treba priniesť aj nejaké vlastné prostriedky. Dík za odpoveď a veľa zdaru! Včera som sa nemohla odtrhnúť od článkov 🙂
Fingers crossed hlavne proti úrazom!
Ahoj, stipendium stačí k životu, ale pokud chceš aspoň trochu cestovat, budeš potřebovat svoje vlastní peníze. Když se snažím šetřit a necestuju, stejně utratím trochu víc než ty dva miliony, ale třeba na Jávě je pobyt mnohem levnější, a tak tam studenti takové problémy nemají. Navíc je fajn mít vlastní rezervu i pro případ, že nedostaneš stipendium včas. Loni byl prý i problém, že na některých univerzitách nedostali peníze i dva, tři měsíce.
Jsem ráda, že se ti moje články líbí. 🙂
Super, vďaka za podrobnú odpoveď. Ešte by som sa spýtala, ktorá položka z Tvojho rozpočtu Ťa stojí najviac, na čo najviac míňaš: jedlo? doprava? služby?
Mě stojí určitě nejvíc cestování, ale když to vynecháme, tak asi ubytování (cca 500.000 Rp.) a motorka (tu jsem koupila za 5,5 milionu Rp. hned na začátku).