Přípravy na cestu

237

Zítra už budu sedět v letadle směr Jakarta, budu se z výšky na rok loučit s Českou republikou a možná (nebo spíš určitě) se budu stresovat z toho všeho nového, co přijde. Už mi zbývá jen sbalit všechny věci do kufru, ale to už je teď asi to nejmenší. Co se týče příprav, bylo to mnohem horší…

Začalo to už před pár měsíci, kdy jsem se dozvěděla, že jsem byla přijatá na Darmasiswa program. Všechno se pak tak nějak rychle spustilo. Přihlášku jsem totiž podávala v listopadu, ale vědět nám měli dát v lednu. Bohužel, jak to tak s Indonésany bývá, se nic nekonalo podle plánu, a tak jsme na rozhodnutí čekali až do května. Takže potom jsem si musela co nejrychleji sehnat letenku, aby byla za dobrou cenu, což byl docela nesnadný úkol, protože jsem vůbec netušila, jak to funguje, když se chci vracet až za rok. Nakonec jsem ji koupila přes zprostředkovatele a pro jistotu ji šla zaplatit osobně, abych se mohla na všechno zeptat. Díky tomu, že jsem student, byla o pár procent levnější a navíc mám skoro o deset kilo víc na zavazadlo. Jen ta cesta se mi moc nelíbí. Z Prahy v sedm ráno do Frankfurtu s ČSA (a já se tak moc bojím, aby si zase nenaplánovali nějakou tu svou oblíbenou stávku…), od tam s China Airlines do Taipei, což je let asi na třináct hodin. No a z Taipei do Jakarty. Zpáteční let mám někdy v lednu, ale po příjezdu do Indonésie si ho můžu nechat bezplatně změnit (letenka má platnost jen rok od data zakoupení). 

Nejdůležitější věcí, kterou jsem potřebovala před odletem zařídit, bylo odhlášení z pojišťovny, abych nemusela zbytečně rok platit zdravotní. Situace se mi ale docela zkomplikovala, protože od ledna budu u jiné pojišťovny. Vtipné bylo, když jsem zjistila, že abych se mohla odhlásit, musím nejdřív přerušit studium. A to byla samozřejmě věc, kterou jsem chtěla nechat až na poslední chvíli, abych byla studentem co nejdelší dobu. Takže pro příště už vím, že by bylo lepší to všechno zařizovat asi o měsíc dřív. Naštěstí jsem to na poslední chvíli zvládla.

Co se očkování týče, já už naštěstí žloutenku, břišní tyfus, TBC a další důležité vakcíny mám, takže jsem si nechávala dát jen vzteklinu. Není povinná, ale je docela dobré ji mít, protože v Indonésii je prý nedostatek vakcín. Vzteklinu tam přenáší hlavně opice, kterých je zrovna na Bali spousta. Pokud se do Indonésie někdo chystáte, nechoďte do očkovacích center, kde vám budou chtít udělat očkovací plán. Utratíte zbytečně moc peněz za vakcíny, které vlastně ani nejsou potřeba (například žlutá zimnice – je zde povinná, ale jen v případě, že přijíždíte z afrických zemí). Jsou to vydřiduši a je to zbytečné. Tyfus, žloutenka a vzteklina. To je tak vše, co je potřebné.

Cestovního pojištění jsem se trochu bála, protože při prvním hledání na internetu jsem našla cenu od deseti tisíc, což je docela hodně, když to má člověk zaplatit naráz před odletem. Nakonec jsem si ale zřídila dlouhodobé pojištění pro studenty od České pojišťovny, a to mě vyšlo na pět a půl tisíce. Takže fajn řešení. 🙂

A také jsem si zašla k zubaři a nechala si vytrhnout dvě osmičky, protože jedna z nich (už téměř vyrostlá) mě dost bolela, a tak bych nechtěla, aby mi otravovaly život i v tropech. Horní osmička byla v pohodě a už druhý den jsem necítila vůbec žádnou bolest. Ale ta spodní, která nebyla vůbec vyrostlá, mě bolel ještě týden. Tu mi musel zubař naříznout a díru pak zašít.

Léky byly trochu zásah do rozpočtu, ale s tím se dalo počítat. 🙂 Nakonec mě to vyšlo asi na devět stovek. Ale jsou to samé důležité věci, bez kterých se člověk neobejde. Antimalarika si neberu, protože jsem se tam bez nich vždycky zatím obešla. Je to hrozný driák, který zatěžuje tělo. Navíc se nedají brát dlouhodobě. Ale už jsem slyšela o studentce, která sem jela studovat taky na rok a brala antimalarika po celou dobu svého studia – v Yogyakartě, což je normální velké město. Přijde mi to jako naprostý nesmysl. A co se týče repelentů, ty nakoupím až přímo tam. Většina těch našich tam stejně nepomáhá.

Pokud jde o banku, beru si s sebou svou kartu od mBank (poplatek za výběr je asi třicet korun a při výběru nad 2 500,- je to zdarma). Možná si tam udělám účet u některé z místních bank, ale to budu řešit až na místě. Stipendium se prý dává v hotovosti, ale mě se nelíbí, že bych u sebe měla pořád tolik peněz.

Váhový limit do letadla mám asi 30 kg. Můj kufr má asi 15 kg. Ještě do něj přijdou nějaké věci, které musím vyzvednout po cestě (to dá možná tak 3 kg), ale i tak mám, myslím, dost slušnou rezervu.

Když jsem na netu hledala některé z těchto informací (protože jsem si nebyla jistá, co a jak udělat), nenašla jsem vůbec nic. Mnoho studentů na Darmasiswa má svůj blog nebo stránku, ale píšou hlavně o zážitcích a na důležité info pro budoucí studenty zapomínají. Takže doufám, že tento článek někomu třeba v budoucnu pomůže. A ostatní na mě, prosím, myslete, až budu ve vzduchu. 🙂