Knižní festival v Ubudu

203

Třetí říjnový víkend byl na Bali zasvěcen knihám, protože ve dnech 11. – 15. 10. se v Ubudu, kulturním centrem celého ostrova, konal Writer & Readers Festival (http://www.ubudwritersfestival.com/). Jedná se o velice kvalitní akci, jejíž úroveň se dá srovnávat s úrovní evropských festivalů. Není se ale čemu divit, až na několik výjimek (kterými byly například přednášky pořádané naší univerzitou) probíhá vše v angličtině a Indonésanů tu uvidíte opravdu jen poskrovnu.

Už jen díky organizaci bylo příjemné se na tento festival zajet podívat, protože jsme si alespoň chvíli připadali jako doma, v Evropě. Všechno probíhalo tak, jak mělo, filmy začínaly “téměř” na čas (s odchylkou možná deseti minut, ale to je oproti klasickému indonéskému zpoždění opravdu nic) a když jste se na něco zeptali, dostali jste odpověď.

Ubud je velice krásné místo, opravdu z něj srší všechna ta kultura, kterou je naprosto přesycen. A tak je to také vhodné prostředí pro akce tohoto typu – taky díky novým hezkým restauracím, barům a klubům, které mají před vchodem upravené zahrádky se stromy a působí tak velice klidným dojmem.   My jsme se sem přijeli podívat jen na dva dny, ale když jsme zjistili, že hlavní program (ty nejzajímavější přednášky) stojí mnohem víc, než si můžeme dovolit, omezili jsme svoje plány na minimum a druhý den se raději vydali na výlet po okolí.

První den, v neděli, jsme do Ubudu dorazili docela pozdě a promeškali pár zajímavých akcí. Jeli jsme se podívat na film Act of the killing (Způsob zabíjení), který byl zdarma. Promítalo se v jednom z klubů a atmosféra byla velice příjemná. Lidé posedávali na barových stoličkách či na sedačkách, popíjeli koktejly a kávu. Tento film už jsem viděla v Čechách, když probíhal letošní ročník filmového festivalu Jeden svět. Byla jsem z něj unesená, protože se jedná o velice citlivé téma – o boj proti komunistům, o vyvražďování etnických Číňanů.

Potom jsme se přemístili do jiného klubu, kde probíhala recitace básní. Nejdřív jsem si pod tím představovala něco neuvěřitelně nudného, ale nakonec se ukázalo, že je to nejlepší část z celého dne. Na pódium postupně přicházeli umělci z Ameriky, Austrálie, Evropy (a dva i z Indonésie) a přednášeli své básně. V angličtině, samozřejmě. Bylo to neuvěřitelně zábavné, protože do toho dávali opravdu vše. Byl to vlastně spíš herecký výkon. Skvěle to prožívali. V publiku bylo vybraných asi pět diváků jako porotci, kteří pak vždy přednes ohodnotili číslem 1- 10. První tři nejlepší autoři pak získali hodnotné dárky (první místo byla zpáteční letenka do Austrálie, druhé místo poukaz do lázní a třetí lahev Whiskey). Skvěle jsem se bavila.

Večer jsme se ubytovali v opravdu stylovém homestay, který byl jak na míru ušitý pro mladé cestovatele, kteří si večer rádi krátí čas kouřením trávy nebo pojídáním magic mushrooms. Jednalo se o dům, který byl barevně vymalovaný a v jedné místnosti se nacházelo asi šest dvoupatrových postelí. Venku byla terasa s houpací sítí a kolem nás pobíhala barevná kuřátka (co je to, proboha, za zvyk, barvit kuřata narůžovo?). My jsme spali ve “věži”, do které se vstupovalo po schodech mimo dům. Tato “věž” měla dvě patra. Ve spodním se nacházela jedna postel a válenda na zemi. Vrchní patro byla spíš jen terasa a na ní dvě houpací sítě (stylové spaní).

Platili jsme 30.000 Rp. za noc (cca 50 Kč) na osobu a cítili se tu moc dobře, tak nějak free.  Druhý den ráno jsme se jeli podívat do dvou netypických chrámů. Prvním byl Goa Gajah (Sloní jeskyně), což je hinduistický chrám s malou jeskyní, ve které se nachází obětiny. Kromě toho je tu také možnost procházky do lesa, kde můžete vidět moc hezké panorama – silná hnědá řeka, džungle, jeskyně…

Druhou zastávkou bylo Gunung Kawi, což je hinduistický chrámový komplex z 11. století s hrobkami králů vytesanými do skály. Okolí je lemováno typickými balijskými rýžovými políčky. Je to tu vážně krásné.    Odpoledne jsme se vrátili zpět do Ubudu a podívali se na film Papuan Voices (Hlasy Papui), který byl složený z několika krátkých snímků zabývajících se současnými problémy této oblasti. Po něm už jsme se vrátili zpět do Denpasaru.