Bydlení v Indonésii: Dům jako chrám, aneb Jak bydlí typický Balijec

677

Bali je ostrovem v Indonésii velice vyčnívajícím. Je plný barev, umění, dekorací. To vše je odrazem hinduismu, který je na zde hlavním náboženstvím. Turistu hned na první pohled zaujme architektura, protože si při cestování po ostrově připadá jakoby byl obklopený samými chrámy. Ano, každá vesnice má svůj vlastní chrám, ale většina budov, které budete u silnice míjet a které vám budou připadat tak vznešené, nejsou náboženskou stavbou, ale obyčejnými domy. A já bych teď ráda přiblížila, jak takový typický Balijec vlastně bydlí.

Když jsem zmínila, že domy nejsou náboženskou stavbou, nebyla to tak úplně pravda. Hinduismus je totiž spíše způsob bytí, způsob života než náboženství jaké známe z evropského pohledu. Dům sám o sobě je tedy takovou osobní svatyní či chrámem a pro jeho stavbu existuje mnoho pravidel, které se musí přesně dodržovat. 

Jak vypadá balijský dům

Už na první pohled se tradiční dům na Bali liší od toho, na co jsme zvyklí my v České republice. Nejde totiž o jednu budovu, ale o jakýsi miniaturní chrámový komplex. Každá část tohoto komplexu má přesný význam a taky umístnění, takže není možné, aby se některý z domů lišil rozložením. Povinných částí je osm, avšak v některých domech se nachází nějaký ten přístřešek navíc – například když je rodina početná.

Pozemek je většinou ohraničen velkou kamennou zdí. Jak je vidět na půdorysu, v jednom z rohů se vždy nachází chrámová část, která je ještě navíc sama o sobě ohraničena zídkou. Sem chodí rodina pokládat obětiny a uctívat bohy. Proč je tato část vždycky v tomto rohu? Protože je nejsvatější (sakrální) a nejčistší z celého domu a musí být taky z celého domu nejblíže k sopce Agung, která je nejvyšší sopkou na ostrově.

Oproti tomu kuchyně a koupelna jsou nejvíce nečistá místa (profánní), a tak se musí nacházet co nejdál od chrámové části. To znamená v protějším rohu.

I umístění ostatních domků a bale (přístřešků) je přesně dané. Tak třeba ihned vedle chrámové části je vidět jeden podélná budova, který se nazývá metén (neboli bale daja). Tento domek má speciální funkci. Už podle jeho názvu, který je odvozený od slova metu (“narodit se”), můžeme usoudit, že nejde jen tak o nějaký domek. Bývá to často ta nejhonosnější a nejudržovanější část domu a slouží k mnoha činnostem – ke spánku, jako místo odpočinku po porodu, místo pro přespávání mladých žen (které jsou ještě panny) a úschovna cenných předmětů. Tradičně by to měl být uzavřený prostor bez oken a uvnitř by se měla nacházet postel. Nově je to také místo pro společenské aktivity, přípravu obětin při náboženských obřadech a – což je hlavní – to, jak metén vypadá, symbolizuje bohatství a kastu rodiny. Takže si asi dokážete představit, že majitelé z vyšších kast mají tento domek krásně dekorovaný a čistý.

Pak tu máme další obytnou část, která slouží jako ložnice (na obrázku ve spodní části) a pak velký přístřešek uprostřed, který slouží buď jako náš obývák nebo i jako vejminek.

Stavba jako obřad

Postavit tradiční balijský dům není žádná legrace. Jak už jsem zmínila, existují pro to přesná pravidla. Taky je potřeba dodržet tři klasické normy – zvolit pro začátek stavby vhodné dny (podle balijského kalendáře, který přesně určuje, kdy je ideální den pro svatbu, pohřeb, stavbu a podobně), vzít míry podle hlavy rodiny, která bude v domě bydlet, a vnímat budovu jako tělo a duši.

Co se týče přesných měr, ty se berou podle tělesných proporcí. Měří se délka palce, loktu, šlapky. A je přesně dáno, kolik jednotek mezi jednotlivými budovami (ale i okny apod.) má být. To stejné platí o výšce. Takže i když všechny domy vypadají na první pohled velice podobně, každý z nich má originální rozměry a stává se tak součástí rodiny. Balijci věří, že se tím udržuje harmonie mezi domem a jeho majitelem.

No a k poslední normě se vážou různé rituály a obřady, které se nesmějí při stavbě vynechat. Kdyby se tak totiž stalo, mohlo by prý dojít k negativním následkům, a to jak v rámci rodiny, tak i celé společnosti. Hinduistické vnímání světa a života je totiž založeno na rovnováze, která je potřeba udržovat.

No a dále existuje celá řada principů a předpisů, které se při stavbě taky musí používat. Jde například o rovnováhu mezi životním prostředím a výtvorem člověka, rovnováhu mezi mužem a ženou, mezi lidmi a bohem a podobně. Díky tomu je právě balijský dům otevřeným prostranstvím a lidé tráví většinu času venku.

Je také důležité použít určité symboly a ornamenty, které všechny tyto principy podporují. Co se týče obřadů, nejdůležitějšími je takzvaný melaspasin, který se provádí při dokončení stavby a probíhá tak, že se čistí sakrální prostor a symbolicky se propůjčuje celé budově duše.

Moderní doba, moderní stavby?

Dříve bylo běžné používat přírodní stavební materiály jako je dřevo, palmové listy a kámen. Starší domy jsou většinou z cihel a hlíny a s doškovou střechou, protože každá stavba musí po určitých letech procházet rekonstrukcí. Bohaté rodiny dělají často kompletní rekonstrukce, aby tím ukázali svoje postavení. Moderní materiály se také začaly používat hlavně pro jejich snadnou dostupnost a cenu, protože cihla je prostě levnější než teakové dřevo. Chrámky a svatyně se už nedělají z kamene, který je taky drahý, ale z odlitků (to stejné ale platí i pro velké chrámy, které stojí ve vesnicích).

Co se týče nových staveb, i když doba značně pokročila, není možné si při stavbě rodinného domu moc vymýšlet a experimentovat. Na Bali totiž existuje vyhláška, která určuje, jaké prvky musí každá nová stavba mít. Vesměs jde o to, aby na ostrově nevyrůstaly škaredé, kýčovité a ultramoderní budovy. To je na druhou stranu i trochu smutné, protože majitelé nových domů už často ani nevědí, co určité ornamenty znamenají – důležité je, že tam prostě jsou, zatímco dřív měla každá socha, každý ornament svůj konkrétní význam a příběh.

I tak je ale stále balijská architektura velice zajímavá a turisté ji milují, protože si připadají, jako by na každých dvaceti metrech byl další a další chrám.

Pokud by vás toto téma zajímalo více, můžete si přečíst moji bakalářskou práci, která se tématu tradiční balijské architektury věnuje. Dělala jsem vlastní výzkum a myslím si, že místy je to opravdu zajímavé čtení. 🙂