Nikolas Je to hrozné, jak čas utíká, když se na něj člověk zaměří. Před půl rokem jsem ještě ani netušila, jestli někam pojedu, a přitom mi to připadá jako včera, když se mě každý z rodiny ptal, jestli už kupuju letenku, a já jim odpovídala, že ještě nevím. No a prázdniny, ty mi utekly snad trojnásobnou rychlostí… Je to šílenost. Už jen deset dní a na rok opustím republiku. Popravdě z toho začínám mít husí kůži.
Je to hrozné, jak čas utíká, když se na něj člověk zaměří. Před půl rokem jsem ještě ani netušila, jestli někam pojedu, a přitom mi to připadá jako včera, když se mě každý z rodiny ptal, jestli už kupuju letenku, a já jim odpovídala, že ještě nevím. No a prázdniny, ty mi utekly snad trojnásobnou rychlostí… Je to šílenost. Už jen deset dní a na rok opustím republiku. Popravdě z toho začínám mít husí kůži.
Na jednu stranu si říkám, že to bude super. Poznám spoustu nových lidí, naučím se perfektně jazyk a budu se válet u moře. 🙂 Na druhou stranu se začínám bát, protože je to něco úplně jiného. Jiná polokoule, jiný pohled na svět, jiné klima, jiné jídlo… No prostě je tam jiné VŠECHNO! Bude to síla.
Studentkou na Bali
Tento článek jsem psala v době, kdy jsem studovala v rámci stipendijního programu Darmasiswa v Denpasaru na Bali. Kompletní seznam článků z tohoto období najdete pod tímto odkazem.
Když jsem si četla blog nějaké studentky, která odjížděla na stejný program předloni, tak psala už týden před odletem do Indonésie, že je kompletně sbalená. Ehm, já jsem se dostala zatím jenom k tomu, že jsem si od dědy převezla kufr (který vlastně ani ještě nevím, jestli si vezmu). Jo a napsala jsem si SEZNAM, co si vzít s sebou. Pár důležitých věcí (odhlášení z pojišťovny, přerušení studia) ještě nemám vyřešených. Léky jsem nakoupila teprve včera přes internet a pro antibiotika si ještě musím zajít k doktorovi. Jediné, co už mám naštěstí odškrtnuté ze seznamu povinností, je očkování proti vzteklině a cestovní pojištění. Navíc u sebe nemám ani svůj pas, a tak abych vůbec vycestovala. Má ho totiž jeden z dalších “darmasiswáků”, kteří letos jedou. Vyřídil mi v Praze vízum, abych tam nemusela jezdit. No a sladkou tečkou je bolest zubů, která mě už od středy trápí. Nechala jsem si totiž vytrhnout dvě osmičky.
Dá se říct, že nejsem na odlet vůbec připravená. Ale to se dalo čekat. Loni jsem se na stáž v Jakartě taky balila až den před odletem. Ale to jsem si brala o polovinu menší kufr, který pak vážil necelých deset kilo…
No, uvidíme, jak ten odlet ještě vůbec proběhne. 🙂
3 comments
Niky, páni, já se tak těším na Tvé zážitky z takové dálky! 🙂 Já letím za měsíc do Londýna na týden jen s příručním zavazadlem a taky mě dost děsí, jak se balím 😀 držím pěsti, ať to všecko klapne! :-*
Bylinko, ty už se balíš teď? Měsíc před odletem? Asi začnu panikařit. 🙂 Tak si Londýn užij,to je zase něco úplně jinýho. 🙂
Obdivuju tě, jedeš do neznáma, ale přitom už víš, co tě tam může čekat.Už se těším, na tvoje fotky… ráda se na ně dívám.