Studium v Indonésii

Jen deset dní…

Je to hrozné, jak čas utíká, když se na něj člověk zaměří. Před půl rokem jsem ještě ani netušila, jestli někam pojedu, a přitom mi to připadá jako včera, když se mě každý z rodiny ptal, jestli už kupuju letenku, a já jim odpovídala, že ještě nevím. No a prázdniny, ty mi utekly snad trojnásobnou rychlostí… Je to šílenost. Už jen deset dní a na rok opustím republiku. Popravdě z toho začínám mít husí kůži.

Je to hrozné, jak čas utíká, když se na něj člověk zaměří. Před půl rokem jsem ještě ani netušila, jestli někam pojedu, a přitom mi to připadá jako včera, když se mě každý z rodiny ptal, jestli už kupuju letenku, a já jim odpovídala, že ještě nevím. No a prázdniny, ty mi utekly snad trojnásobnou rychlostí… Je to šílenost. Už jen deset dní a na rok opustím republiku. Popravdě z toho začínám mít husí kůži.

Na jednu stranu si říkám, že to bude super. Poznám spoustu nových lidí, naučím se perfektně jazyk a budu se válet u moře. 🙂 Na druhou stranu se začínám bát, protože je to něco úplně jiného. Jiná polokoule, jiný pohled na svět, jiné klima, jiné jídlo… No prostě je tam jiné VŠECHNO! Bude to síla.

Studentka na Bali

Studentkou na Bali

Tento článek jsem psala v době, kdy jsem studovala v rámci stipendijního programu Darmasiswa v Denpasaru na Bali. Kompletní seznam článků z tohoto období najdete pod tímto odkazem.

[mc4wp_form id=”1752″]

Když jsem si četla blog nějaké studentky, která odjížděla na stejný program předloni, tak psala už týden před odletem do Indonésie, že je kompletně sbalená. Ehm, já jsem se dostala zatím jenom k tomu, že jsem si od dědy převezla kufr (který vlastně ani ještě nevím, jestli si vezmu). Jo a napsala jsem si SEZNAM, co si vzít s sebou. Pár důležitých věcí (odhlášení z pojišťovny, přerušení studia) ještě nemám vyřešených. Léky jsem nakoupila teprve včera přes internet a pro antibiotika si ještě musím zajít k doktorovi. Jediné, co už mám naštěstí odškrtnuté ze seznamu povinností, je očkování proti vzteklině a cestovní pojištění. Navíc u sebe nemám ani svůj pas, a tak abych vůbec vycestovala. Má ho totiž jeden z dalších “darmasiswáků”, kteří letos jedou. Vyřídil mi v Praze vízum, abych tam nemusela jezdit. No a sladkou tečkou je bolest zubů, která mě už od středy trápí. Nechala jsem si totiž vytrhnout dvě osmičky.

Dá se říct, že nejsem na odlet vůbec připravená. Ale to se dalo čekat. Loni jsem se na stáž v Jakartě taky balila až den před odletem. Ale to jsem si brala o polovinu menší kufr, který pak vážil necelých deset kilo…

No, uvidíme, jak ten odlet ještě vůbec proběhne. 🙂

3 Comments

  • Bylinka

    Niky, páni, já se tak těším na Tvé zážitky z takové dálky! 🙂 Já letím za měsíc do Londýna na týden jen s příručním zavazadlem a taky mě dost děsí, jak se balím 😀 držím pěsti, ať to všecko klapne! :-*

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Já vím, další otravné vyskakovací okno... Ale jsem povinna vás upozornit, že tento web používá cookies. Jeho návštěvou souhlasíte s jejich využitím. Chci vědět víc.

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít