Swastika – symbol s dvojí tváří

767

Swastika (popř. česky svastika) je symbol, který je známý nám všem. Většinou o něm máme povědomí ze školních lavic, kde nám učitelé dějepisu popisovali, jaké hrozné věci se děly během druhé světové války, nebo z různých dokumentů o tomto období, kterých rozhodně není málo. Víme, že se jedná o něco, co si jen tak nemůžeme vytetovat na ruku, aniž bychom tím nevzbudili rozruch. Protože je to pro nás prostě hákový kříž. A proto je velice zvláštní pocit vidět, že na druhém konci světa je tento symbol téměř všude…

I když můžeme najít mnoho variant tohoto kříže (například se zaoblenými rohy, pootočená do tvaru kosočtverce apod.), nebo i levotočivou swastiku, ta klasická, pravotočivá, se tady v Indonésii, respektive po celé Jihovýchodní Asii, objevuje nejčastěji. Jde o náboženský symbol v hinduismu, buddhismu, ale také křesťanství.

Když se podívám na článek anglické Wikipedie, nemůžu ani uvěřit, v kolika náboženstvích a kulturách se s ním můžeme setkat. Tady na Bali, jediném indonéském hinduistickém ostrově, se nachází na každém chrámu, na mnoha domech, tričkách a taky jako dekorace či šperk. Je to jednoduše vděčný znak, který se dá použít všude.

Kromě toho je to také lotyšský výsostný znak z minulého století či znak finského válečného letectva. Jak píše Wikipedie, swastika je populární v mnoha organizacích, klubech, sportovních týmech a tak dále.    Samozřejmě, že už jsem tohle všechno věděla ještě před tím, než jsem se na Bali přestěhovala, ale i tak je to pro mě zajímavá věc, které si musím neustále všímat. Což o to, je to velice hezká dekorace – například u vstupu do chrámu. Chápu, proč má tak důležitý spirituální význam.

V hinduismu značí vznik či zánik vesmíru a taky je symbolem znázornění Ganéši, což je snad nejznámější hinduistický bůh (sloní hlava a čtyři paže). 

Je například také zajímavé, že nejstarší verze tohoto znaku se našla na Balkáně v období neolitu, kdy byla swastika součástí abecedy. I u nás byla často v minulosti používána, a to jako dekorativní symbol. Takže nikomu z místních neberu, když si swastiku kupují jako samolepku a dávají si ji na motorku, nebo ji nosí na oblečení.

Ale co mě docela zaráží je fakt, že mnoho Indonésanů ani netuší, jakou úlohu hrál tento symbol v Evropě. Na trhu mi jeden prodejce nabízel takovýto řetízek na krk, a když jsem odmítla, nechápavě kroutil hlavou, proč se mi nelíbí. Jeden můj indonéský kamarád, Sanjaya – mimochodem je to velice chytrý kluk s dobrou angličtinou, studuje anglickou literaturu na univerzitě – se mě zeptal, jestli bych si nechtěla nechat swastiku vytetovat.

Přišel k tomu tak, že jsem mu řekla, že bych si chtěla nechat před odjezdem domů udělat pořádné velké balijské tetování. On odvětil, že nejvhodnější bude právě tento symbol. Řekla jsem mu, že nemůžu, protože v Evropě bych si nemohla dovolit s něčím takovým chodit. Zeptal se proč.

Zakroutila jsem docela nechápavě hlavou a položila mu jednoduchou otázku – víš, kdo to byl Hitler, ne? Po chvilce váhání odpověděl, že asi jo. Asi jo. To je odpověď, kterou jsem opravdu nečekala.

A to ani nechci začínat mluvit o tom, jak se všude na trhu prodávají plakáty s fotkou tohoto vůdce, nebo třeba s Fidelem. Nevím, kdo to kupuje a jestli si to vylepuje doma v obýváku, ale nejspíš to bude velmi populární. Ano, plakáty s Ježíšem a alkoholem jsou asi oblíbenější, ale i přes to.. No chápete to?